David Vávra, Zdeněk Lukeš, Radovan Lipus
Šumná města 2

2003 | Nakladatelství Petrov

Myšlenka natočit televizní cyklus o zapomenutých a skrytých stavbách architektury 20. století našich měst se zrodila v hlavě ostravského divadelního režiséra Radovana Lipuse někdy na konci milénia. Společně s Davidem Vávrou, protagonistou žasnoucího architekta, pak připravili natáčecí plán v padesáti dvou lokalitách Če…ské republiky.
Šumná města vznikají postupně v tištěné podobě především díky poptávce diváků, kteří touží získat osobitý a informačně bohatý text o moderní architektuře našich měst v „trvalejší“ a co nejdostupnější podobě.
První kniha vyšla v roce 2002 a obsáhla Ostravu, Opavu, Olomouc, Krnov, Nový Jičín, Prostějov, Hradec Králové, Divokou Orlici, Náchod, Zlín, Pardubice, Kolín, Jablonec nad Nisou, Liberec a Nymburk.
Druhá kniha, která mapuje dalších devatenáct lokalit, zachovává koncepci knihy první — kromě textů scénářů zde najdete fotografie zhotovené střihem z digitálního televizního záznamu, odborné doslovy, medailony architektů, kteří v těchto lokalitách působili, mapy se zakreslenými objekty a výběrový jmenný rejstřík.
Knižní verze je tedy průvodcem, kterého si může toulání chtivý zájemce přibalit do svého cestovního tlumoku a neohroženě vyrazit na vlastní šumné výpravy…

Místa v knize zastoupená:
Špindlerův Mlýn, Těšín, Karvinsko, Radhošť, Frýdek-Místek, Teplice, Ústí nad Labem, Hranice, Most a Litvínov, Mladá Boleslav, České Budějovice, Karlovy Vary, Český ráj, Kladno, Louny, Pelhřimov a Humpolec, Šumperk, Poděbrady a Děčín. Myšlenka natočit televizní cyklus o zapomenutých a skrytých stavbách architektury 20. století našich měst se zrodila v hlavě ostravského divadelního režiséra Radovana Lipuse někdy na konci milénia. Sp…olečně s Davidem Vávrou, protagonistou žasnoucího architekta, pak připravili natáčecí plán v padesáti dvou lokalitách České republiky.
Šumná města vznikají postupně v tištěné podobě především díky poptávce diváků, kteří touží získat osobitý a informačně bohatý text o moderní architektuře našich měst v „trvalejší“ a co nejdostupnější podobě.
První kniha vyšla v roce 2002 a obsáhla Ostravu, Opavu, Olomouc, Krnov, Nový Jičín, Prostějov, Hradec Králové, Divokou Orlici, Náchod, Zlín, Pardubice, Kolín, Jablonec nad Nisou, Liberec a Nymburk.
Druhá kniha, která mapuje dalších devatenáct lokalit, zachovává koncepci knihy první — kromě textů scénářů zde najdete fotografie zhotovené střihem z digitálního televizního záznamu, odborné doslovy, medailony architektů, kteří v těchto lokalitách působili, mapy se zakreslenými objekty a výběrový jmenný rejstřík.
Knižní verze je tedy průvodcem, kterého si může toulání chtivý zájemce přibalit do svého cestovního tlumoku a neohroženě vyrazit na vlastní šumné výpravy…

Místa v knize zastoupená:
Špindlerův Mlýn, Těšín, Karvinsko, Radhošť, Frýdek-Místek, Teplice, Ústí nad Labem, Hranice, Most a Litvínov, Mladá Boleslav, České Budějovice, Karlovy Vary, Český ráj, Kladno, Louny, Pelhřimov a Humpolec, Šumperk, Poděbrady a Děčín.

Součástí souboru:

Šumná města 2002 (3 sv. (437; 629; 541 s.), 1. vyd.)

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	629 s., fot., pl., mp
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072271776
ISBN:	9788072271771
Ilustrátor:	Ivo Popek, M Míček
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	8. 3. 2024 9:48
Číslo položky:	781723

O autorech

David Vávra

David Vávra je český architekt, herec a spisovatel. Společně s Milanem Šteindlerem v 70. letech 20. století v Praze spoluzakládal divadlo Sklep. Pochází z Prahy-Braníku, kde vyrůstal a kde dodnes bydlí. K tomuto místu se vztahuje celý jeho život. Absolvoval stavební fakultu ČVUT a Akademii výtvarných umění v Praze. Jako architekt působil především v Praze a okolí. Je znám též jako spoluautor a zasvěcený průvodce úspěšného televizního seriálu Šumná města. Působí též jako příležitostný básník, obzvláště při slavnostních příležitostech. Měl blízko k monarchismu a v roce 1999 byl jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia spisovatele Petra Placáka. V roce 2013 podpořil též založení LES , kterou zakládal Martin Bursík. Naopak v rozhovoru z roku 2020 se proti označení za monarchistu ohradil a řekl, že je „typický sociální demokrat první republiky.“ Jako architekt se věnuje především obnovám budov, v menší míře i navrhování nových budov, a to budov pro bydlení. Vítězný návrh nové budovy Národní knihovny od Jana Kaplického označil za vizionářskou stavbu s velkým potenciálem pro význam české architektury. Podle Davida Vávry je kvalitní architektura hodna být v kontextu se starší architekturou. Moderní může koexistovat se starým. V jeho dílech je v pozadí cítit inspiraci z období moderních proudů architektury ze začátku dvacátého století. Nenásilně a harmonicky působí například prvky kubistické prvky osvětlení ve vstupním foyer Švandovo divadla a interiér baru kulturního domu Dobeška navržen v decentním retro-stylu. Založil vlastní alternativní divadlo Sklep. Jako herec účinkoval v desítkách filmů. V televizi ho proslavila role Egona v rámci jazykových kurzů Alles Gute satirického pořadu Česká soda. Oblibu si získal také jako průvodce v populárně-naučném televizním seriálu Šumná města o moderní české a moravské architektuře. Netradičním, spíše poetickým než odborným pří...

Více od autora

Zdeněk Lukeš

Zdeněk Lukeš je český architekt, historik architektury, odborný publicista a vysokoškolský pedagog. Je autorem a spoluautorem mnoha článků a knih, přednášek, kritických prací i učebních textů. Od začátku 90. let 20. století působí na Pražském hradě. Pochází z výtvarnické rodiny. Jeho rodiči byli akademičtí sochaři Vladimír Kýn a Jaroslava Lukešová . Je ženatý s akademickou malířkou a restaurátorkou Janou rozenou Frömlovou . Má děti Jana , Veroniku a Petra . Dědečkem Zdeňka Lukeše byl český a československý politik Josef Lukeš , jeho babičkou byla Klára Staňková. Jeho strýcem byl prof. JUDr. Zdeněk Lukeš. Jeho bratrancem je český historik prof. Igor Lukeš Absolvoval Fakultu architektury ČVUT. Po promoci v roce 1980 a prezenční vojenské službě nastoupil do Národního technického muzea, kde pracoval v archivu architektury až do roku 1990. Specializoval se zde především na architekturu 20. století . Během Sametové revoluce se účastnil práce Koordinačního centra Občanského fóra v Laterně magice. V roce 1990 nastoupil na Pražský hrad, kde se stal členem kulturní sekce, následně památkového odboru. Podílel se na projektu revitalizace Pražského hradu v éře prezidenta Václava Havla. V letech 1995–1997 působil jako odborný asistent na UMPRUM. V letech 2000–2005 vyučoval na Fakultě architektury Technické univerzity v Liberci, během let 2000 až 2003 zastával funkci děkana této fakulty. Od roku 2005 učí na University of New York in Prague. Pro veřejnost nepravidelně pořádá vzdělávací tzv. Psí vycházky za architekturou. Pozvánky na ně zveřejňuje ve vlastní sekci Architektura na webových stránkách Neviditelný pes. Psí vycházky se dočkaly i pěti knižních vydání. Od září 2009 pravidelně publikuje články o...

Více od autora