František Xaver Harlas
Z pokladů pražských

1901 | Nakladatelství Jos. R. Vilímek

Praha a cizinci . Chrám sv. Víta . Letohrádek královny Anny . Staropražské vzpomínky . Kapitola o staročeské "hrubé střelbě" . Praha v obrazech . Pohled na Prahu . Staré nástropní malby pražské . Výzdoba ulice . Umělecký život pražské minulosti . Studie z pražských obrazáren . Dvorní umělci na Pražském hradě . Cechy a …pořádky v Praze . - Sborník neobsahuje obrazovou přílohu. Praha a cizinci . Chrám sv. Víta . Letohrádek královny Anny . Staropražské vzpomínky . Kapitola o staročeské "hrubé střelbě" . Praha v obrazech . Pohled na Prahu . Staré nástropní malby pražské . Výzd…oba ulice . Umělecký život pražské minulosti . Studie z pražských obrazáren . Dvorní umělci na Pražském hradě . Cechy a pořádky v Praze . - Sborník neobsahuje obrazovou přílohu.

Stav

Dobrý

opotřebená obálka, razítko původního majitele

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (4. 6. 2026)

O knize

Stav:	Dobrý, opotřebená obálka, razítko původního majitele
Vazba:	volná brož
Počet stran:	224
Jazyk:	česky
Edice:	9. svazek ed. 9. svazek ed. Věděním a životem
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 5. 2026 13:44
Číslo položky:	1738285

O autorovi

František Xaver Harlas

František Xaver Harlas byl historik umění, malíř, publicista a ředitel Muzea hlavního města Prahy. F.X. Harlas maturoval na gymnasiu v Praze a v letech 1890–1894 studoval dějiny umění na pražské německé univerzitě . Roku 1898 zde získal doktorát filozofie. Kromě studia teorie umění absolvoval také malířské vzdělání na Uměleckoprůmyslové škole a soukromě u Charlotty Mohr-Piepenhagenové. Od roku 1897 byl asistentem a v letech 1913–30 ředitelem Muzea hlavního města Prahy. Byl zakládajícím členem a v letech 1915–1933 místopředsedou Kruhu pro pěstování dějin umění. Od roku 1911 byl výtvarným referentem Národní politiky a přispíval i do dalších tiskovin . Byl redaktorem edice reprodukcí Obrazárna Zvonu . Spolupracoval na heslech Ottova slovníku naučného . Zemřel v Praze roku 1947 ve věku 82 let. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Jako malíř se věnoval krajinářství. Filozofické kořeny Harlasovy názorové orientace tkví spíše v romantické "naturfilozofii" než v přírodních vědách 19. století, sdílí však pozitivistickou víru v postupné a stále dokonalejší poznávání přírody uměním a umění vědou. Ve svých článcích se věnoval především pragensiím, ale uchování starobylého rázu Prahy chápal relativisticky a pokladům minulosti vykázal místo v muzeu. Pro zachování svědectví o zanikajících památkách přisuzoval zásadní význam fotografii. V hodnocení umění 19. a 20. století bylo pro něj hlavním kriteriem rozvíjení již dosaženého formálního a technického mistrovství. Jako akademickou normu vnímal umění, které se blíží ideálu přirozenosti. Počátkem moderny v malířství pro něj byl Karel Purkyně, podporoval myslbekovskou tradici českého sochařství, reprezentovanou Štursou. ...

Více od autora