Tomáš Gřivna, Oto Novotný, Lukáš Bohuslav, Jiří Herczeg, Pavel Šámal, Marie Vanduchová
Trestní právo hmotné

2022 | Nakladatelství Wolters Kluwer

Výklad se soustředí na obecnou i zvláštní část trestního práva hmotného. Text učebnice vychází z platného právního stavu k 1. 1. 2022. Výklad se soustředí na obecnou i zvláštní část trestního práva hmotného. Text učebnice vychází z platného právního stavu k 1. 1. 2022.

Stav

Nová

Skladem do týdne

O knize

Stav:	Nová
Vazba:	Pevná
Počet stran:	1200
Jazyk:	česky
ISBN10:	8075987640
ISBN:	9788075987648
Vydání:	9., přepracované vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 1. 2026 12:24
Číslo položky:	1577124

O autorech

Tomáš Gřivna

Narozen 30.6.1975 v Ostravě. JUDr., práce z oboru veřejného práva.

Více od autora

Oto Novotný

Oto Novotný byl český právník, vysokoškolský profesor, významný představitel české trestněprávní a kriminologické nauky. Studoval gymnázium, z kterého byl v roce 1942 vyloučen. V letech 1944-1945 byl vězněn v koncentračním táboře. Po osvobození obdržel podle zákona č. 255/1946 Sb., o účasti na národním odboji za osvobození osvědčení o účasti na národním odboji. V Praze začal studovat práva na Univerzitě Karlově, které ukončil v roce 1957. Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy působil i po jejím dokončení a to jako odborný asistent a poté jako docent. V průběhu šedesátých let se zúčastnil kongresů, pořádaných Mezinárodním sdružením pro trestní právo . V tehdejší Československé socialistické republice otevřel otázku zrušení trestu smrti a k tomu připravil expertizu pro Federální shromáždění. Oto Novotný přispěl k převedení vězeňství z resortu Ministerstva vnitra do resortu Ministerstva spravedlnosti, k celostátnímu zavedení sociálních kurátorů a vzniku experimentálního střediska ambulantní nápravné péče v Praze. V roce 1967 byl jmenován ředitelem Výzkumného ústavu kriminologického při Generální prokuratuře v Praze, z této funkce byl odvolán po čtyřech letech za snahy o prosazení ústavních, trestně právních a vězeňských reforem. Od roku 1971 do roku 1989 působil na Právnické fakultě Univerzity Karlovy jako odborný pracovník, ale nesměl přednášet ani publikovat. Až v roce po revoluci v roce 1990 se stal předsedou akademického senátu, vedoucím katedry trestního práva a byl jmenován vysokoškolským profesorem. Vedl tým autorů dokumentu Českého helsinského výboru „Právo občanů na bezpečnost“, obsahující kritické hodnocení realizace opatření systému proti kriminalitě. Za mimořádné zásluhy o rozvoj české penologie obdržel v roce 1997 Plaketu Vězeňské služby České republiky I. stupně, v roce 1998 mu byla udělena medaile Univerzity Karlovy a v roce 1999 převzal Randovu medaili, kte...

Více od autora

Komentáře ke knize