Ivo Andrić
Žena, která není

1967 | Nakladatelství Odeon

Soubor povídek předního srbského spisovatele, laureáta Nobelovy ceny. Náměty z dávné i nedávné minulosti autorovy rodné Bosny, také však z okupovaného Bělehradu. Příběhy koncipované klasickým vypravěčským způsobem, také však příběhy, v nichž zcela převládá moment psychologický. Soubor, který se snaží reprezentovat aut…orovu povídkovou tvorbu co možná nejšíře, a to jak po stránce tematické, tak po stránce tvůrčí koncepce. Soubor povídek předního srbského spisovatele, laureáta Nobelovy ceny. Náměty z dávné i nedávné minulosti autorovy rodné Bosny, také však z okupovaného Bělehradu. Příběhy koncipované klasickým vypravě…čským způsobem, také však příběhy, v nichž zcela převládá moment psychologický. Soubor, který se snaží reprezentovat autorovu povídkovou tvorbu co možná nejšíře, a to jak po stránce tematické, tak po stránce tvůrčí koncepce.

Stav

Dobrý

natrhnutá obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, natrhnutá obálka
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	223
Jazyk:	česky
Překladatel:	Milada Nedvědová
Edice:	385. svazek ed. 385. svazek ed. Světová četba
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 9. 2025 9:45
Číslo položky:	1395281

O autorovi

Ivo Andrić

Ivo Andrić byl jugoslávský prozaik, básník, esejista a diplomat z Bosny a Hercegoviny. Většinu svých děl napsal srbsky v ekavském nářečí. V roce 1961 získal Nobelovu cenu za literaturu. Ivan Andrić se narodil 10. října 1892 v obci Dolac u Travniku, kde byla jeho matka Katarina na návštěvě u příbuzných. Andrićovi rodiče byli oba katoličtí Chorvati a on byl jejich jediné dítě. Jeho otec, Antun, byl umělecký klempíř, který se uchýlil k práci školníka v Sarajevu. Dětství a rané mládí Andrić prožil v bosenských městech Travniku, Višegradu a Sarajevu, kde také v roce 1912 odmaturoval. V Sarajevu i napsal své první básně. Aktivně se zapojil do činnosti nacionalistického protirakouského hnutí Mladá Bosna. Mezi lety 1912 a 1914 navštěvoval univerzity v Záhřebu, Vídni a Krakově. Do literatury vstoupil roku 1914, kdy mu bylo vydáno několik básní časopisecky a ve sborníku Hrvatska mlada lirika . Během svého pobytu v Záhřebu se setkal i s A. G. Matošem. Ve válečných letech 1914–18 byl několikrát vězněn rakouskými úřady, přičemž jeho vina spočívala v aktivní podpoře jihoslovanského nacionalismu. Krátce po osvobození v roce 1918 vydal svou prvotinu, sbírku básní Ex ponto. Po ní následovali Nemiri . V tomto roce začal také svou úspěšnou diplomatickou kariéru jako velvyslanec ve Vatikánu; až do roku 1941 pracoval v jugoslávských diplomatických službách. V roce 1923 se stal vicekonzulem v rakouském Štýrském Hradci, kde mu bylo umožněno dokončit svá vysokoškolská studia. Diplomovou práci předložil na téma Die Entwicklung des geistigen Lebens in Bosnien unter der Einwirkung der türkischen Herrschaft . V roce 1926 byl přijat do Srbské akademie věd a umění . Publikoval několik kratšíc...

Více od autora