François Villon
Veľký testament

1949 | Nakladatelství Pravda

Dvojjazyčné vydanie diela francúzskeho básnika, ktoré sa vyznačuje ironickým pohľadom na svet. Autor sa zamýšla nad svojim životom, spomína na svoje lásky, ospravedlňuje svoje hriechy chudobou a krutým osudom, ktorý ho postihol...

Knihu podľa J. Felixovej interpretácie starofrancúzskeho textu prebásnil Ján Smrek…. Ide o vydanie kritické, dvojrečové - originál a preklad. Dvojjazyčné vydanie diela francúzskeho básnika, ktoré sa vyznačuje ironickým pohľadom na svet. Autor sa zamýšla nad svojim životom, spomína na svoje lásky, ospravedlňuje svoje hriechy chudobou a krutý…m osudom, ktorý ho postihol...

Knihu podľa J. Felixovej interpretácie starofrancúzskeho textu prebásnil Ján Smrek. Ide o vydanie kritické, dvojrečové - originál a preklad.

Stav

Dobrý

štítek knihovny uvnitř, vpisek na titulních deskách

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	309
Jazyk:	slovensky , francouzsky
Edice:	20. svazek ed. 20. svazek ed. Komorná knižnica Elánu
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	15. 9. 2022 9:20
Číslo položky:	400775

O autorovi

François Villon

François Villon byl francouzský básník. Jeho pravé jméno bylo François de Montcorbier nebo François des Loges . Vyrůstal v chudobě, později se jej ale ujal bohatý kněz Guillaume de Villon, který jej poslal na studia na pařížskou Sorbonnu. V roce 1449 se stal bakalářem a roku 1452 mistrem. Místo vzdělání nakonec zvolil bohémský způsob života. Byl zapojen do různých rebelujících spolků, především do protistátního studentského spolku Ulita. Za svou činnost byl několikrát odsouzen – 1460, 1461, 1462. Vždy se mu pomocí výše postavených přátel podařilo dostat na svobodu. Dopustil se také loupení, výtržnictví, násilných činů a dokonce v roce 1455 i vraždy kněze, za kterou byl odsouzen k trestu smrti, během čekání na výkon napsal podstatnou část Testamentů. Nakonec byl amnestován, nicméně byl vyhoštěn z Paříže na dobu deseti let a od té doby o něm není nic známo. Verše psal pod pseudonymem Vaillant. Francouzskou poezii vyvedl ze starých forem a témat. Známé jsou např. jeho balady, pozůstávající ze čtyř slok, kde první tři jsou po 7 až 12 verších a poslední sestává zpravidla z pěti veršů. Tato forma se po něm nazývá villonská balada. O první kompletní překlad jeho veršů do češtiny se postaral Otokar Fischer . Jeho verše jsou drsné, působí starobyle. Další kompletní překlad vytvořila Jarmila Loukotková , která Villonovy verše modernizuje. Oproti Fischerovi měla k dispozici více historických faktů a některé nově objevené básně. Bývá také označován za prvního prokletého básníka a prvního moderního básníka. Ve svém díle mísí vysoký a nízký styl. Vysoký styl obsahuje prvky dvorské poezie, nízký styl má obhroublý až vulgární obsah. Často se setkáme s ironií a výsměchem. Villon se vysmívá společnosti, smrti, a dokonce své vlastní chudobě. Jeho výsměch...

Více od autora