Jiří Mahen
Vašíček a leší

1965 | Státní nakladatelství dětské knihy

Pohádka o selském chlapci, který zabloudí v lese a jehož se ujme lěší, lesní muž, a naučí ho různým tajemstvím, takže po návratu domů už jako dospělý muž vládne nevšedními schopnostmi a kouzelnou mocí. Užije jich ku prospěchu svého domova, rodné vsi a nakonec celého království. 2. vydání Pohádka o selském chlapci, který zabloudí v lese a jehož se ujme lěší, lesní muž, a naučí ho různým tajemstvím, takže po návratu domů už jako dospělý muž vládne nevšedními schopnostmi a kouzelnou mocí…. Užije jich ku prospěchu svého domova, rodné vsi a nakonec celého království. 2. vydání

Stav

Mírně opotřebená

vazba povolená

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (3. 6. 2026)

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, vazba povolená
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	28
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Karel Svolinský
Edice:	22. svazek ed. 22. svazek ed. Korálky
Vydání:	2. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 1. 2023 14:41
Číslo položky:	481975

O autorovi

Jiří Mahen

Jiří Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura , byl český básník, novinář, dramaturg, knihovník, režisér a divadelní kritik. Narodil se v rodině čáslavského krupaře Antonína Vančury a jeho manželky Elišky, rozené Chobotové. Pokřtěn byl jako Antonín Václav Josef Vančura. Rodina se v roce 1897 přestěhovala do Dubé, kde navštěvoval německou měšťanskou školu. Gymnázium studoval v Čáslavi a Mladé Boleslavi, kde roku 1902 maturoval. Již v té době se podílel na přípravě studentských časopisů, spolu se svým přítelem Rudolfem Těsnohlídkem. Dědové Vladislava Vančury a Jiřího Mahena byli bratři. Svůj rod odvozovali od zemanů Vančurů z Řehnic; tento původ inspiroval Vančuru k napsání Markéty Lazarové. Mahena inspirovala historie rodu ke hře Mrtvé moře o selské rebelii na Čáslavsku, kde byl předobrazem jeho praděd Jan Vančura. V obtížných finančních podmínkách i se zdravotními problémy studoval v Praze filozofickou fakultu, obory čeština a němčina. Spolupracoval s anarchistickým časopisem Nový kult a časopisem Moderní život, který byl tiskovým orgánem uměleckého spolku Syrinx. Seznámil se tak především s okruhem umělců scházejících se ve vile S. K. Neumanna, jako byl František Gellner, Jaroslav Hašek či Fráňa Šrámek. Státní závěrečnou zkoušku nesložil a v letech 1907–1910 učil jako suplent na reálce v Hodoníně a poté na obchodní škole v Přerově. Roku 1910 se přestěhoval do Brna, kde působil po zbytek života. V letech 1909–1919 byl redaktorem Lidových novin; odsud přešel do deníku Svoboda, v němž byl zaměstnán do roku 1936. V letech 1918–1920 působil jako dramaturg Národního divadla Brno. Od roku 1921 byl knihovníkem, později ředitelem tehdejší Veřejné knihovny města Brna. Dne 6. října 1919 v Brně uzavřel občanský sňatek s Karlou Haselmannovou . Manželství bylo bezdětné. Podle odkazu vdovy je dnes ve vilce, kde žili, knihovna a Mahenův památník. O svém manželství napsala vzpomínkovou k...

Více od autora