Miloslav Stingl
Vládcové ráje

2005 | Nakladatelství Knižní klub

Do povědomí současného světa vstoupila polynéská kultura skutečně v ne zcela přesné, nepravdivé podobě. Podobě formované jednou dezinformací, podruhé romantickými, avšak málo pravdě odpovídajícími představami. A stejně zkreslené představy, jaké mají mnozí naši současníci o této kultuře, mají o Polynésanech a Polynésii …obecně. Přesto je ale - řekněme si ještě jednou - zcela nesporné, že polynéská kultura je takřka zcela neznámá. Konkrétní informace o ní nahradily opět jen představy. Představy o překrásných ženách Havaje a Tahiti, představy o sladké polynéské hudbě. Hudbě, jíž je přisuzována podoba, v jaké ji vysílají komerční rozhlasové stanice, představy o až exaltovaném erotickém životě na těchto "ostrovech lásky". Prostě - představy, představy a znovu představy - voňavé, lákavé, nádherné. Ale přinejmenším hodně nepřesné. Zajisté je polynéská hudba líbezná, zajisté jsou zdejší ženy krásné. A zajisté i lásce, erotickému životu se lidé v Polynésii oddávají vděčně a bez zbytečně předstíraného ostychu. Toto všechno však není samozřejmě celý úhrn, celý obraz polynéské kultury. V jejím mozaikovém obraze, stejně jako v mozaikovém obraze každé jiné kultury zeměkoule, a v obraze skupiny, která ji vytvořila, je celá řada sklíček. A teprve z desítek a stovek článků této mozaiky je možné složit celý obraz, který by se tedy mohl a měl jmenovat: "Polynésané, Polynésie, polynéská kultura". Do povědomí současného světa vstoupila polynéská kultura skutečně v ne zcela přesné, nepravdivé podobě. Podobě formované jednou dezinformací, podruhé romantickými, avšak málo pravdě odpovídajícími pře…dstavami. A stejně zkreslené představy, jaké mají mnozí naši současníci o této kultuře, mají o Polynésanech a Polynésii obecně. Přesto je ale - řekněme si ještě jednou - zcela nesporné, že polynéská kultura je takřka zcela neznámá. Konkrétní informace o ní nahradily opět jen představy. Představy o překrásných ženách Havaje a Tahiti, představy o sladké polynéské hudbě. Hudbě, jíž je přisuzována podoba, v jaké ji vysílají komerční rozhlasové stanice, představy o až exaltovaném erotickém životě na těchto "ostrovech lásky". Prostě - představy, představy a znovu představy - voňavé, lákavé, nádherné. Ale přinejmenším hodně nepřesné. Zajisté je polynéská hudba líbezná, zajisté jsou zdejší ženy krásné. A zajisté i lásce, erotickému životu se lidé v Polynésii oddávají vděčně a bez zbytečně předstíraného ostychu. Toto všechno však není samozřejmě celý úhrn, celý obraz polynéské kultury. V jejím mozaikovém obraze, stejně jako v mozaikovém obraze každé jiné kultury zeměkoule, a v obraze skupiny, která ji vytvořila, je celá řada sklíček. A teprve z desítek a stovek článků této mozaiky je možné složit celý obraz, který by se tedy mohl a měl jmenovat: "Polynésané, Polynésie, polynéská kultura".

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	239 s., [72] s. obr. příl
Jazyk:	česky
ISBN10:	8024213176
ISBN:	9788024213170
Vydání:	Vyd. 2., V Knižním klubu 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 3. 2025 10:55
Číslo položky:	1196573

O autorovi

Miloslav Stingl

Miloslav Stingl byl český cestovatel, etnograf a spisovatel, který osobně poznal řadu domorodých kultur a zpracoval své zážitky v četných knihách. Byl čestným náčelníkem indiánského kmene Kikapú . Narodil se v Bílině, jeho otec pracoval jako důlní inženýr. Vyrůstal se sestrou Hedvikou. Z Bíliny se musela jeho rodina odstěhovat, když Sudety v roce 1938 obsadilo nacistické Německo, nejprve do Kosmonos a poté do Rakovníka, kde rodina prožila většinu války. Po válce se rodina přestěhovala do Karlových Varů, které považoval za svůj domov. Po únoru 1948 ještě jako neplnoletý se spolužáky šířil protistátní letáky, odsouzen byl k podmíněnému trestu. Vystudoval mezinárodní právo na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, poté dálkově tamtéž vystudoval etnografii. V letech 1962 až 1972 pracoval v Akademii věd, kde odpovídal za výzkum mimoevropských národů, jejich kultur a umění. Poté z Akademie odešel a byl spisovatelem na volné noze. Od roku 1980 žil v Praze. Nikdy nebyl členem žádné politické strany nebo politického hnutí, spolupráci s vojenskou zpravodajskou službou v 50. letech odmítl. V roce 1977 podepsal Antichartu , na což podle svých vlastních slov nebyl hrdý. Byl ženatý a měl tři děti. Byl skautem, jeho skautská přezdívka zněla Mauglí. Zemřel dne 11. května 2020 ve věku 89 let. Jeho první zahraniční cesta byla do Tuniska. Po celý život konal rozsáhlé cesty a expedice, během nichž navštívil 151 zemí na všech kontinentech. Jeho hlavní zájem patřil obyvatelům navštívených zemí, například Mayům, Polynésanům, australským Aborigenům, Inuitům atd. Stingl dokázal komunikovat nebo se částečně domluvit 17 jazyky. Asi nejexotičtější z nich byl jazyk papuánského kmene Kumů. Ostrov Nová Guinea procestoval v době, kdy mezi zdejšími kmeny ještě přežíval kanibalismus a rituální lov lebek. On sám byl mezi Papuánci na Nové Guineji...

Více od autora