Egon Erwin Kisch
Vojákem pražského sboru : válečný deník

1930 | Nakladatelství Pokrok

Egon Ervín Kisch, zakladatel reportážního románu, sepsal své zážitky z první světové války, během které se v řadách rakousko-uherské armády dostal na srbskou frontu. Egon Ervín Kisch, zakladatel reportážního románu, sepsal své zážitky z první světové války, během které se v řadách rakousko-uherské armády dostal na srbskou frontu.

Stav

Mírně opotřebená

zašlá obálka

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, zašlá obálka
Poznámka:	obálka Václav Mašek
Vazba:	volná brož
Počet stran:	280
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Václav Mašek
Překladatel:	Jarmila Haasová-Nečasová
Edice:	4. svazek ed. 4. svazek ed. Spisy Egona Erwina Kische
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 10. 2023 15:54
Číslo položky:	664578

O autorovi

Egon Erwin Kisch

Egon Erwin Kisch byl pražský německy píšící reportér, investigativní žurnalista a spisovatel židovského původu, velmi známý také svojí přezdívkou Zuřivý reportér . Byla to právě jeho touha být u všeho, pokaždé „při tom“, a vše vyzkoušet, která mu tuto přezdívku přinesla. Narodil se jako druhý z pěti synů zámožného obchodníka se suknem Hermanna Kische a jeho druhé manželky Ernestiny , rozené Kuhové, v tradiční židovské rodině, v pražském staroměstském domě čp. 475/I U Dvou zlatých medvědů v Melantrichově ulici. První školní léta absolvoval u privátních učitelů a v Seidlově škole v budově zrušeného kláštera servitů v Michalské ulici na Starém Městě. Od roku 1892 začal navštěvovat novoměstské gymnázium piaristů v Panské ulici, odkud přestoupil na První německou státní reálku v Mikulandské ulici. Od října 1903 studoval v Praze jeden semestr na Technice, dále na filozofické fakultě Německé Karlo-Ferdinandovy univerzity filozofii, dějiny německé literatury a germanistiku a později žurnalistiku, ale žádná studia nedokončil. Na profesi novináře se však připravoval: naučil se stenografovat, ovládal několik jazyků, navštěvoval archívy a knihovny. Již před 1. světovou válkou přispíval do některých pražských novin. Stal se jedním z nejlepších znalců pražského podsvětí. Měl kriminalistický talent a dovedl odhalit skutečné pozadí událostí, jako byla např. aféra plukovníka Redla v roce 1913. Za války sloužil v Srbsku, Rusku, Uhrách a Vídni, kde se stal v r. 1918 prvním velitelem Revolučních gard. Roku 1919 vstoupil do Komunistické strany Rakouska ; během práce deníku Der neue Tag' se spřátelil s Josephem Rothem. Byl odsouzen a roku 1920 vypovězen do Prahy, kde se dále věnoval tvůrčí činnosti, a to jak žurnalistice, tak divadelní avantgardě – spolupracoval například s E. A. Longenem a J. Haškem. Právě s J. Haškem se scházel v pražské kavárně Montmartre, jinak také nazývané Dům ...

Více od autora