Eugène Sue, Rudolf Adámek
Tajnosti pařížské : Vlčice a zpěvačka - Díl IV

1930 | Nakladatelství Šolc a Šimáček

Součástí souboru:

Tajnosti pařížské 1930 (8 sv. (341; 348; 339; 337; 325; 341; 358; 299 s.))

Vytvořit poptávku

O knize

Počet stran:	337
Jazyk:	česky
Překladatel:	Viktor O. J Seifert
Vydáno v:	Praha

O autorech

Eugène Sue

Eugène Sue, vlastním jménem Marie-Joseph Sue byl francouzský novinář a prozaik období romantismu považovaný za „krále románů na pokračování“ , v nichž dobová socialistická učení a ožehavé sociální problémy spojoval s dobrodružným a napínavým dějem. Narodil se jako syn Jeana Josepha Suea, chirurga a vedoucího lékaře Napoleonovy císařské gardy. Vystudoval lékařství a působil jako vojenský a později námořní lékař. Zúčastnil se tažení Svaté aliance do Španělska v roce 1823, několikrát navštívil Ameriku a Západní Indii a roku 1827 byl účastníkem námořní bitvy u Navarina, kde spojená francouzská a anglická flotila rozdrtila turecké loďstvo. Roku 1829 vystoupil z vojenské služby a odebral se do Paříže, kde se věnoval studiu literatury a malířství . Roku 1830 uveřejnil po domluvách svých přátel námořní román Pirát Kernok , jimž uvedl do francouzské literatury nový žánr, a po jeho úspěchu se začal plně věnovat literatuře. Po napsání několika dalších děl z námořnického prostředí, které se záhy staly oblíbenou lidovou četbou, a po poznání sociálních problémů chudých vrstev společnosti, začal psát společenské romány s dobrodružným dějem, vyznačující se silným sociálním cítěním a pochopením pro problémy drobných hrdinů. Tato liberálně a socialisticky zabarvená díla vycházela na pokračování jako tzv. romány-fejetony v tehdy oblíbených denících La Presse, Le Journal des Débats a Le Constitutionnel a on v nich pranýřoval neřesti moderní civilizace, které podle jeho názoru zaviňovaly špatné společenské řády a zvrhlá, pokažená církev. Roku 1848 byl zvolen do revolučních výborů a poté za departement Seine poslancem Národního shromáždění, v němž se připojil ke krajní levici. Po státním převratu roku 1851 byl vypovězen z Francie, odešel do Annecy v Savojsku, kde také ve věku 53 let zemřel. Jeho socha je jednou ...

Více od autora

Rudolf Adámek

Rudolf Adámek byl český malíř, grafik a ilustrátor. Vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění, kde byl žákem Františka Ženíška. Zpočátku se věnoval ilustracím pohádek, později vytvořil řadu ilustrací především duchovní literatury. Byl hluboce věřící a postupně se přikláněl k mysticismu; často se zabýval náměty ze života Krista. Historiky umění je často považován za předního českého symbolistu. Jeho tvorba byla blízká dílu Františka Koblihy, Jana Konůpka, Josefa Váchala, Jana Zrzavého nebo Františka Bílka. Účastnil se výstav Krasoumné jednoty a Spolku výtvarných umělců Myslbek, v roce 1909 vystavoval v Budapešti, v roce 1910 v Chicagu. V roce 1912 se připojil ke skupině Sursum. V roce 1915 vydal cyklus litografií Sen, život duše. Později ho ho ovlivnil také kubismus a poznatky ze studijních cest: v letech 1925–1930 navštívil třikrát Itálii, v roce 1931 byl v Paříži. K jeho pracím patří litografie, ex libris, dřevoryty, časopisecké ilustrace, olejomalby i vitráže. Po roce 1930 se zabýval také restaurátorstvím . Jeho dílo je zastoupeno v Národním divadle, v Památníku národního písemnictví, v Národním muzeu i v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Z roku 1932 jsou jeho fresky kolem kněžiště ve vršovickém Husově sboru.

Více od autora