Knihy
Ostatní
Humor
Jan Neruda
Žertem a smíchem

Jan Neruda, Honoré de Balzac, Anton Pavlovič Čechov, Giovanni Boccaccio, Arkadij Timofejevič Averčenko, Ladislav Stroupežnický, František Jaromír Rubeš
Žertem a smíchem : sbírka humoru domácího a cizího [Část 1].

1923 | Nakladatelství Emil Šolc

Součástí souboru:

Žertem a smíchem 1923 (2 sv. (357, 310 s.))

s kódem LETO26: 24 Kč

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 14. 7. 2026

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, vevázaná obálka
Počet stran:	357
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Josef Kočí
Editor:	Kamil Sutnar
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 5. 2023 13:19
Číslo položky:	553784

O autorech

Jan Neruda

Jan Neruda byl český básník, prozaik, novinář, dramatik, literární a divadelní kritik, vůdčí osobnost generace májovců. Pocházel z pražské Malé Strany, narodil se v Újezdských kasárnách. Otec Antonín Neruda byl vysloužilý dělostřelec, později trafikant. Matka Barbora, rozená Leitnerová , sama dříve ovdovělá, byla druhou manželkou vdovce Antonína Nerudy. V roce 1835 koupila matka dům v Zásmukách, kde rodina po čas žila. V roce 1838 získal otec povolení k pobytu v Praze, kde si otevřel krámek v pražském domě U Dvou slunců v Ostruhové ulici, od roku 1841 trafiku. Když otec zemřel, přestěhoval se Jan Neruda s matkou do domu U Tří černých orlů . Od roku 1841 byl žákem metropolitní školy u Sv. Víta, v letech 1842–1846 navštěvoval malostranskou německou hlavní školu. Středoškolská studia začal na malostranském gymnáziu, v letech 1851–1853 na Akademickém gymnáziu, kde maturoval. Po třech semestrech absolvoval na právnické a filozofické fakultě, během studií si přivydělával jako furýr a armádní účetní. Neukončená studia v roce 1857 opustil a učil na různých školách češtinu a němčinu. Asi od roku 1856 pracoval v redakcích německých a českých listů. V roce 1860 se stal redaktorem českého deníku Čas, ze kterého roku 1862 přešel do deníku Hlas. Hlas byl roku 1865 sloučen s Národními listy a Jan Neruda se stal až do smrti jejich fejetonistou. Spolupracoval též s časopisy, zejména s Květy a Lumírem. Podnikl několik cest do Německa, Francie, Maďarska, Itálie, Řecka a Egypta. O těchto cestách si vedl záznamy, které jsou zajímavým svědectvím o životě této doby, obsahují různé postřehy, které jej představují jako dobrého pozorovatele. Jeho první láskou byla Anna Holinová z vlastenecky orientované rodiny malostranského sluhy Františka Holiny . Věnoval jí řadu...

Více od autora

Honoré de Balzac

Honoré de Balzac , byl francouzský spisovatel, představitel realismu a romantismu. Bývá považován za zakladatele kriticko-realistického románu. Balzacovým magnum opus je cyklus devadesáti sedmi románů a povídek pod souborným názvem Lidská komedie. Napsal však i řadu románů s dobrodružnou či fantastickou tematikou, např. Šagrénová kůže, rovněž součást Lidské komedie – v cyklu Filosofických studií. Honoré de Balzac se narodil v měšťanské rodině ve městě Tours ve francouzském departementu Indre-et-Loire. Jeho rodiči byli Bernard-François Balssa , jenž zbohatl za francouzské revoluce jako vojenský zásobovatel, a Anne-Charlotte-Laure roz. Sallambier , tedy o 32 let mladší než otec. Někdy mezi lety 1771 a 1783 dostal otec úřední povolení ke změně rodinného jména na Balzac. Honoré měl dvě sestry, Laure provdanou de Surville a Laurence provdanou de Montzaigle . Z jeho rodokmenu také vyplývá, že do manželství jeho rodičů se narodil již roku 1798 jeden chlapec, Louis Daniel Balssa , který však po necelém měsíci života zemřel. Od 22. června 1807 až do roku 1813 pobýval Honoré v internátu klášterní školy ve Vendôme, kde byl vychováván mnichy řádu oratoriánů. Později vystudoval v Paříži práva. Krátce působil jako notář, ale pak se proti vůli rodiny stal spisovatelem. Nejprve psal tzv. černé dobrodružné romány, a to pod různými pseudonymy, nejčastěji jako Horace de Saint-Aubin, které později zavrhl. Balzac vyznával politický legitimismus, byl monarchistou s celoživotními snahami proniknout do vyšší společnosti. Hojně navštěvoval pařížské salóny, například Jamese von Rothschilda. V roce 1825 například započal poměr s ovdovělou vévodkyní d'Abrantès, která byla o 15 let starší než on. Z této snahy vyplývaly i jeho neustálé finanční potíže, které se snažil řešit svou hektickou literární tvorbou (psal i romány ...

Více od autora