Knihy
Beletrie
Francouzská literatura
Jules Verne
Trosečníci lodi Jonathan

Jules Verne
Trosečníci lodi Jonathan

1999 | Nakladatelství Návrat

Původní název Vernovy knihy zněl En Magellania , podle toho, že se její příběh odehrává v archipelagu v Magellanově průlivu, který odděluje Ohňovou zemi od nejjižnějšího výběžku jihoamerické pevniny . Podtextem románu je spor mezi pojetím společnosti u představitelů anarchismu, socialismu a komunismu a kniha sama je j…akousi netypickou „robinzonádou“. Líčí se v ní totiž osudy velké skupiny vystěhovalců, jejichž loď „Jonathan“ ze San Francisca ztroskotala v průlivu u opuštěného ostrova Hoste. Trosečníci očekávali pomoc od chilského státu, jemuž tato část Magellanie po dohodě s Argentinou v roce 1881, kdy se příběh začíná odehrávat, připadla, ale jeho úřady je namísto toho vyzvaly, aby na ostrově o šířce 50 kilometrů a o délce 100 kilometrů vybudovali svobodnou kolonii . Vystěhovalci se pak rozhodli, že ukončí svou cestu do východní Afriky, kde jim portugalské úřady slíbily zaměstnání, a usadí se na ostrově, k čemuž se jim ze ztroskotané lodi podařilo zachránit dostatek prostředků .

„Trosečníkům“ v jejich úsilí pomáhá muž jménem Kaw-Djer, což v řeči místních indiánů znamená „přítel“ ,„pomocník“ nebo „zachránce“. Kaw-Djer pochází z významného nejmenovaného vládnoucího rodu, ale bída, která jej v rodné zemi obklopovala, jej přivedla k nenávisti ke společenskému řádu. Stal se anarchistou, zřekl se civilizace a žije společně s indiány v souladu s přírodou a podle svého rčení „ani Bůh, ani pán“. Jeho vysoké vzdělání a lékařské vědomosti jsou ovšem pro indiány obrovským přínosem.

Prvním guvernérem kolonie se stane jeden z vystěhovalců, Francouz Ferdiand Beauval, neúspěšný právník, socialista a demagog. Pod jeho vedením jde však všechno od desíti k pěti, lidé trpí zimou a hladem a někteří dokonce zemřou. Kolonie se rozpadá, protože rozbroje mezi osadníky vedou k rozdělení obyvatel a k bojům mezi oběma stranami. Po roce je Beauval svržen skupinkou povstalců a málem zavražděn. Zdá se, že konec kolonie nemůže již nic odvrátit a tak se Kaw-Djer proti svému přesvědčení postaví do jejího čela, protože zjišťuje, že společnost bez pevně stanovených předpisů nemůže fungovat. Po osmi letech vznikne pod jeho vedením civilizovaný státní útvar, který se ubrání i vpádu patagonských indiánů. Kolonie má pravidelné spojení nejen s Punta Arenas, ale i s Valparaísem a Buenos Aires, může se chlubit elektřinou a dokonce i divadlem a přibyli také další obyvatelé .

Roku 1893 se ale na ostrově nalezne zlato, což vyvolá obrovskou anarchii a příval dobrodruhů z celého světa, kteří mezi sebou vedou tvrdé boje o claimy. Sníží se výroba a v kolonii nastane opět bída. Nakonec dojde ke krvavému střetnutí mezi zbytkem rozumně uvažujících obyvatel a zlatokopy, ve kterém se Kaw-djerovi podaří zvítězit. Roku 1894 však svobodnou kolonii kvůli zlatu obsadí chilská armáda pod záminkou pomoci proti dobrodruhům. Unavený Kaw-djer abdikuje a odjede do samoty na opuštěný ostrůvek u Hornova mysu. V dopise svému nástupci, mladému muži Dickovi, kterého sám vychoval a kterého miluje jako vlastního syna, zanechává svůj odkaz: „Znej jen jediný cíl: spravedlnost! Jen jedinou nenávist: otroctví! Jen jedinou lásku: svobodu!“. Původní název Vernovy knihy zněl En Magellania , podle toho, že se její příběh odehrává v archipelagu v Magellanově průlivu, který odděluje Ohňovou zemi od nejjižnějšího výběžku jihoamerické pevniny …. Podtextem románu je spor mezi pojetím společnosti u představitelů anarchismu, socialismu a komunismu a kniha sama je jakousi netypickou „robinzonádou“. Líčí se v ní totiž osudy velké skupiny vystěhovalců, jejichž loď „Jonathan“ ze San Francisca ztroskotala v průlivu u opuštěného ostrova Hoste. Trosečníci očekávali pomoc od chilského státu, jemuž tato část Magellanie po dohodě s Argentinou v roce 1881, kdy se příběh začíná odehrávat, připadla, ale jeho úřady je namísto toho vyzvaly, aby na ostrově o šířce 50 kilometrů a o délce 100 kilometrů vybudovali svobodnou kolonii . Vystěhovalci se pak rozhodli, že ukončí svou cestu do východní Afriky, kde jim portugalské úřady slíbily zaměstnání, a usadí se na ostrově, k čemuž se jim ze ztroskotané lodi podařilo zachránit dostatek prostředků .

„Trosečníkům“ v jejich úsilí pomáhá muž jménem Kaw-Djer, což v řeči místních indiánů znamená „přítel“ ,„pomocník“ nebo „zachránce“. Kaw-Djer pochází z významného nejmenovaného vládnoucího rodu, ale bída, která jej v rodné zemi obklopovala, jej přivedla k nenávisti ke společenskému řádu. Stal se anarchistou, zřekl se civilizace a žije společně s indiány v souladu s přírodou a podle svého rčení „ani Bůh, ani pán“. Jeho vysoké vzdělání a lékařské vědomosti jsou ovšem pro indiány obrovským přínosem.

Prvním guvernérem kolonie se stane jeden z vystěhovalců, Francouz Ferdiand Beauval, neúspěšný právník, socialista a demagog. Pod jeho vedením jde však všechno od desíti k pěti, lidé trpí zimou a hladem a někteří dokonce zemřou. Kolonie se rozpadá, protože rozbroje mezi osadníky vedou k rozdělení obyvatel a k bojům mezi oběma stranami. Po roce je Beauval svržen skupinkou povstalců a málem zavražděn. Zdá se, že konec kolonie nemůže již nic odvrátit a tak se Kaw-Djer proti svému přesvědčení postaví do jejího čela, protože zjišťuje, že společnost bez pevně stanovených předpisů nemůže fungovat. Po osmi letech vznikne pod jeho vedením civilizovaný státní útvar, který se ubrání i vpádu patagonských indiánů. Kolonie má pravidelné spojení nejen s Punta Arenas, ale i s Valparaísem a Buenos Aires, může se chlubit elektřinou a dokonce i divadlem a přibyli také další obyvatelé .

Roku 1893 se ale na ostrově nalezne zlato, což vyvolá obrovskou anarchii a příval dobrodruhů z celého světa, kteří mezi sebou vedou tvrdé boje o claimy. Sníží se výroba a v kolonii nastane opět bída. Nakonec dojde ke krvavému střetnutí mezi zbytkem rozumně uvažujících obyvatel a zlatokopy, ve kterém se Kaw-djerovi podaří zvítězit. Roku 1894 však svobodnou kolonii kvůli zlatu obsadí chilská armáda pod záminkou pomoci proti dobrodruhům. Unavený Kaw-djer abdikuje a odjede do samoty na opuštěný ostrůvek u Hornova mysu. V dopise svému nástupci, mladému muži Dickovi, kterého sám vychoval a kterého miluje jako vlastního syna, zanechává svůj odkaz: „Znej jen jediný cíl: spravedlnost! Jen jedinou nenávist: otroctví! Jen jedinou lásku: svobodu!“.

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	421
Jazyk:	česky
ISBN10:	8071742465
ISBN:	9788071742463
Ilustrátor:	George Roux
Překladatel:	Jarka Nevole
Edice:	1. svazek ed. 1. svazek ed. Jules Verne - spisy
Vydání:	Nezkrác., 2. vyd
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	2. 2. 2023 7:55
Číslo položky:	487827

O autorovi

Jules Verne

Jules Gabriel Verne byl francouzský spisovatel dobrodružné literatury. Je považován za jednoho ze zakladatelů žánru vědeckofantastické literatury. Jeho knihy jsou dodnes oblíbeny hlavně mezi mládeží. Je po něm pojmenován kráter Jules Verne na odvrácené straně Měsíce. Jules Gabriel Verne se narodil 8. února 1828 v domě číslo 4 v ulici Olivier-de-Clisson na ostrůvku Île Feydeau ve městě Nantes jako první z pěti dětí pařížského právníka Pierra Vernea a Sophie Allote de la Fuÿe, která pocházela z nantské rodiny námořníků. Jules měl mladšího bratra Paula a tři sestry: Annu , Mathildu a Marii . V roce 1834 byl poslán do penzionátu při škole, kterou vedla paní Sambinová. O rok později nastoupil s bratrem do školy Saint-Stanislas, která byla vedena v přísném katolickém duchu. Byl velmi nadaným žákem – obdržel několik ocenění, např. za zeměpis, latinu či řečtinu. Další roky školy strávil v semináři Saint-Donatien, který popsal ve svém nedokončeném románu Kněz v roce 1839 . Roku 1839 se nechal – dle legendy – najmout ve věku jedenácti let jako plavčík na loď do Indie, jeho rodiče to však zjistili a cestě zabránili. Údajně chtěl splnit slib a dovézt sestřenici Caroline Tronsonové korálový náhrdelník. Otci musel slíbit, že od této doby bude cestovat jen ve svých snech. Dle jeho vzpomínek však tato legenda nemusí být úplně mimo realitu – údajně nastoupil na palubu plachetnice, důkladně ji prozkoumal a vše si „osahal“. Mezi lety 1844 a 1846 navštěvoval s bratrem Paulem Lycée Royal . Maturitu složil 29. července 1846 v Rennes. Roku 1847 odjel Jules na žádost otce do Paříže studovat práva. Zamiloval se do Rose Herminie Arnaud Grossetière a začal skládat první básně, ve kterých ji opěvoval. Idylka měla bohužel krátké trvání – rodiče Herminie těžce snášeli, že o ni má zájem mladý student bez jisté budoucno...

Více od autora