Anton Pavlovič Čechov
Višňový sad

1951 | Nakladatelství Osveta

Višňový sad je vrcholem dramatické tvorby Čechovovy. Tématem hry je rozklad šlechtického hnízda. Č. tu kreslí úplný hospodářský krach šlechty, její ideovou a mravní prázdnotu a neschopnost žít v nových podmínkách. Je to pohřební píseň šlechticko-panského života. Děj: Majetek sourozenců, frázisty Gajeva a exaltované Ran…ěvské je předlužen. Nebudou-li zaplaceny úroky, statek přijde na buben. Ze zlého postavení se snaží vyvést šlechtickou rodinu chytrý a energický podnikavec nové doby, kapitalista a průmyslník Lopachin. Navrhuje, aby byl vykácen starý višňový sad a půda rozparcelována na vilky pro letní hosty. Avšak Gajev s Raněvskou se jeho rady hrozí a nazývají ji "chámstvím". Statek pak i se sadem v dražbě koupí Lopachin. Rány sekery a smrt věrného sluhy Firsta symbolisuje definitivní konec starých časů. Hra byla napsána 1903, rok před smrtí Čechova. I svěžestí a originálností dramatické formy znamená průlom do tehdejšího repertoáru. Višňový sad je psychologicko-dokumentární drama, sociální podle ideového obsahu, realistické stylem, lyrické konstrukcí Višňový sad je vrcholem dramatické tvorby Čechovovy. Tématem hry je rozklad šlechtického hnízda. Č. tu kreslí úplný hospodářský krach šlechty, její ideovou a mravní prázdnotu a neschopnost žít v novýc…h podmínkách. Je to pohřební píseň šlechticko-panského života. Děj: Majetek sourozenců, frázisty Gajeva a exaltované Raněvské je předlužen. Nebudou-li zaplaceny úroky, statek přijde na buben. Ze zlého postavení se snaží vyvést šlechtickou rodinu chytrý a energický podnikavec nové doby, kapitalista a průmyslník Lopachin. Navrhuje, aby byl vykácen starý višňový sad a půda rozparcelována na vilky pro letní hosty. Avšak Gajev s Raněvskou se jeho rady hrozí a nazývají ji "chámstvím". Statek pak i se sadem v dražbě koupí Lopachin. Rány sekery a smrt věrného sluhy Firsta symbolisuje definitivní konec starých časů. Hra byla napsána 1903, rok před smrtí Čechova. I svěžestí a originálností dramatické formy znamená průlom do tehdejšího repertoáru. Višňový sad je psychologicko-dokumentární drama, sociální podle ideového obsahu, realistické stylem, lyrické konstrukcí

Stav

Mírně opotřebená

poškozený hřbet

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, poškozený hřbet
Vazba:	volná brož
Počet stran:	79, [1]
Jazyk:	česky
Překladatel:	Ladislav Fikar
Edice:	Sešity Divadelní žatvy, 38. svazek ed. 38. svazek ed. Divadelní žatva
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 6. 2026 14:51
Číslo položky:	1819019

O autorovi

Anton Pavlovič Čechov

Anton Pavlovič Čechov byl ruský dramatik a prozaik. Čechovův otec Pavel Jegorovič pocházel z Voroněžské gubernie. Do Taganrogu přišel v roce 1844 a zprvu pracoval jako kupecký příručí. Roku 1853 se oženil s Jevgenií Jakovlevnou Morozovovou ; o tři roky později se osamostatnil a otevřel si krám se smíšeným zbožím. Čechovovi měli sedm dětí, nejmladší dcera Anna zemřela ve věku dvou let. Všichni sourozenci nastoupili uměleckou, pedagogickou nebo právnickou kariéru. Anton Pavlovič byl v rodině třetí nejstarší. V letech 1868 až 1879 navštěvoval gymnázium v Taganrogu. Studium nebylo příliš úspěšné, Čechov během něj dvakrát propadl: ve 3. třídě z aritmetiky a zeměpisu, v 5. z řečtiny. Roku 1876 Čechovův otec zbankrotoval a uprchl do Moskvy, kam ho postupně následovala celá rodina až na Antona Pavloviče a jeho bratra Ivana, kteří vyjednávali s věřiteli a dokončovali taganrožské gymnázium. Po maturitě roku 1879 odjel Čechov za rodiči do Moskvy, kde na tamní univerzitě vystudoval medicínu. Už za studia se u něj projevily příznaky tuberkulózy. Pak pracoval jako lékař, ovšem od roku 1886 už jen příležitostně a takřka výhradně pro chudou klientelu. Aby si na studiích přivydělal, přispíval od roku 1879 do humoristických časopisů, nejčastěji pod pseudonymem Antoša Čechonte. Psal krátké humoristické povídky či žertovné miniatury, do roku 1886 jich vytvořil kolem šesti set. Od roku 1882 psal také pro petrohradské noviny. Zhruba v roce 1886 začíná nová etapa Čechovovy tvorby, kdy píše prózy s hlubším psychologickým dosahem a ne už výhradně satirické jako dosud. To nalezlo ohlas v udělení Puškinovy prémie Akademií věd roku 1888. Už nemocný v roce 1890 podnikl tříměsíční cestu na Sibiř, aby psal o nucených pracích na vězeňském ostrově Sachalin. Jeho zpráva z cesty popisuje otřesný život vyhnanců v carské říši. Rok nato navštívil Rakousk...

Více od autora