Antonín Sova
Tóma Bojar VÝTISK č. 1438 / 1650

1923 | Nakladatelství Štorch-Marien

Román zobrazuje boj hlavního hrdiny za proměnu jihočeského zemědělství a venkova ohroženého bídou a vylidňováním na počátku 20. století. Román zobrazuje boj hlavního hrdiny za proměnu jihočeského zemědělství a venkova ohroženého bídou a vylidňováním na počátku 20. století.

Stav

Dobrý

číslováno, neautorská dedikace, převazba, polokožená

Skladem pro e-shop Odešleme do 13. 7. 2026

O knize

Stav:	Dobrý, neautorská dedikace
Poznámka:	číslovaný výtisk 1438/1650
Vazba:	pevná, převazba, polokožená
Počet stran:	344
Jazyk:	česky
Edice:	73. svazek ed. 73. svazek ed. Aventinum, Dílo Antonína Sovy
Vydání:	Třetí vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 7. 2026 13:28
Číslo položky:	1828307

O autorovi

Antonín Sova

Antonín Sova byl český básník a 1. ředitel Městské knihovny v Praze. Jeho otec Jan Sova byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce Josefě, rozené Skalické. Její smrt roku 1878 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech. Záznam o sňatku je zaznamenán v matriční knize v SOA Třeboň na této adrese https://digi.ceskearchivy.cz/6232/25/1846/1141/53/0 Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov a Valburga Turková. Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka Adolfa Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a Jaroslava Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba , která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný po...

Více od autora