Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin
Věrný pes Trezor

1948 | Nakladatelství Svoboda

Satirický spisovatel Saltykov-Ščedrin, jenž patří k největším zjevům ruské literatury 19. st., líčí v jinotajných pohádkách, bajkách těžký život pracujícího lidu a omezenost, nelidskost jeho vykořisťovatelů, cara ašlechtyvcarskémRusku. Soubor obsahuje bajky: Velemoudrý piskoř, Obětavý zajíc, Medvěd správcem, Vyprávění …o tom, jak jeden mužík uživil dva generály, Ubohá herka, Věrný pes Tresor. Satirický spisovatel Saltykov-Ščedrin, jenž patří k největším zjevům ruské literatury 19. st., líčí v jinotajných pohádkách, bajkách těžký život pracujícího lidu a omezenost, nelidskost jeho vykořisťo…vatelů, cara ašlechtyvcarskémRusku. Soubor obsahuje bajky: Velemoudrý piskoř, Obětavý zajíc, Medvěd správcem, Vyprávění o tom, jak jeden mužík uživil dva generály, Ubohá herka, Věrný pes Tresor.

Vytvořit poptávku

O knize

Počet stran:	64, [2]
Jazyk:	česky
Edice:	10. svazek ed. První knihovnička
Vydání:	1. autoris. vyd.
Vydáno v:	Praha

O autorovi

Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin

Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin byl ruský spisovatel a satirik. Ve svém díle, ideově spojeném s tzv. naturální školou útočil proti carství a nevolnictví, odhaloval podstatu měšťáctví či liberalismu a zesměšňoval carskou byrokracii. Nejznámějším z jeho děl je román o mravním úpadku statkářské rodiny nazvaných Panstvo Golovlevových a dále Historie jednoho města. V něm v groteskně satirických obrazech líčí dějiny města Hlupákova, jakéhosi ruského Kocourkova. Když carská cenzura sílila, uchýlil se k jinotajné formě zvířecích bajek a pohádek pro dospělé. Pocházel ze šlechtické rodiny. Vystudoval gymnázium v Carském Sele a poté nastoupil dráhu úředníka na ministerstvu vojenství. V té době se seznámil s utopickým socialismem. Za názory, které otiskl ve svých prvních pracích, byl v dubnu roku 1848 poslán do vyhnanství do Vjatky , kde byl osm let gubernátorským úředníkem. Po návratu v roce 1855 pracoval jako úředník v Rjazani a v Tveru. V roce 1862 odešel ze státní služby a pracoval jako redaktor časopisu Sovremennik. Po dvou letech pro neshody s vedením redakce odešel zpět do úřední služby. V roce 1868 byl penzionován. Poté spolupracoval s Nikolajem Alexejevičem Někrasovem při vedení časopisu Otěčestvennyje zapiski . Tento časopis po Někrasovově smrti vedl. Vydávání časopisu bylo v roce 1884 zastaveno.

Více od autora