Jaroslav Maria
Werther : pokus o podrobnější vylíčení prosté události

1907 | Nakladatelství B. Kočí

Mariův prozaický debut, román Werther, prozrazuje značnou tvůrčí odvahu. Nejde totiž o pouhou inspiraci Goethovým Utrpením mladého Werthera , jak by se mohlo zdát, nýbrž o jeho přepis. Lépe řečeno: o vylíčení stejného příběhu optikou dekadentního a naturalistického pohledu. Maria zachovává jak hlavní postavy milostného… trojúhelníku, Werthera, Charlottu , Kestnera, tak místo děje. Lottě ovšem ponechává skutečné dívčí příjmení a Goethův fiktivní Waldheim je nahrazen reálným Wetzlarem . Jedenáctiletá Žofie, Lottina sestra, je v Mariově verzi o pět let starší a do Werthera se zamiluje, ten ji ovšem odmítá a dává přednost zasnoubené Lottě, která, jak ví, je pro něj nedostupná. Což zápletku problematizuje. Neboť z původního milostného trojúhelníku se stává čtyřúhelník, vlastně pětiúhelník, neboť Maria na scénu uvádí ještě dospívajícího Maxe, Lottina bratra, jenž se u Werthera učí hře na housle, přičemž se mezi učitelem a žákem rozvíjí homosexuální vztah, a to velmi hluboký, i když zřejmě jen platonický. Werther je zde chudým úředníkem, kdežto Kestner, Lottin snoubenec a později manžel, úředníkem zámožným. Anabáze na velvyslanectví je nahrazena Lottiným odjezdem , Werther v obci zůstává. Namísto malířských ambicí, je zde mladý blouznivec amatérským hudebníkem, který pro Lottu skládá smutnou píseň, atd.
Co Maria mění, je forma románu. Zatímco Goethova kniha je románem v dopisech ve stylu Richardsonovy Pamely či Rousseaouvy Julie neboli Nové Heloisy, český autor rozděluje příběh do dvou na sebe navazujících, ale kontrastních částí. První část jsou Wertherovy nedatované deníkové záznamy , jež po sobě zanechává, druhá část, která nemá název, je textem vševědoucího vypravěče, v němž jsou podrobně zaznamenávány jednak lékařské úkony , jednak pohnutky, duševní pochody a dlouhé promluvy hlavních postav. První část více odpovídá Goethovu románu, i když je dekadentně ponuřejší, vypjatější; na jejím konci se Werther rozhoduje spáchat sebevraždu, v níž vidí jediné východisko ze své situace. Druhá část je pak zevrubným popisem Werherovy agónie; stejně jako u Goetha se Werther výstřelem do hlavy neusmrtí, ale těžce poraní. V Goethově verzi žije necelý den, kdežto u Marii ještě několik dlouhých dní, dokonce se zprvu zdá, že se ze zranění vyléčí. Lotta jej nechá převézt do svého domu, kde o něj láskyplně pečuje dnem i nocí. Lékařská vyšetření jsou střídána dlouhými dušezpytnými monology, které pronáší jak Werther, tak Lotta. Jde o introspektivní promluvy na hranici čirého blouznění, emocemi jsou ale zmítáni i Kestner, Žofie a Max - čtenář má chvílemi dojem, že čte záznam jakéhosi kolektivního pološílenství, stejně jako při četbě pozdějších Mariových románů. Sentimentální a romantický Goethe je tedy ve srovnání s dekadentním a exaltovaným Mariou ještě poměrně uměřený. Mariův prozaický debut, román Werther, prozrazuje značnou tvůrčí odvahu. Nejde totiž o pouhou inspiraci Goethovým Utrpením mladého Werthera , jak by se mohlo zdát, nýbrž o jeho přepis. Lépe řečeno: o …vylíčení stejného příběhu optikou dekadentního a naturalistického pohledu. Maria zachovává jak hlavní postavy milostného trojúhelníku, Werthera, Charlottu , Kestnera, tak místo děje. Lottě ovšem ponechává skutečné dívčí příjmení a Goethův fiktivní Waldheim je nahrazen reálným Wetzlarem . Jedenáctiletá Žofie, Lottina sestra, je v Mariově verzi o pět let starší a do Werthera se zamiluje, ten ji ovšem odmítá a dává přednost zasnoubené Lottě, která, jak ví, je pro něj nedostupná. Což zápletku problematizuje. Neboť z původního milostného trojúhelníku se stává čtyřúhelník, vlastně pětiúhelník, neboť Maria na scénu uvádí ještě dospívajícího Maxe, Lottina bratra, jenž se u Werthera učí hře na housle, přičemž se mezi učitelem a žákem rozvíjí homosexuální vztah, a to velmi hluboký, i když zřejmě jen platonický. Werther je zde chudým úředníkem, kdežto Kestner, Lottin snoubenec a později manžel, úředníkem zámožným. Anabáze na velvyslanectví je nahrazena Lottiným odjezdem , Werther v obci zůstává. Namísto malířských ambicí, je zde mladý blouznivec amatérským hudebníkem, který pro Lottu skládá smutnou píseň, atd.
Co Maria mění, je forma románu. Zatímco Goethova kniha je románem v dopisech ve stylu Richardsonovy Pamely či Rousseaouvy Julie neboli Nové Heloisy, český autor rozděluje příběh do dvou na sebe navazujících, ale kontrastních částí. První část jsou Wertherovy nedatované deníkové záznamy , jež po sobě zanechává, druhá část, která nemá název, je textem vševědoucího vypravěče, v němž jsou podrobně zaznamenávány jednak lékařské úkony , jednak pohnutky, duševní pochody a dlouhé promluvy hlavních postav. První část více odpovídá Goethovu románu, i když je dekadentně ponuřejší, vypjatější; na jejím konci se Werther rozhoduje spáchat sebevraždu, v níž vidí jediné východisko ze své situace. Druhá část je pak zevrubným popisem Werherovy agónie; stejně jako u Goetha se Werther výstřelem do hlavy neusmrtí, ale těžce poraní. V Goethově verzi žije necelý den, kdežto u Marii ještě několik dlouhých dní, dokonce se zprvu zdá, že se ze zranění vyléčí. Lotta jej nechá převézt do svého domu, kde o něj láskyplně pečuje dnem i nocí. Lékařská vyšetření jsou střídána dlouhými dušezpytnými monology, které pronáší jak Werther, tak Lotta. Jde o introspektivní promluvy na hranici čirého blouznění, emocemi jsou ale zmítáni i Kestner, Žofie a Max - čtenář má chvílemi dojem, že čte záznam jakéhosi kolektivního pološílenství, stejně jako při četbě pozdějších Mariových románů. Sentimentální a romantický Goethe je tedy ve srovnání s dekadentním a exaltovaným Mariou ještě poměrně uměřený.

s kódem BREZEN26: 269 Kč

Stav

Mírně opotřebená

zkosený hřbet, zašlé desky, stránky s flíčky, kniha celkově zašlá, převazba, polokožená

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, zkosený hřbet, zašlé desky, stránky s flíčky, kniha celkově zašlá
Vazba:	pevná, převazba, polokožená
Počet stran:	186
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 1. 2026 11:27
Číslo položky:	1534451

O autorovi

Jaroslav Maria

Jaroslav Maria, vlastním jménem Jaroslav Mayer , byl český právník-advokát, spisovatel, dramatik a esejista. Jaroslav Maria se narodil v rodině rakovnického advokáta JUDr. Karla Mayera, jehož rod pocházel ze Švýcarska a matky Františky, rozené Grimové. Jaroslav studoval postupně na gymnáziu v Benešově, v Hradci Králové a v Praze, maturoval v Praze roku 1888 a zde dál studoval práva, doktorát složil v roce 1893. První zkušenosti získal jako advokátní koncipient v Rakovníku u otce v kanceláři, v Hradci Králové a od 1898 byl soudním adjunktem v Litoměřicích; samostatnou praxi si později otevřel v Křivoklátě, následně v Berouně a v roce 1909 v Táboře, kde žil až do roku 1942. JUDr. Maria psal odborné články do časopisu „Právník“ a „Čas“ . V červnu 1942 – ve dnech stanného práva za heydrichiády – byl Jaroslav Maria v Táboře gestapem zatčen a uvězněn. Důvodem mělo být písemné udání týkající se schvalování atentátu. Po dnech v kobce suterénu služebny gestapa byl 6. července 1942 jako jeden z jedenácti osob nacisty již připravených k dalším popravám převezen ze služebny gestapa do táborské věznice, 8. července do Prahy, do pankrácké věznice, pak do Terezína odtud v září do koncentračního tábora Osvětim. Zde 3. listopadu 1942 ve věku 72 let zemřel na skvrnitý tyfus. Dne 27. dubna 1896 se v Praze v kostele sv. Jindřicha oženil se Zdenkou Fikarovou , dcerou advokáta z Křivoklátu. Byl strýc autora justičních románů Jiřího Mayera. Jaroslav Maria je autorem více než čtyřiceti románů, novel, sbírek povídek a esejů, divadelních her a dalších literárních prací; vyšel z okruhu časopisu Moderní revue; literárně debutoval v roce 1898 divadelní trilogií V předvečer věku; po roce 1918 se věnoval hlavně románu, především z prostředí justice (Spravedlnost, Pans...

Více od autora