Jules Verne
Země kožešin : Díl druhý

1876 | Nakladatelství Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých

Země kožešin, Eduard Beaufort, Praha 1913, přeložil Vítězslav Unzeitig, dva svazky 71,72:

Děj knihy se odehrává v šedesátých letech 19. století, kdy „země kožešin“, tj. Kanada byla místem několika vzájemně soupeřících loveckých společností, které se snažily posunovat své revíry stále více na sever, kde ještě byl…o hodně vzácné zvěře. Tak je i je poručík Hobson pověřen založením nové lovecké stanice na severním pobřeží Severní Ameriky až za polárním kruhem. Podnikne proto s hrstkou vojáků a lovců cestu od Velkého Otročího jezera k Velkému Medvědímu jezeru a odtud až na pobřeží na 70. stupeň severní šířky. Zde na cípu jednoho poloostrova založí loveckou stanici, netuší ovšem, že na ledovci zaneseném vrstvou hlíny. Sopečným otřesem se ledovec utrhne a odpluje i s osazenstvem na volné moře, kde se začne zvolna rozpouštět. Hnán mořským proudem propluje Beringovým průlivem mezi Ruskem a Aljaškou. V posledním okamžiku před katastrofou přistane zbylá kra s lidmi na jednom z aleutských ostrovů. Napínavý příběh je, jak je to u Verna zvykem, doplněn celou řadou zeměpisných a přírodopisných zajímavostí z polárních končin. Země kožešin, Eduard Beaufort, Praha 1913, přeložil Vítězslav Unzeitig, dva svazky 71,72:

Děj knihy se odehrává v šedesátých letech 19. století, kdy „země kožešin“, tj. Kanada byla místem někol…ika vzájemně soupeřících loveckých společností, které se snažily posunovat své revíry stále více na sever, kde ještě bylo hodně vzácné zvěře. Tak je i je poručík Hobson pověřen založením nové lovecké stanice na severním pobřeží Severní Ameriky až za polárním kruhem. Podnikne proto s hrstkou vojáků a lovců cestu od Velkého Otročího jezera k Velkému Medvědímu jezeru a odtud až na pobřeží na 70. stupeň severní šířky. Zde na cípu jednoho poloostrova založí loveckou stanici, netuší ovšem, že na ledovci zaneseném vrstvou hlíny. Sopečným otřesem se ledovec utrhne a odpluje i s osazenstvem na volné moře, kde se začne zvolna rozpouštět. Hnán mořským proudem propluje Beringovým průlivem mezi Ruskem a Aljaškou. V posledním okamžiku před katastrofou přistane zbylá kra s lidmi na jednom z aleutských ostrovů. Napínavý příběh je, jak je to u Verna zvykem, doplněn celou řadou zeměpisných a přírodopisných zajímavostí z polárních končin.

Součástí souboru:

Země kožešin 1876 (2 sv. (159; 143 s.))

Vytvořit poptávku

O knize

Vazba:	Pevná
Počet stran:	143
Jazyk:	česky
Edice:	Matice lidu
Vydáno v:	Praha

O autorovi

Jules Verne

Jules Gabriel Verne byl francouzský spisovatel dobrodružné literatury. Je považován za jednoho ze zakladatelů žánru vědeckofantastické literatury. Jeho knihy jsou dodnes oblíbeny hlavně mezi mládeží. Je po něm pojmenován kráter Jules Verne na odvrácené straně Měsíce. Jules Gabriel Verne se narodil 8. února 1828 v domě číslo 4 v ulici Olivier-de-Clisson na ostrůvku Île Feydeau ve městě Nantes jako první z pěti dětí pařížského právníka Pierra Vernea a Sophie Allote de la Fuÿe, která pocházela z nantské rodiny námořníků. Jules měl mladšího bratra Paula a tři sestry: Annu , Mathildu a Marii . V roce 1834 byl poslán do penzionátu při škole, kterou vedla paní Sambinová. O rok později nastoupil s bratrem do školy Saint-Stanislas, která byla vedena v přísném katolickém duchu. Byl velmi nadaným žákem – obdržel několik ocenění, např. za zeměpis, latinu či řečtinu. Další roky školy strávil v semináři Saint-Donatien, který popsal ve svém nedokončeném románu Kněz v roce 1839 . Roku 1839 se nechal – dle legendy – najmout ve věku jedenácti let jako plavčík na loď do Indie, jeho rodiče to však zjistili a cestě zabránili. Údajně chtěl splnit slib a dovézt sestřenici Caroline Tronsonové korálový náhrdelník. Otci musel slíbit, že od této doby bude cestovat jen ve svých snech. Dle jeho vzpomínek však tato legenda nemusí být úplně mimo realitu – údajně nastoupil na palubu plachetnice, důkladně ji prozkoumal a vše si „osahal“. Mezi lety 1844 a 1846 navštěvoval s bratrem Paulem Lycée Royal . Maturitu složil 29. července 1846 v Rennes. Roku 1847 odjel Jules na žádost otce do Paříže studovat práva. Zamiloval se do Rose Herminie Arnaud Grossetière a začal skládat první básně, ve kterých ji opěvoval. Idylka měla bohužel krátké trvání – rodiče Herminie těžce snášeli, že o ni má zájem mladý student bez jisté budoucno...

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…