Jiddu Krišnamurti
Volnost, která neví

1997 | Nakladatelství Aquamarin

Více než půl století cestoval autor z jednoho kontinentu na druhý a při svých konferencích, přednáškách a rozhovorech poukazoval na jednoduchá fakta našeho života a kladl zdánlivě prosté otázky. Kdo se však s hovory tohoto v Indii narozeného světoobčana setkal, býval hluboce zasažen podmanivou atmosférou jeho rozprav, …které k sobě přitahovali tisícovky lidí, neznámých i slavných. Tématem, k němuž se autor stále vrací, je lidská svoboda. Tím slovem však nemyslí nic, co si lze vydobýt nebo přivlastnit. Krishnamurti dokonce tvrdí, že svobody není možné dosáhnout ani vzpourou, ani zápasem, ba ani úsilím o ni. Tato vybíravá, nepodplatitelná dáma vstoupí jen tam, kde došlo k porozumění povaze naší mysli. Volnost se člověku otvírá jen sebepoznáním.

Volnost se člověku otvírá jen sebepoznáním. Kniha je podmanivé čtení o této volnosti. Svoboda nečeká někde na konci nekonečných duchovních blouznění, nýbrž je hned na počátku a všem na dosah.

Více než půl století cestoval J. Krishnamurti z jednoho kontinentu na druhý a při svých konferencích, přednáškách a rozhovorech poukazoval na jednoduchá fakta našeho života a kladl zdánlivě prosté otázky. Kdo se však s hovory tohoto v Indii narozeného světoobčana setkal, býval hluboce zasažen podmanivou atmosférou jeho rozprav, které k sobě přitahovaly tisícovky lidí, neznámých i slavných. Mezi jeho posluchače, přátele i partnery v diskusích patřili Aldous Huxley, Bertrand Russell, G. B. Shaw, David Bohm, Rupert Sheldrake – spisovatelé, vědci, výtvarníci, hlavy států i církevní představitelé, zájemci ze všech končin světa.

Tématem, k němuž se autor stále vrací, je lidská svoboda. Tím slovem však nemyslí nic, co si lze vydobýt nebo přivlastnit. Krishnamurti dokonce tvrdí, že svobody není možné dosáhnout ani vzpourou, ani zápasem, ba ani úsilím o ni. Tato vybíravá, nepodplatitelná dáma vstoupí jen tam, kde došlo k porozumění povaze naši mysli, k odmítnutí všeho, co z nás dělá lidi „z druhé ruky“. Volnost se člověku otvírá jen sebepoznáním. Jazyk, jímž autor o těchto věcech mluví, je podivuhodně prostý; není to řeč orientálního specialisty na věci mezi nebem a zemí. Krishnamurti jako by jen zval ke zvláštnímu rozhovoru mezi přáteli pociťujícími potřebu nahlédnout do povahy našeho světa – do povahy toho, co je. Svoboda nečeká někde na konci nekonečných duchovních bloudění, nýbrž je hned na počátku a všem na dosah. Více než půl století cestoval autor z jednoho kontinentu na druhý a při svých konferencích, přednáškách a rozhovorech poukazoval na jednoduchá fakta našeho života a kladl zdánlivě prosté otázky. Kdo s…e však s hovory tohoto v Indii narozeného světoobčana setkal, býval hluboce zasažen podmanivou atmosférou jeho rozprav, které k sobě přitahovali tisícovky lidí, neznámých i slavných. Tématem, k němuž se autor stále vrací, je lidská svoboda. Tím slovem však nemyslí nic, co si lze vydobýt nebo přivlastnit. Krishnamurti dokonce tvrdí, že svobody není možné dosáhnout ani vzpourou, ani zápasem, ba ani úsilím o ni. Tato vybíravá, nepodplatitelná dáma vstoupí jen tam, kde došlo k porozumění povaze naší mysli. Volnost se člověku otvírá jen sebepoznáním.

Volnost se člověku otvírá jen sebepoznáním. Kniha je podmanivé čtení o této volnosti. Svoboda nečeká někde na konci nekonečných duchovních blouznění, nýbrž je hned na počátku a všem na dosah.

Více než půl století cestoval J. Krishnamurti z jednoho kontinentu na druhý a při svých konferencích, přednáškách a rozhovorech poukazoval na jednoduchá fakta našeho života a kladl zdánlivě prosté otázky. Kdo se však s hovory tohoto v Indii narozeného světoobčana setkal, býval hluboce zasažen podmanivou atmosférou jeho rozprav, které k sobě přitahovaly tisícovky lidí, neznámých i slavných. Mezi jeho posluchače, přátele i partnery v diskusích patřili Aldous Huxley, Bertrand Russell, G. B. Shaw, David Bohm, Rupert Sheldrake – spisovatelé, vědci, výtvarníci, hlavy států i církevní představitelé, zájemci ze všech končin světa.

Tématem, k němuž se autor stále vrací, je lidská svoboda. Tím slovem však nemyslí nic, co si lze vydobýt nebo přivlastnit. Krishnamurti dokonce tvrdí, že svobody není možné dosáhnout ani vzpourou, ani zápasem, ba ani úsilím o ni. Tato vybíravá, nepodplatitelná dáma vstoupí jen tam, kde došlo k porozumění povaze naši mysli, k odmítnutí všeho, co z nás dělá lidi „z druhé ruky“. Volnost se člověku otvírá jen sebepoznáním. Jazyk, jímž autor o těchto věcech mluví, je podivuhodně prostý; není to řeč orientálního specialisty na věci mezi nebem a zemí. Krishnamurti jako by jen zval ke zvláštnímu rozhovoru mezi přáteli pociťujícími potřebu nahlédnout do povahy našeho světa – do povahy toho, co je. Svoboda nečeká někde na konci nekonečných duchovních bloudění, nýbrž je hned na počátku a všem na dosah.

Stav

Dobrý

zkosený hřbet

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, zkosený hřbet
Vazba:	pevná
Počet stran:	108
Jazyk:	česky
ISBN10:	8090192238
ISBN:	9788090192232
Vydání:	Vyd. 2.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 6. 2025 11:19
Číslo položky:	1279832

O autorovi

Jiddu Krišnamurti

Džiddú Krišnamúrti byl indický filozof a básník. Patří k nejvýznamnějším duchovním učitelům 20. století. Svým neformálním přístupem se řadí k učitelům života, jako byli Henry David Thoreau nebo Albert Schweitzer. Džiddú Krišnamúrti se narodil v jižní Indii ve městě Madanapalle v chudé bráhmanské rodině. Jeho otec Džiddu Narayaniah zastával funkci na finančním úřadě pod britskou správou. Matka Sandžívamma byla duchovně založená žena, zcela oddaná své rodině a uctívání boha Kršny V roce 1909 si malého Krišnamúrtiho a jeho bratra všiml Charles W. Leadbeater, spolupracovník prezidentky Theosofické společnosti Annie Besantové. Krišnamúrti ho zaujal svou čistou osobností údajně prostou ega. Krišnamúrti společně se svým mladším bratrem byl nadále vychováván pod vedením Annie Besantové, aby byl připraven na svou úlohu Světového učitele. Objevem malého Krišnamúrtiho bylo završeno usilovné hledání theosofů, kteří pátrali po Mesiáši. Duchovní matka Theosofické společnosti Helena Blavatská totiž prohlásila, že budoucí buddha Maitréja se v následujících letech projeví v lidském těle a Theosofická společnost se měla postarat o přípravu světa na tuto událost. V roce 1912 byl Krišnamúrti prohlášen za novodobého Mesiáše, v důsledku čehož došlo k rozkolu uvnitř Theosofické společnosti, z které se odštěpila Anthroposofická společnost v čele s Rudolfem Steinerem. Krišnamúrtiho přívrženci se sjednotili do řádu Hvězdy východu. Avšak po smrti svého bratra v roce 1929 se Krišnamúrti odmítl nadále účastnit jakékoli náboženské činnosti Hvězdy východu a tento řád rozpustil, jelikož dospěl k závěru, že hledání pravdy nelze organizovat. Jako svůj základní cíl si vytyčil pěstování osobní svobody jedince, jež je předpokladem pro nalezení pravdy. Krišnamurtí dalších 60 let po rozpuštění řádu cestoval po světě a přednášel o svém pojetí života. Také inicioval zakládání nadací, které měly sloužit k t...

Více od autora