Knihy
Vzácné knihy
-TOP-
Gérard Encausse
Základové praktické magie

Gérard Encausse
Základové praktické magie

1920 | Nakladatelství O. Pyšvejc

Součástí souboru:

Základové praktické magie 1920 I[-II] (2 sv, 2. vyd.)

Stav

Mírně opotřebená

hřbet desek chybí, lehké oděrky při okraji archů, titulní část desek volně

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, Hřbet desek chybí, lehké oděrky při okraji archů, titulní část desek volně
Vazba:	volná brož
Počet stran:	223
Jazyk:	česky
Překladatel:	Miloš Maixner
Vydání:	2. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 10. 2024 9:16
Číslo položky:	1024985

O autorovi

Gérard Encausse

Papus , vlastním jménem Gérard Anaclet Vincent Encausse, byl francouzský esoterik, zakladatel Martinistického řádu. Narodil se v galicijském městě A Coruña jako syn Louise Encausseho, původem z jižní Francie, a Španělky Iñes Perrez-Vierra, v době kdy jeho otec pokoušel prodávat svůj vlastní vynález, Encaussův generátor, místním lékařům. Mělo se jednat o lázeň umožňující transdermální absorbci léčiv. V důsledku obchodního neúspěchu se rodina přestěhovala do Paříže kde Gérard později studoval rétoriku na Collège Rollin, přičemž svá studia nedokončil. Poté bral večerní hodiny lékařství, prošel dobrovolnou vojenskou službou a od roku 1885 se počal zajímat o okultismus, především o dílo Alexandra Saint-Yves d’Alveydre. V roce 1887 publikoval svůj první článek a to v teosofickém časopise Lotus a v téže době se stal jednou z hlavních osobností lóže Isis vedené Félixem Gaboriau. Následně pak založil vlastní lóži Hermès a časopis L’Initiation a Le Voiled’Isis a především Groupe indépendant d’Études ésotériques, brzy přejmenovanou na École Hermétique „Hermetickou školu“, jež představovala svého druhu univerzitu okultismu. Tyto aktivity byly významným mezníkem dobového pronikání esoterismu do veřejného prostoru. V téže době publikoval různé knihy s tématy jako kabala, sanskrt, tarot, homeopatie a okultismus obecně a zabýval se nejnovějšími poznatky lékařské vědy. Přestože jeho odborné znalosti byli povrchní a jeho aktivitám scházela serióznost tak dobře uspokojoval dobovou poptávku po legitimizaci esoterismu skrze vědu a uvedení vědy v soulad s uměním a náboženstvím. V roce 1891 opustil Teosofickou společnost a založil, respektive podle svých slov obnovil, společně s Augustinem Chaboseau l'Ordre martiniste „Martinistický řád“. Oba zakladatelé tvrdili že skrze „apoštolskou posloupnost“ navazují na řád jež založil Louis-Claude de Saint-Martin. Kromě nedokazatelnosti tvrzení o poslo...

Více od autora