Josef Zvěřina
Výtvarné dílo jako znak

1971 | Nakladatelství Obelisk

Pronikavá analýza a strukturální utřídění znakové soustavy výtvarného díla vychází ze sémantiky, aplikované na umění, a z autorových vlastních konkrétních rozborůmalířských, sochařských i architektonických prací, které vznikly v různých fázích dějin, od prehistorické doby až po moderní. Tímto postupem, který u nás dos…ud nebyl uplatňován vzhledem k dílům výtvarných umělců, se J. Zvěřinovi podařilo postihnout specifické elementy a prostředky, jimiž se zde zkoumaná oblast lidské tvorby vyslovuje.

16 s. fot. příl. Pronikavá analýza a strukturální utřídění znakové soustavy výtvarného díla vychází ze sémantiky, aplikované na umění, a z autorových vlastních konkrétních rozborůmalířských, sochařských i architekton…ických prací, které vznikly v různých fázích dějin, od prehistorické doby až po moderní. Tímto postupem, který u nás dosud nebyl uplatňován vzhledem k dílům výtvarných umělců, se J. Zvěřinovi podařilo postihnout specifické elementy a prostředky, jimiž se zde zkoumaná oblast lidské tvorby vyslovuje.

16 s. fot. příl.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	152 , 16 obrazových příloh
Jazyk:	česky
Edice:	7. svazek ed. 7. svazek ed. Orientace
Vydání:	[1. vydání]
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 5. 2025 14:52
Číslo položky:	1237253

O autorovi

Josef Zvěřina

Josef Zvěřina byl český římskokatolický kněz, teolog, historik umění, filozof a vysokoškolský pedagog. Narodil se na Českomoravské vysočině, rodina se ale brzy přestěhovala do Vídně, kde otec Josef Zvěřina pracoval jako strojní zámečník, jeho matka se za svobodna jmenovala Marie Vedralová. Roku 1918 se vrátil s rodiči do Stříteže a na studium dlouho neměl pomyšlení. Na doporučení místního faráře se nakonec přece odhodlal ke studiu a shodou okolností se dostal 1924 do Prahy. V roce 1932 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu. Poté byl poslán do římské papežské koleje Nepomucenum studovat teologii a filosofii na lateránském Ateneu. Na kněze byl vysvěcen 11. července 1937 v Římě a rok tam byl představeným české koleje. 1938 se vrátil do vlasti a byl kaplanem nejprve v tehdejším Falknově , kde zažil národnostní napětí i nenávist, naposledy u svatého Mikuláše na Malé Straně v Praze. Po zrušení českých vysokých škol v roce 1939 přednášel na náhradním teologickém učilišti, pro protiněmecký postoj byl však v letech 1942 až 1943 13 měsíců internován v Zásmukách. Po válce nastoupil na obnovenou teologickou fakultu jako asistent prof. J. Cibulky pro obor křesťanská archeologie a dějiny umění. Jeho zájem sice směřoval k dogmatice, ale tu mu na fakultě nebylo dopřáno přednášet. Nebyl pro něj však problém se zakousnout do jakéhokoliv oboru. Během ročního studijního pobytu v Paříži v letech 1946–1947 stihl sepsat disertaci o freskách v jihofrancouzském Tavant, která byla pochvalně přijata na mezinárodním fóru. Doktorát mu dala Univerzita Karlova. Po zrušení teologických učilišť v roce 1950 byl povolán na vojenské cvičení, kde 13 měsíců manuálně pracoval v útvarech PTP. Začátkem roku 1952 byl spolu s dalšími třiceti katolíky zatčen a odsouzen na 22 let vězení, konfiskaci veškerého m...

Více od autora