Přejít na hlavní obsah Přejít na hlavní navigaci Přejít na vyhledávání

Doprava zdarma nad 699 Kč po Česku
0 položek – košík

    Jules Verne
    Ves ve vzduchu

    1914 | Nakladatelství E. Beaufort

    Román líčí dobrodružnou cestu expedice Francouze Maxe Hubera a jeho přítele, Američana Johna Corta, kterou podnikli z města Libreville ve Francouzském Kongu k řece Bahar-el-Abiad . Na zpáteční cestě narazí výprava na neprostupný les, u kterého je napadena stádem divokýchslonů, kteří výpravě rozdupou veškeré vybavení. …Své životy zachrání pouze útěkem za neprostupnou hradbu stromů. V lese naleznou řeku a na jejím břehu nejprve vor a pak předměty, které patřily již několik let nezvěstné výpravě Němmce doktora Johansena. Ten navázal na výzkumy amerického badatele Garnera, jenž podnikl výzkumy opičího zvukového projevu. Natáčel opičí skřeky na fonografické válečky a zkoumal opice také přímo v Africe, aniž dospěl k významnějším výsledkům. Profesor Johansen se domníval, že v opičích skřecích rozeznává slovo „whouw“ pro potravu, „šeny“ pro nápoj a „jek“ pro pozor. Proto se vypravil po konžské řece Ubarri do nitra Afriky, kde se ztratil. Max Huber a John Cort se rozhodnou proplout lesem na nalezeném voru. Vor však v peřejích ztroskotá a oni jsou nuceni prodírat se neprostupným lesem. Náhle jsou přepadeni velikou hordou jakýchsi opic a odvlečeni do vesnice, která je vybudována na vrcholcích stromů. Její obyvatelé tvoří zřejmě „chybějící článek“ mezi opicí a člověkem. Především ženy těchto tvorů se velice podobají druhu homo sapiens. Wagddijové, jak sebe sama tvorové nazývají, mají vlastní řeč a svého náčelníka nazývají Mselo-Tala-Tala, což znamená Otec-zrcadlo, čili Muž s brýlemi. Není to nikdo jiný než učený profesor Johansen, který při pobytu mezi Wagddiji zešílel, a jemuž jako poslední zábava zůstala hra na flašinet, který si vzal na výpravu sebou, protože s jeho pomocí chtěl otestovat smysl těchto tvorů pro hudbu. „Ves ve vzduchu“, kterou Wagddijové obývají, se jmenovala Ngala. Byla vybudována na vzájemně propletených kmenech a větvích afrických sykomor ve výši třiceti metrů. Její obvod činil pět kilometrů a se zemí jí spojoval žebřík. Zajmutí členové expedice se mohli po vesnici volně pohybovat, ale odejít z ní nesměli. Když však progfesor Johansen uspořádal „koncert vážné hudby“ , po kterém následovala oslava vrcholící pitkou, podařilo se všem uprchnout. Román líčí dobrodružnou cestu expedice Francouze Maxe Hubera a jeho přítele, Američana Johna Corta, kterou podnikli z města Libreville ve Francouzském Kongu k řece Bahar-el-Abiad . Na zpáteční cestě …narazí výprava na neprostupný les, u kterého je napadena stádem divokýchslonů, kteří výpravě rozdupou veškeré vybavení. Své životy zachrání pouze útěkem za neprostupnou hradbu stromů. V lese naleznou řeku a na jejím břehu nejprve vor a pak předměty, které patřily již několik let nezvěstné výpravě Němmce doktora Johansena. Ten navázal na výzkumy amerického badatele Garnera, jenž podnikl výzkumy opičího zvukového projevu. Natáčel opičí skřeky na fonografické válečky a zkoumal opice také přímo v Africe, aniž dospěl k významnějším výsledkům. Profesor Johansen se domníval, že v opičích skřecích rozeznává slovo „whouw“ pro potravu, „šeny“ pro nápoj a „jek“ pro pozor. Proto se vypravil po konžské řece Ubarri do nitra Afriky, kde se ztratil. Max Huber a John Cort se rozhodnou proplout lesem na nalezeném voru. Vor však v peřejích ztroskotá a oni jsou nuceni prodírat se neprostupným lesem. Náhle jsou přepadeni velikou hordou jakýchsi opic a odvlečeni do vesnice, která je vybudována na vrcholcích stromů. Její obyvatelé tvoří zřejmě „chybějící článek“ mezi opicí a člověkem. Především ženy těchto tvorů se velice podobají druhu homo sapiens. Wagddijové, jak sebe sama tvorové nazývají, mají vlastní řeč a svého náčelníka nazývají Mselo-Tala-Tala, což znamená Otec-zrcadlo, čili Muž s brýlemi. Není to nikdo jiný než učený profesor Johansen, který při pobytu mezi Wagddiji zešílel, a jemuž jako poslední zábava zůstala hra na flašinet, který si vzal na výpravu sebou, protože s jeho pomocí chtěl otestovat smysl těchto tvorů pro hudbu. „Ves ve vzduchu“, kterou Wagddijové obývají, se jmenovala Ngala. Byla vybudována na vzájemně propletených kmenech a větvích afrických sykomor ve výši třiceti metrů. Její obvod činil pět kilometrů a se zemí jí spojoval žebřík. Zajmutí členové expedice se mohli po vesnici volně pohybovat, ale odejít z ní nesměli. Když však progfesor Johansen uspořádal „koncert vážné hudby“ , po kterém následovala oslava vrcholící pitkou, podařilo se všem uprchnout.

    Stav

    Mírně opotřebená více informací

    zašlé desky

    Vytvořit poptávku

    O knize

    Stav: Mírně opotřebená, zašlé desky
    Vazba: pevná, převazba
    Počet stran: 253 , 4 nečíslované listy obrazových příloh
    Jazyk:  česky
    Překladatel: Vítězslav Unzeitig
    Edice: 73. svazek ed. 73. svazek ed. Dobrodružné romány Julia Vernea. Ilustrované vydání
    Vydáno v: Praha
    Vystaveno: 3. 6. 2021 13:42
    Číslo položky: 190927

    O autorovi

    Jules Verne

    Jules Verne

    Jules Gabriel Verne byl francouzský spisovatel dobrodružné literatury. Je považován za jednoho ze zakladatelů žánru vědeckofantastické literatury. Jeho knihy jsou dodnes oblíbeny hlavně mezi mládeží. Je po něm pojmenován kráter Jules Verne na odvrácené straně Měsíce. Jules Gabriel Verne se narodil 8. února 1828 v domě číslo 4 v ulici Olivier-de-Clisson na ostrůvku Île Feydeau ve městě Nantes jako první z pěti dětí pařížského právníka Pierra Vernea a Sophie Allote de la Fuÿe, která pocházela z nantské rodiny námořníků. Jules měl mladšího bratra Paula a tři sestry: Annu , Mathildu a Marii . V roce 1834 byl poslán do penzionátu při škole, kterou vedla paní Sambinová. O rok později nastoupil s bratrem do školy Saint-Stanislas, která byla vedena v přísném katolickém duchu. Byl velmi nadaným žákem – obdržel několik ocenění, např. za zeměpis, latinu či řečtinu. Další roky školy strávil v semináři Saint-Donatien, který popsal ve svém nedokončeném románu Kněz v roce 1839 . Roku 1839 se nechal – dle legendy – najmout ve věku jedenácti let jako plavčík na loď do Indie, jeho rodiče to však zjistili a cestě zabránili. Údajně chtěl splnit slib a dovézt sestřenici Caroline Tronsonové korálový náhrdelník. Otci musel slíbit, že od této doby bude cestovat jen ve svých snech. Dle jeho vzpomínek však tato legenda nemusí být úplně mimo realitu – údajně nastoupil na palubu plachetnice, důkladně ji prozkoumal a vše si „osahal“. Mezi lety 1844 a 1846 navštěvoval s bratrem Paulem Lycée Royal . Maturitu složil 29. července 1846 v Rennes. Roku 1847 odjel Jules na žádost otce do Paříže studovat práva. Zamiloval se do Rose Herminie Arnaud Grossetière a začal skládat první básně, ve kterých ji opěvoval. Idylka měla bohužel krátké trvání – rodiče Herminie těžce snášeli, že o ni má zájem mladý student bez jisté budoucno...

    Více od autora

    Další knihy autora Jules Verne

    Zobrazit vše

    Lidé také hledají

    • Dopravu hradíme my

      Objednávkám nad 699 Kč

    • Tituly,  které jinde
      nenajdete

      Sběratelské kusy i knižní novinky

    • Balíme ekologicky

      A s radostí

    • Vykupujeme knihy

      Za hotovost a s vlastním odvozem

    Dárkové poukazy

    Zabalený dárek a poukaz s nápisem thank you

    Hledáte dárek pro náročné knihomoly?

    Vybrat poukaz

    Potřebujete místo
    v knihovně?

    Prodejte své knihy
    online!

    Zjistit cenu

    Další knihy v edici Dobrodružné romány Julia Vernea. Ilustrované vydání

    Zobrazit vše

    Přidáno do košíku!