Zdeněk Neubauer
Tvary a podoby : kapitoly z eidetické biologie - I

Zdeněk Neubauer

Zdeněk Neubauer byl český filosof a biolog. Je považován za jednoho z nejvýznačnějších zastánců postmoderního myšlení ve vědě v České republice; za své antiscientistické postoje byl kritizován ze strany skeptického hnutí. Studoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a filosofii na Filozofické fakultě téže univerzity, koncem 60. let strávil tři roky na studijním pobytu v italské Neapoli. V roce 1970 získal titul doktor přírodních věd a rok později titul doktor filozofie . V sedmdesátých letech pracoval v laboratořích Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, později jako programátor. Významně se podílel na neoficiálních a polooficiálních seminářích, přednáškách, sbornících věnovaných filosofii, vědě, technice, přírodě. Od roku 1990 přednášel na Katedře filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK, v letech 1990 až 1996 byl vedoucím katedry. V roce 1991 se stal docentem obecné biologie, v roce 1992 pak profesorem; obě řízení absolvoval na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Švagrem Zdeňka Neubauera byl český filosof, disident a politik Václav Benda, manžel sestry Kamily, jeho otcem Zdeněk Neubauer, představitel brněnské normativní právní školy. Ve svém díle se zabýval zejména epistemologií, vztahy mezi vědou a filosofií, hermetismem, křesťanskou filosofií, ale „odbíhal“ též k literatuře či jazykovědě. Jeho originální myšlení ovlivnilo mnoho přímých i nepřímých žáků a spolužáků, filosofů, vědců či umělců. Z jeho vědecké dráhy je ceněn objev tzv. „genového přepínače“, resp. objev estetiky bakteriálních kolonií. Podílel se na Čtvrtcích v pražské Viničné ulici, na Letní filozofické škole či na Ekologických dnech Olomouc. V roce 2001 se stal laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97....