Jiří Stránský
Tóny

2011 | Nakladatelství Hejkal

Hlavním hrdinou autorova románu je asi osmdesátiletý skladatel, které se rozhodne napsat podle literární předlohy svého přítele komorní melodrama, v němž by zachytil nelehký úděl člověka, poznamenaného dvěma totalitními režimy dvacátého století. Podobně dramatický osud však má i samotný tvůrce budoucího hudebního opusu…, jenž se setkává se svou vnučkou Bárou a vede s ní dialog, týkající se nejen jeho složité životní dráhy, ale i určité posedlostí, nutící ho i v poměrně pokročilém věku neustále komponovat, hrát a improvizovat. Bára je už velmi známou klavírní vituózkou a její dědeček, ovládající navíc spojení prvků jazzové i vážné hudby, kterou dokáže i dokonale interpretovat, je pak uznávaným a věhlasným umělcem, jehož díla se hrají v koncertních síních téměř na všech kontinentech. V rozhovoru, vedeném s Bárou, vzpomíná její dědeček na tři bratry, s nimiž z nejrůznějších důvodů ztratil kontakt v období druhé světové války či těsně po ní. Zmiňuje se také o svém totálním nasazení v říši či o nuceném pobytu v komunistických lágrech. Nemalou měrou však vzdává hold své ženě Jitce, jež ho uměla posílit za nepříznivých či těžkých okolností a stala se mu obrovskou morální oporou. Hlavním hrdinou autorova románu je asi osmdesátiletý skladatel, které se rozhodne napsat podle literární předlohy svého přítele komorní melodrama, v němž by zachytil nelehký úděl člověka, poznamenanéh…o dvěma totalitními režimy dvacátého století. Podobně dramatický osud však má i samotný tvůrce budoucího hudebního opusu, jenž se setkává se svou vnučkou Bárou a vede s ní dialog, týkající se nejen jeho složité životní dráhy, ale i určité posedlostí, nutící ho i v poměrně pokročilém věku neustále komponovat, hrát a improvizovat. Bára je už velmi známou klavírní vituózkou a její dědeček, ovládající navíc spojení prvků jazzové i vážné hudby, kterou dokáže i dokonale interpretovat, je pak uznávaným a věhlasným umělcem, jehož díla se hrají v koncertních síních téměř na všech kontinentech. V rozhovoru, vedeném s Bárou, vzpomíná její dědeček na tři bratry, s nimiž z nejrůznějších důvodů ztratil kontakt v období druhé světové války či těsně po ní. Zmiňuje se také o svém totálním nasazení v říši či o nuceném pobytu v komunistických lágrech. Nemalou měrou však vzdává hold své ženě Jitce, jež ho uměla posílit za nepříznivých či těžkých okolností a stala se mu obrovskou morální oporou.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	155
Jazyk:	česky
ISBN10:	8086026604
ISBN:	9788086026602
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Havlíčkův Brod
Vystaveno:	14. 9. 2025 12:3
Číslo položky:	1388561

O autorovi

Jiří Stránský

Jiří Stránský byl český spisovatel, scenárista, dramatik, překladatel, básník a skaut. Jiří Stránský pocházel z pražské patricijské rodiny, po svém otci JUDr. Karlu Stránském měl šlechtické předky , z matčiny strany byl vnukem meziválečného československého předsedy vlády Jana Malypetra. Mezi jeho příbuzné patřil i zakladatel českého skautingu Antonín Benjamin Svojsík. Studoval gymnázium, měl maturovat v roce 1950, byl však ze školy těsně před maturitou z politických důvodů vyloučen. Živil se pak manuálně, později nastoupil do tiskového oddělení pražského propagačního podniku, kde pracoval až do odvodu do lidové armády k PTP útvarům. V lednu roku 1953 byl zatčen a obviněn z velezrady. Za tento vykonstruovaný zločin byl komunistickou justicí odsouzen na osm let vězení . Ve vězení prošel několik pracovních táborů včetně jáchymovských uranových dolů. Roku 1960 byl amnestován. Po propuštění se živil jako kopáč u Vodních staveb, od roku 1965 pracoval u Benziny, při této práci externě spolupracoval jako asistent s filmovým studiem Barrandov. Roku 1974 byl za údajné rozkrádání odsouzen na tři a půl roku do vězení . Po návratu z vězení pracoval jako technik v Československém státním souboru písní a tanců až do roku 1990 a v této době dále externě spolupracoval s filmem. Po roce 1989 začal znovu publikovat především v Literárních novinách, Listech a Lidových novinách, roku 1990 se stal spisovatelem z povolání, ale ještě téhož roku přijal nabídku vedoucího v zahraničním oddělení Českého literárního fondu. Roku 1992 byl zvolen prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu a roku 1995 se stal předsedou Rady Národní knihovny, které předsedal do roku 1998. V roce 2011 v Kolíně na Valném sněmu Junáka obdržel za dlouholetou práci pro skautské hnutí, za život podle skautského slibu a zákona, a za celoživotní příklad ostatním ...

Více od autora