Ludvík Středa
Tatínkovy pohádky

1997 | Nakladatelství Albatros

Veronika má báječného tatínka. On jí totiž večer před usnutím vypráví tu nejlepší pohádku, která ho právě napadne. Někdy je delší, někdy kratší, ale pokaždé nová a originální. Jednoho dne však tatínek musí na delší dobu odjet, a holčička zesmutní. Co bude z pohádkami? Veroničin tatínek ale všechno vymyslí a provede tak…, aby svou dcerku o další vyprávění neošidil. A jestli i vy chcete znát jejich tajemství a tatínkovy nové pohádky, otevřete tuto knížku Veronika má báječného tatínka. On jí totiž večer před usnutím vypráví tu nejlepší pohádku, která ho právě napadne. Někdy je delší, někdy kratší, ale pokaždé nová a originální. Jednoho dne však tatínek… musí na delší dobu odjet, a holčička zesmutní. Co bude z pohádkami? Veroničin tatínek ale všechno vymyslí a provede tak, aby svou dcerku o další vyprávění neošidil. A jestli i vy chcete znát jejich tajemství a tatínkovy nové pohádky, otevřete tuto knížku

Stav

Velmi dobrý

neautorský podpis

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý, neautorský podpis
Vazba:	pevná
Počet stran:	82
Jazyk:	česky
ISBN10:	8000005123
ISBN:	9788000005126
Ilustrátor:	Marie Tichá
Edice:	První čtení
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 3. 2025 11:30
Číslo položky:	1191357

O autorovi

Ludvík Středa

Ludvík Středa byl spisovatel, autor knížek pro děti a básník. Je autorem básnických sbírek, pohádek a příběhů pro děti, mládež i dospělé. Napsal také několik příspěvků do učebnic a divadelních her pro děti. Ludvík Středa se narodil a vyrůstal v Úpici. Jeho otec, tovární dělník, zemřel, když bylo Ludvíkovi sedm let. Matka, ochotnická herečka, se po smrti otce znovu vdala, zařídila si obchod a modistickou dílnu. Ludvík vystudoval textilní průmyslovku v Ústí nad Orlicí. Nastoupil jako dělník v Texlen Úpice. Při vojenské službě se dostal do Liberce, kde se později oženil a od roku 1952 žil a pracoval. Nejprve byl tkalcovským mistrem, od rok 1966 nastoupil do redakce libereckých novin Vpřed. V letech 1967–1971 studoval žurnalistiku na Střední knihovnické škole v Praze. V roce 1971 byl pro neschvalování okupace vojsky Varšavské smlouvy z redakce propuštěn a vrátil se do textilní výroby. V roce 1973 dostal infarkt myokardu a jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval. Od roku 1984 byl kvůli srdeční chorobě v plném invalidním důchodu. Po sametové revoluci byly jeho knihy opakovaně vydávány. Zapojil se aktivně do činnosti Literárního klubu a spolupracoval s mladými autory. V roce 1992 zemřela jeho manželka. V roce 2006 spáchal sebevraždu, ke které ho dovedly zdravotní problémy i osamělý život bez jeho milované manželky a dvou synů, které přežil.

Více od autora