František Švantner
Život bez konca

1963 | Nakladatelství Slovenský spisovateľ

Osud hlavnej hrdinky Paulínky, ktorá prežije svetovú vojnu, koniec monarchie, vznik republiky a roky krízy, nie je pozoruhodný historickým hrdinstvom, je plný chýb, pokĺznutí, je malý, a predsa tvorí veľkú epopeju o malom ľudskom osude. Lebo František Švantner sa v Živote bez konca ponára k zdrojom svojej životnej filo…zofie, hľadá za ľudskou tragikou i pochybami a mdlým živorením etické zdôvodnenie a má dosť vnútornej sily a čistoty, aby mu prerástlo v mravný pátos viery v čoraz ľudskejší život, v život bez konca... Osud hlavnej hrdinky Paulínky, ktorá prežije svetovú vojnu, koniec monarchie, vznik republiky a roky krízy, nie je pozoruhodný historickým hrdinstvom, je plný chýb, pokĺznutí, je malý, a predsa tvorí …veľkú epopeju o malom ľudskom osude. Lebo František Švantner sa v Živote bez konca ponára k zdrojom svojej životnej filozofie, hľadá za ľudskou tragikou i pochybami a mdlým živorením etické zdôvodnenie a má dosť vnútornej sily a čistoty, aby mu prerástlo v mravný pátos viery v čoraz ľudskejší život, v život bez konca...

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	728
Jazyk:	slovensky
Edice:	Pôvodná próza
Vydání:	3. vyd.
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	20. 10. 2023 15:42
Číslo položky:	668659

O autorovi

František Švantner

František Švantner byl slovenský spisovatel – prozaik. František Švantner se narodil v rodině dělníka. Vzdělání získal ve svém rodišti, později v Podbrezové a na učitelském ústavu v Banské Bystrici. Po ukončení vzdělání pracoval jako učitel ve vícero slovenských městech , až nakonec krátce působil jako ředitel školy v Hronově. Pracoval také v místních organizacích Matice slovenské, kde byl činný v oblasti osvěty. Stal se členem Literárního odboru Umělecké besedy slovenské, vedoucím Tvořivého filmového kolektivu a také osvětovým inspektorem. Zemřel na mozkový nádor v nemocnici v Praze. Psát začal již v době svých studií na učitelském ústavu, kdy publikoval svoji první povídku v časopisu Svojeť. Ve své tvorbě čerpal hlavně z archaických mýtů a lidových balad. Velký vliv na jeho tvorbu měli Émile Zola, Victor Hugo, Charles Ferdinand Ramuz, Fjodor Michajlovič Dostojevskij, ze slovenských autorů to byli hlavně Margita Figuli, Ľudo Ondrejov či Dobroslav Chrobák, nicméně studoval i dílo E. A. Poa. Ve svých dílech oslavuje přírodu a přírodní život, využívá naturalistické a lyrické prostředky, využívá prvky iracionality a fantastiky, jakož i senzualismu a erotiky. Především zkoumá hranici mezi životem a smrtí. Vykresluje také psychologické, sociální a dobové motivace jednání svých postav a dějů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku František Švantner na slovenské Wikipedii.

Více od autora