Marie Blabolilová
Zelené peří : almanach mladé čes. poezie

1987 | Nakladatelství Mladá fronta

Antologie mladé české poezie ke 200.pořadu v malostranském Rubínu v podání Mirka Kováříka... Antologie mladé české poezie ke 200.pořadu v malostranském Rubínu v podání Mirka Kováříka...

Stav

Dobrý

natrhnutá obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, natrhnutá obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	260
Jazyk:	česky
Edice:	59. svazek ed. 59. svazek ed. Omega
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 1. 2024 14:41
Číslo položky:	729735

O autorovi

Marie Blabolilová

Marie Blabolilová je česká grafička, malířka a restaurátorka. Marie Blabolilová pochází z rodiny právníka a úřednice. Její otec po komunistickém puči roku 1948 skončil jako stavební dělník. Jediným umělcem v rodině byl pradědeček z matčiny strany, který v zimní sezóně jezdil jako muzikant s cirkusem Kludský. Absolvovala Výtvarnou školu Václava Hollara v Praze a poté v letech 1967-1973 studovala na Akademii výtvarných umění v Praze malbu . Během studia na Akademii zažila nástup normalizace a vědomě se snažila oprostit od způsobu malby, který své žáky učil F. Jiroudek, dokonce zvažovala že studia opustí. Pro její malířský vývoj byly důležitější hodiny večerní malby, které jednou týdně vedl Jiří John, ale ten záhy onemocněl a roku 1972 zemřel. Spolužáky M. Blabolilové v Jiroudkově ateliéru byli např. Vladimír Novák, Jiří Sozanský a Petr Pavlík, u Jiřího Johna současně studovali Michal Ranný, Anežka Kovalová, Eduard Halberštát. Ve čtvrtém ročníku absolvovala roční stáž v ateliéru grafických technik prof. Ladislava Čepeláka, kde panovala tvůrčí svoboda a jediným požadavkem pro studium bylo precizní zvládnutí klasických grafických technik. V roce 1973 v Čepelákově ateliéru absolvovala cyklem grafických listů na téma Zahrady. Jejími spolužáky byli Zuzana Nováčková, Josef Mžyk, Jiří Lindovský, Jan Holoubek. Po ukončení Akademie roku 1973 navštívila Paříž. V letech 1973-1976 působila jako učitel LŠU Litoměřice. V době normalizace dlouho žila z vlastního rozhodnutí mimo výtvarný provoz a vystavovala pouze sporadicky, převážně v malých mimopražských galeriích. Zúčastnila se důležitých neoficiálních kolektivních výstav Jako členka Spolku na ochranu zvířat se starala o labutě a opuštěné kočky.. Od roku 1982 se živila převážně restaurováním nástropní a nástěnné malby. Od poloviny 80....

Více od autora