Galerie
Tomáš Akvinský
Summa proti pohanům
: Summa contra gentiles - Kniha 3
1993 | Nakladatelství Matice cyrilometodějská
Kniha třetí:
1. Úvod
2. O tom, že každý působící jedná pro cíl
3. O tom, že každý působící jedná pro dobro
4. O tom, že zlo je ve věcech mimo záměr
5. Důvody, které zdánlivě dokazují, že zlo není mimo záměr
6. Řešení uvedených důvodů
7. O tom, že zlo není nějaká bytnost
8. Důvody, kterými se zdá…nlivě dokazuje, že zlo je přirozenost nebo nějaká věc
9. Odpověď k uvedeným námitkám
10. O tom, že dobro je příčinou zla
11. O tom, že zlo je založeno v dobru
12. O tom, že zlo zcela nestráví dobro
13. O tom, že zlo má nějakým způsobem svou příčinu
14. O tom, že zlo je případečná příčina
15. O tom, že není nejvyšší zlo
16. O tom, že cílem kterékoli věci je dobro
17. O tom, že vše je řízeno k jednomu cíli, jímž je Bůh
18. O tom, jakým způsobem je Bůh cílem všeho
19. O tom, že všechno směřuje k připodobnění se Bohu
20. O tom, jak věci napodobují Boží dobrotu
21. O tom, že věci sledují připodobnění se Bohu tím, co je příčinou
22. O tom, jak různě jsou věci zařizovány ke svým cílům
23. O tom, že se vesmír pohybuje z nějaké intelektuální podstaty
24. O tom, že si všechna jsoucna žádají dobro, jakož i ta, která nemají poznání
25. O tom, že cílem každé intelektuální podstaty je poznání Boha
26. O tom, zda blaženost spočívá v úkonu vůle
27. O tom, že blaženost nespočívá v tělesných potěšeních
28. O tom, že blaženost nespočívá v poctách
29. O tom, že blaženost nespočívá ve slávě
30. O tom, že blaženost člověka nespočívá v bohatství
31. O tom, že blaženost člověka nespočívá ve světské moci
32. O tom, že blaženost člověka nespočívá v tělesných dobrech
33. O tom,že blaženost člověka nespočívá ve smyslové části
34. O tom, že vrcholná blaženost člověka nespočívá v úkonech mravních ctností
35. O tom, že vrcholná blaženost člověka nespočívá v úkonu opatrnosti
36. O tom, že vrcholná blaženost člověka nespočívá v činnosti umění
37. O tom, že vrcholná blaženost člověka spočívá v rozjímání Boha
38. O tom, že lidská blaženost nespočívá v poznání Boha, jež obecně mají mnozí
39. O tom, lidská blaženost nespočívá v poznání Boha, které je dokázáno
40. O tom, že lidská blaženost nespočívá v poznání Boha, které je skrze víru
41. O tom, zda člověk může v tomto životě poznat oddělené podstaty studiem a poznáním bádavých věd
42. O tom, že v tomto životě nemůžeme oddělené podstaty, jak tvrdil Alexander
43. O tom, že v tomto životě nemůžeme poznat oddělené podstaty tak, jak tvrdil Averroes
44. O tom, že nejvyšší blaženost člověka nespočívá v poznání oddělených podstat, jaké předstírají uvedené domněnky
45. O tom, že v tomto životě nemůžeme poznat oddělené podstaty
46. O tom, že duše v tomto životě nepoznává sebe samu skrze sebe samu
47. O tom, že v tomto životě nemůžeme Boha vidět skrze jeho bytnost
48. O tom, že nejvyšší blaženost člověka není v tomto životě
49. O tom, že oddělené podstaty nevidí Boha skrze bytnost proto, že jej poznávají skrze svou bytnost
50. O tom, že v přirozeném poznání, jež mají oddělené podstaty o Bohu, se nenaplní jejich přirozená touha
51. O tom, jak je Bůh viděn skrze bytnost
52. O tom, že žádná stvořená podstata nemůže svou přirozenou silou dospět k tomu, aby viděla Boha skrze bytnost
53. O tom, že stvořený intelekt potřebuje nějaký vliv Božího světla k vidění Boha skrze bytnost
54. Důvody a jejich řešení
55. O tom, že stvořený intelekt neobsáhne Boží podstatu
56. O tom, že žádný stvořený intelekt nazíráním Boha nepoznává vše, co v něm může být poznáno
57. O tom, že každý intelekt jakéhokoli stupně se může podílet na nazírání Boha
58. O tom, že jeden může nazírat Boha dokonaleji, než druhý
59. O tom, jak ti, kdo nazírají Boží podstatu, poznávají vše
60. O tom, že nazírající Boha současně v něm poznává vše
61. O tom, že nazíráním Boha se někdo účastní na věčném životě
62. O tom, že ti, kdo nazírají Boha, budou nazírat na věky
63. O tom, jak se v oné blaženosti splní každá touha člověka
64. O tom, že Bůh řídí věci svou prozřetelností
65. O tom, že Bůh zachovává věci v bytí
66. O tom, že nic nedává bytí, ledaže působí Boží silou
67. O tom, že Bůh je příčinou konání všech konajících
68. O tom, že Bůh je všude
69. O domněnce těch, kteří upírají přírodním věcem vlastní zákony
70. O tom, jak tentýž účinek pochází od Boha i od přírodního působícího
71. O tom, že Boží prozřetelnost nevylučuje zcela zlo od věcí
72. O tom, že Boží prozřetelnost nevylučuje z věcí nahodilost
73. O tom, že Boží prozřetelnost nevylučuje svobodu vůle
74. O tom, že Boží prozřetelnost nevylučuje štěstí a náhodu
75. O tom, že Boží prozřetelnost se týká náhodných jednotlivin
76. O tom, že Boží prozřetelnost se bezprostředně týká všech jednotlivin
77. O tom, že vykonání Boží prozřetelnosti nastává prostřednictvím druhotných příčin
78. O tom, že Bůh řídí jiné tvory prostřednictvím intelektuálních tvorů
79. O tom, že nižší intelektuální podstaty jsou řízeny vyššími
80. O vzájemném uspořádání andělů
81. O uspořádání lidí navzájem a k jiným
82. O tom, že Bůh řídí nižší tělesa skrze vesmírná tělesa
83. Doslov uvedených
84. O tom, že se vesmírná tělesa nevtiskují do našich intelektů
85. O tom, že vesmírná tělesa nejsou příčinami našich vůlí a úkonů
86. O tom, že tělesné účinky v nižších nepocházejí nutně od vesmírných těles
87. O tom, že pohyby vesmírných těles nejsou příčinami našich rozhodnutí ze síly pohybující duše, jak někteří tvrdí
88. O tom, že stvořené oddělené podstaty nemohou být přímo příčinou našeho rozhodování a chtění
89. O tom, že hnutí vůle je zapříčiňováno od Boha, a nejen mohutností vůle
90. O tom, že lidské vůle podléhají Boží prozřetelnosti
91. O tom, jak se lidské věci převedou na vyšší příčiny
92. O tom, jak se o někom praví, že se mu poštěstilo, a jak je člověk podporován vyššími příčinami
93. O osudu, zda je a co je
94. O jistotě Boží prozřetelnosti
95. O tom, že nezměnitelnost Boží prozřetelnosti nevylučuje užitečnost modlitby
96. O tom, že Bůh nevyslyší všechny modlitby
97. O tom, jaký ráz má uzpůsobení prozřetelnosti
98. O tom, jak může Bůh konat mimo řád své prozřetelnosti, a jak nikoli
99. O tom, že Bůh může působit mimo řád daný věcem způsobováním účinku bez blízkých příčin
100. O tom, že to, co Bůh způsobuje mimo řád přírody, není proti přírodě
101. O zázracích
102. O tom, že Bůh sám způsobuje zázraky
103. O tom, jak duchové podstaty způsobují některé zázraky, jež však nejsou pravé zázraky
104. O tom, že díla čarodějů nejsou pouze ze vtištění vesmírných těles
105. Odkud mají činnosti čarodějů účinnost
106. O tom, že intelektuální podstata, jež poskytuje účinnost čarodějným dílům, není co do síly dobrá
107. O tom, že intelektuální podstata, jejíž pomoci užívají čarodějnická umění, není špatná dle své přirozenosti
108. Důvody, jimiž se zdá být prokázáno, že v démonech nemůže být hřích
109. O tom, že v démonech může být hřích, a jak
110. Řešení uvedených důvodů
111. O tom, že rozumní tvorové jsou podrobeni zvláštním rázem Boží prozřetelnosti
112. O tom, že rozumní tvorové jsou řízeni kvůli sobě samým, kdežto jiní v uspořádání k nim
113. O tom, že rozumný tvor je řízen od Boha ke svým úkonům nejen jako příslušník druhu, nýbrž i jako jedinec
114. O tom, že lidem jsou dávány božské zákony
115. O tom, že Boží zákon hlavně zařizuje člověka k Bohu
116. O tom, že cílem Božího zákona je láska k Bohu
117. O tom, že jsme Božím zákonem usměrňováni k milování bližního
118. O tom, že Boží zákon zavazuje ke správné víře
119. O tom, že některými smysly vnímatelnými je naše mysl vedena k Bohu
120. O tom, že se bohopocta má prokazovat jedině Bohu
121. O tom, že Boží zákon rozumně zařizuje člověka, pokud jde o tělesné a smysly vnímatelné
122. O tom, z jakého důvodu je jednoduché smilstvo hřích proti Božímu zákonu, a že manželství je přirozené
123. O důležitosti nerozlučitelnosti manželství
124. O tom, že manželství musí být jednoho s jednou
125. O tom, že se manželství nemá uzavírat mezi příbuznými
126. O tom, že každé tělesné spojení není hřích
127. O tom, že požívání žádného pokrmu samo o sobě není hřích
128. O tom, jak je člověk dle Božího zákona zařizován k bližnímu
129. O tom, že v lidských úkonech jsou některé správné dle přirozenosti a nejen jako ustanoveném zákonem
130. O radách, která se dávají v Božím zákoně
131. O bludu těch, kdo napadají dobrovolnou chudobu
132. O stylech života těch, kdo sledují dobrovolnou chudobu
133. O tom, jak je chudoba dobrá
134. Řešení výše uvedených důvodů proti chudobě
135. Řešení těchto námitek proti různým životním stylům těch, kdo na sebe dobrovolně berou chudobu
136. O bludu těch, kdo napadají trvalou zdrženlivost
137. Proti těm, kdo kladli manželství na roveň panenství
138. Proti těm, kdo napadají sliby
139. O tom, že ani zásluhy, ani hříchy nejsou stejné
140. O tom, že lidské úkony jsou Bohem trestány a odměňovány
141. O odlišnosti a řádu trestů
142. O tom, že všechny tresty a všechny odměny nejsou stejné
143. O trestu, jenž náleží za smrtelný a lehký hřích s ohledem na nejvyšší cíl
144. O tom, že smrtelným hříchem je někdo navěky zbaven posledního cíle
145. O tom, že hříchy jsou trestány také zakoušením něčeho škodlivého
146. O tom, že soudcům je dovoleno ukládat tresty
147. O tom, že člověk potřebuje k dosažení blaženosti Boží pomoc
148. O tom, že za pomoci Boží milosti není člověk nucen ke ctnosti
149. O tom, že si člověk nemůže zasloužit Boží pomoc
150. O tom, že uvedená pomoc je nazývána milostí, a co je milost, způsobující omilostnění
151. O tom, že milost činící někoho Bohu milým, zapříčiňuje v nás lásku k Bohu
152. O tom, že Boží milost v nás zapříčiňuje víru
153. O tom, že Boží milost v nás zapříčiňuje naději budoucí blaženosti
154. O darech milosti dané zdarma; o čarodějnictví démonů, a v čem tkví
155. O tom, že člověk potřebuje Boží pomoc k vytrvání v dobrém
156. O tom, že ten, jenž se uchýlí hříchem od milosti, může být znovu napraven milostí
157. O tom, že člověk nemůže být osvobozen od hříchu jinak, než milostí
158. O tom, jak je člověk osvobozován od hříchu
159. O tom, že se člověku rozumně přičítá , jestliže se neobrátí k Bohu, až bez milosti nelze
160. O tom, že člověk, existující ve hříchu, se nemůže bez milosti vyvarovat hříchu
161. O tom, že Bůh některé osvobodí od hříchu, kdežto jiné ponechává ve hříchu
162. O tom, že Bůh není nikomu příčinou hříchu
163. O Božím předurčení, zavržení a vyvolení Kniha třetí:
1. Úvod
2. O tom, že každý působící jedná pro cíl
3. O tom, že každý působící jedná pro dobro
4. O tom, že zlo je ve věcech mimo záměr
5. Důvody, které zdánlivě dokazují, ž…e zlo není mimo záměr
6. Řešení uvedených důvodů
7. O tom, že zlo není nějaká bytnost
8. Důvody, kterými se zdánlivě dokazuje, že zlo je přirozenost nebo nějaká věc
9. Odpověď k uvedeným námitkám
10. O tom, že dobro je příčinou zla
11. O tom, že zlo je založeno v dobru
12. O tom, že zlo zcela nestráví dobro
13. O tom, že zlo má nějakým způsobem svou příčinu
14. O tom, že zlo je případečná příčina
15. O tom, že není nejvyšší zlo
16. O tom, že cílem kterékoli věci je dobro
17. O tom, že vše je řízeno k jednomu cíli, jímž je Bůh
18. O tom, jakým způsobem je Bůh cílem všeho
19. O tom, že všechno směřuje k připodobnění se Bohu
20. O tom, jak věci napodobují Boží dobrotu
21. O tom, že věci sledují připodobnění se Bohu tím, co je příčinou
22. O tom, jak různě jsou věci zařizovány ke svým cílům
23. O tom, že se vesmír pohybuje z nějaké intelektuální podstaty
24. O tom, že si všechna jsoucna žádají dobro, jakož i ta, která nemají poznání
25. O tom, že cílem každé intelektuální podstaty je poznání Boha
26. O tom, zda blaženost spočívá v úkonu vůle
27. O tom, že blaženost nespočívá v tělesných potěšeních
28. O tom, že blaženost nespočívá v poctách
29. O tom, že blaženost nespočívá ve slávě
30. O tom, že blaženost člověka nespočívá v bohatství
31. O tom, že blaženost člověka nespočívá ve světské moci
32. O tom, že blaženost člověka nespočívá v tělesných dobrech
33. O tom,že blaženost člověka nespočívá ve smyslové části
34. O tom, že vrcholná blaženost člověka nespočívá v úkonech mravních ctností
35. O tom, že vrcholná blaženost člověka nespočívá v úkonu opatrnosti
36. O tom, že vrcholná blaženost člověka nespočívá v činnosti umění
37. O tom, že vrcholná blaženost člověka spočívá v rozjímání Boha
38. O tom, že lidská blaženost nespočívá v poznání Boha, jež obecně mají mnozí
39. O tom, lidská blaženost nespočívá v poznání Boha, které je dokázáno
40. O tom, že lidská blaženost nespočívá v poznání Boha, které je skrze víru
41. O tom, zda člověk může v tomto životě poznat oddělené podstaty studiem a poznáním bádavých věd
42. O tom, že v tomto životě nemůžeme oddělené podstaty, jak tvrdil Alexander
43. O tom, že v tomto životě nemůžeme poznat oddělené podstaty tak, jak tvrdil Averroes
44. O tom, že nejvyšší blaženost člověka nespočívá v poznání oddělených podstat, jaké předstírají uvedené domněnky
45. O tom, že v tomto životě nemůžeme poznat oddělené podstaty
46. O tom, že duše v tomto životě nepoznává sebe samu skrze sebe samu
47. O tom, že v tomto životě nemůžeme Boha vidět skrze jeho bytnost
48. O tom, že nejvyšší blaženost člověka není v tomto životě
49. O tom, že oddělené podstaty nevidí Boha skrze bytnost proto, že jej poznávají skrze svou bytnost
50. O tom, že v přirozeném poznání, jež mají oddělené podstaty o Bohu, se nenaplní jejich přirozená touha
51. O tom, jak je Bůh viděn skrze bytnost
52. O tom, že žádná stvořená podstata nemůže svou přirozenou silou dospět k tomu, aby viděla Boha skrze bytnost
53. O tom, že stvořený intelekt potřebuje nějaký vliv Božího světla k vidění Boha skrze bytnost
54. Důvody a jejich řešení
55. O tom, že stvořený intelekt neobsáhne Boží podstatu
56. O tom, že žádný stvořený intelekt nazíráním Boha nepoznává vše, co v něm může být poznáno
57. O tom, že každý intelekt jakéhokoli stupně se může podílet na nazírání Boha
58. O tom, že jeden může nazírat Boha dokonaleji, než druhý
59. O tom, jak ti, kdo nazírají Boží podstatu, poznávají vše
60. O tom, že nazírající Boha současně v něm poznává vše
61. O tom, že nazíráním Boha se někdo účastní na věčném životě
62. O tom, že ti, kdo nazírají Boha, budou nazírat na věky
63. O tom, jak se v oné blaženosti splní každá touha člověka
64. O tom, že Bůh řídí věci svou prozřetelností
65. O tom, že Bůh zachovává věci v bytí
66. O tom, že nic nedává bytí, ledaže působí Boží silou
67. O tom, že Bůh je příčinou konání všech konajících
68. O tom, že Bůh je všude
69. O domněnce těch, kteří upírají přírodním věcem vlastní zákony
70. O tom, jak tentýž účinek pochází od Boha i od přírodního působícího
71. O tom, že Boží prozřetelnost nevylučuje zcela zlo od věcí
72. O tom, že Boží prozřetelnost nevylučuje z věcí nahodilost
73. O tom, že Boží prozřetelnost nevylučuje svobodu vůle
74. O tom, že Boží prozřetelnost nevylučuje štěstí a náhodu
75. O tom, že Boží prozřetelnost se týká náhodných jednotlivin
76. O tom, že Boží prozřetelnost se bezprostředně týká všech jednotlivin
77. O tom, že vykonání Boží prozřetelnosti nastává prostřednictvím druhotných příčin
78. O tom, že Bůh řídí jiné tvory prostřednictvím intelektuálních tvorů
79. O tom, že nižší intelektuální podstaty jsou řízeny vyššími
80. O vzájemném uspořádání andělů
81. O uspořádání lidí navzájem a k jiným
82. O tom, že Bůh řídí nižší tělesa skrze vesmírná tělesa
83. Doslov uvedených
84. O tom, že se vesmírná tělesa nevtiskují do našich intelektů
85. O tom, že vesmírná tělesa nejsou příčinami našich vůlí a úkonů
86. O tom, že tělesné účinky v nižších nepocházejí nutně od vesmírných těles
87. O tom, že pohyby vesmírných těles nejsou příčinami našich rozhodnutí ze síly pohybující duše, jak někteří tvrdí
88. O tom, že stvořené oddělené podstaty nemohou být přímo příčinou našeho rozhodování a chtění
89. O tom, že hnutí vůle je zapříčiňováno od Boha, a nejen mohutností vůle
90. O tom, že lidské vůle podléhají Boží prozřetelnosti
91. O tom, jak se lidské věci převedou na vyšší příčiny
92. O tom, jak se o někom praví, že se mu poštěstilo, a jak je člověk podporován vyššími příčinami
93. O osudu, zda je a co je
94. O jistotě Boží prozřetelnosti
95. O tom, že nezměnitelnost Boží prozřetelnosti nevylučuje užitečnost modlitby
96. O tom, že Bůh nevyslyší všechny modlitby
97. O tom, jaký ráz má uzpůsobení prozřetelnosti
98. O tom, jak může Bůh konat mimo řád své prozřetelnosti, a jak nikoli
99. O tom, že Bůh může působit mimo řád daný věcem způsobováním účinku bez blízkých příčin
100. O tom, že to, co Bůh způsobuje mimo řád přírody, není proti přírodě
101. O zázracích
102. O tom, že Bůh sám způsobuje zázraky
103. O tom, jak duchové podstaty způsobují některé zázraky, jež však nejsou pravé zázraky
104. O tom, že díla čarodějů nejsou pouze ze vtištění vesmírných těles
105. Odkud mají činnosti čarodějů účinnost
106. O tom, že intelektuální podstata, jež poskytuje účinnost čarodějným dílům, není co do síly dobrá
107. O tom, že intelektuální podstata, jejíž pomoci užívají čarodějnická umění, není špatná dle své přirozenosti
108. Důvody, jimiž se zdá být prokázáno, že v démonech nemůže být hřích
109. O tom, že v démonech může být hřích, a jak
110. Řešení uvedených důvodů
111. O tom, že rozumní tvorové jsou podrobeni zvláštním rázem Boží prozřetelnosti
112. O tom, že rozumní tvorové jsou řízeni kvůli sobě samým, kdežto jiní v uspořádání k nim
113. O tom, že rozumný tvor je řízen od Boha ke svým úkonům nejen jako příslušník druhu, nýbrž i jako jedinec
114. O tom, že lidem jsou dávány božské zákony
115. O tom, že Boží zákon hlavně zařizuje člověka k Bohu
116. O tom, že cílem Božího zákona je láska k Bohu
117. O tom, že jsme Božím zákonem usměrňováni k milování bližního
118. O tom, že Boží zákon zavazuje ke správné víře
119. O tom, že některými smysly vnímatelnými je naše mysl vedena k Bohu
120. O tom, že se bohopocta má prokazovat jedině Bohu
121. O tom, že Boží zákon rozumně zařizuje člověka, pokud jde o tělesné a smysly vnímatelné
122. O tom, z jakého důvodu je jednoduché smilstvo hřích proti Božímu zákonu, a že manželství je přirozené
123. O důležitosti nerozlučitelnosti manželství
124. O tom, že manželství musí být jednoho s jednou
125. O tom, že se manželství nemá uzavírat mezi příbuznými
126. O tom, že každé tělesné spojení není hřích
127. O tom, že požívání žádného pokrmu samo o sobě není hřích
128. O tom, jak je člověk dle Božího zákona zařizován k bližnímu
129. O tom, že v lidských úkonech jsou některé správné dle přirozenosti a nejen jako ustanoveném zákonem
130. O radách, která se dávají v Božím zákoně
131. O bludu těch, kdo napadají dobrovolnou chudobu
132. O stylech života těch, kdo sledují dobrovolnou chudobu
133. O tom, jak je chudoba dobrá
134. Řešení výše uvedených důvodů proti chudobě
135. Řešení těchto námitek proti různým životním stylům těch, kdo na sebe dobrovolně berou chudobu
136. O bludu těch, kdo napadají trvalou zdrženlivost
137. Proti těm, kdo kladli manželství na roveň panenství
138. Proti těm, kdo napadají sliby
139. O tom, že ani zásluhy, ani hříchy nejsou stejné
140. O tom, že lidské úkony jsou Bohem trestány a odměňovány
141. O odlišnosti a řádu trestů
142. O tom, že všechny tresty a všechny odměny nejsou stejné
143. O trestu, jenž náleží za smrtelný a lehký hřích s ohledem na nejvyšší cíl
144. O tom, že smrtelným hříchem je někdo navěky zbaven posledního cíle
145. O tom, že hříchy jsou trestány také zakoušením něčeho škodlivého
146. O tom, že soudcům je dovoleno ukládat tresty
147. O tom, že člověk potřebuje k dosažení blaženosti Boží pomoc
148. O tom, že za pomoci Boží milosti není člověk nucen ke ctnosti
149. O tom, že si člověk nemůže zasloužit Boží pomoc
150. O tom, že uvedená pomoc je nazývána milostí, a co je milost, způsobující omilostnění
151. O tom, že milost činící někoho Bohu milým, zapříčiňuje v nás lásku k Bohu
152. O tom, že Boží milost v nás zapříčiňuje víru
153. O tom, že Boží milost v nás zapříčiňuje naději budoucí blaženosti
154. O darech milosti dané zdarma; o čarodějnictví démonů, a v čem tkví
155. O tom, že člověk potřebuje Boží pomoc k vytrvání v dobrém
156. O tom, že ten, jenž se uchýlí hříchem od milosti, může být znovu napraven milostí
157. O tom, že člověk nemůže být osvobozen od hříchu jinak, než milostí
158. O tom, jak je člověk osvobozován od hříchu
159. O tom, že se člověku rozumně přičítá , jestliže se neobrátí k Bohu, až bez milosti nelze
160. O tom, že člověk, existující ve hříchu, se nemůže bez milosti vyvarovat hříchu
161. O tom, že Bůh některé osvobodí od hříchu, kdežto jiné ponechává ve hříchu
162. O tom, že Bůh není nikomu příčinou hříchu
163. O Božím předurčení, zavržení a vyvolení
1. Úvod
2. O tom, že každý působící jedná pro cíl
3. O tom, že každý působící jedná pro dobro
4. O tom, že zlo je ve věcech mimo záměr
5. Důvody, které zdánlivě dokazují, že zlo není mimo záměr
6. Řešení uvedených důvodů
7. O tom, že zlo není nějaká bytnost
8. Důvody, kterými se zdá…nlivě dokazuje, že zlo je přirozenost nebo nějaká věc
9. Odpověď k uvedeným námitkám
10. O tom, že dobro je příčinou zla
11. O tom, že zlo je založeno v dobru
12. O tom, že zlo zcela nestráví dobro
13. O tom, že zlo má nějakým způsobem svou příčinu
14. O tom, že zlo je případečná příčina
15. O tom, že není nejvyšší zlo
16. O tom, že cílem kterékoli věci je dobro
17. O tom, že vše je řízeno k jednomu cíli, jímž je Bůh
18. O tom, jakým způsobem je Bůh cílem všeho
19. O tom, že všechno směřuje k připodobnění se Bohu
20. O tom, jak věci napodobují Boží dobrotu
21. O tom, že věci sledují připodobnění se Bohu tím, co je příčinou
22. O tom, jak různě jsou věci zařizovány ke svým cílům
23. O tom, že se vesmír pohybuje z nějaké intelektuální podstaty
24. O tom, že si všechna jsoucna žádají dobro, jakož i ta, která nemají poznání
25. O tom, že cílem každé intelektuální podstaty je poznání Boha
26. O tom, zda blaženost spočívá v úkonu vůle
27. O tom, že blaženost nespočívá v tělesných potěšeních
28. O tom, že blaženost nespočívá v poctách
29. O tom, že blaženost nespočívá ve slávě
30. O tom, že blaženost člověka nespočívá v bohatství
31. O tom, že blaženost člověka nespočívá ve světské moci
32. O tom, že blaženost člověka nespočívá v tělesných dobrech
33. O tom,že blaženost člověka nespočívá ve smyslové části
34. O tom, že vrcholná blaženost člověka nespočívá v úkonech mravních ctností
35. O tom, že vrcholná blaženost člověka nespočívá v úkonu opatrnosti
36. O tom, že vrcholná blaženost člověka nespočívá v činnosti umění
37. O tom, že vrcholná blaženost člověka spočívá v rozjímání Boha
38. O tom, že lidská blaženost nespočívá v poznání Boha, jež obecně mají mnozí
39. O tom, lidská blaženost nespočívá v poznání Boha, které je dokázáno
40. O tom, že lidská blaženost nespočívá v poznání Boha, které je skrze víru
41. O tom, zda člověk může v tomto životě poznat oddělené podstaty studiem a poznáním bádavých věd
42. O tom, že v tomto životě nemůžeme oddělené podstaty, jak tvrdil Alexander
43. O tom, že v tomto životě nemůžeme poznat oddělené podstaty tak, jak tvrdil Averroes
44. O tom, že nejvyšší blaženost člověka nespočívá v poznání oddělených podstat, jaké předstírají uvedené domněnky
45. O tom, že v tomto životě nemůžeme poznat oddělené podstaty
46. O tom, že duše v tomto životě nepoznává sebe samu skrze sebe samu
47. O tom, že v tomto životě nemůžeme Boha vidět skrze jeho bytnost
48. O tom, že nejvyšší blaženost člověka není v tomto životě
49. O tom, že oddělené podstaty nevidí Boha skrze bytnost proto, že jej poznávají skrze svou bytnost
50. O tom, že v přirozeném poznání, jež mají oddělené podstaty o Bohu, se nenaplní jejich přirozená touha
51. O tom, jak je Bůh viděn skrze bytnost
52. O tom, že žádná stvořená podstata nemůže svou přirozenou silou dospět k tomu, aby viděla Boha skrze bytnost
53. O tom, že stvořený intelekt potřebuje nějaký vliv Božího světla k vidění Boha skrze bytnost
54. Důvody a jejich řešení
55. O tom, že stvořený intelekt neobsáhne Boží podstatu
56. O tom, že žádný stvořený intelekt nazíráním Boha nepoznává vše, co v něm může být poznáno
57. O tom, že každý intelekt jakéhokoli stupně se může podílet na nazírání Boha
58. O tom, že jeden může nazírat Boha dokonaleji, než druhý
59. O tom, jak ti, kdo nazírají Boží podstatu, poznávají vše
60. O tom, že nazírající Boha současně v něm poznává vše
61. O tom, že nazíráním Boha se někdo účastní na věčném životě
62. O tom, že ti, kdo nazírají Boha, budou nazírat na věky
63. O tom, jak se v oné blaženosti splní každá touha člověka
64. O tom, že Bůh řídí věci svou prozřetelností
65. O tom, že Bůh zachovává věci v bytí
66. O tom, že nic nedává bytí, ledaže působí Boží silou
67. O tom, že Bůh je příčinou konání všech konajících
68. O tom, že Bůh je všude
69. O domněnce těch, kteří upírají přírodním věcem vlastní zákony
70. O tom, jak tentýž účinek pochází od Boha i od přírodního působícího
71. O tom, že Boží prozřetelnost nevylučuje zcela zlo od věcí
72. O tom, že Boží prozřetelnost nevylučuje z věcí nahodilost
73. O tom, že Boží prozřetelnost nevylučuje svobodu vůle
74. O tom, že Boží prozřetelnost nevylučuje štěstí a náhodu
75. O tom, že Boží prozřetelnost se týká náhodných jednotlivin
76. O tom, že Boží prozřetelnost se bezprostředně týká všech jednotlivin
77. O tom, že vykonání Boží prozřetelnosti nastává prostřednictvím druhotných příčin
78. O tom, že Bůh řídí jiné tvory prostřednictvím intelektuálních tvorů
79. O tom, že nižší intelektuální podstaty jsou řízeny vyššími
80. O vzájemném uspořádání andělů
81. O uspořádání lidí navzájem a k jiným
82. O tom, že Bůh řídí nižší tělesa skrze vesmírná tělesa
83. Doslov uvedených
84. O tom, že se vesmírná tělesa nevtiskují do našich intelektů
85. O tom, že vesmírná tělesa nejsou příčinami našich vůlí a úkonů
86. O tom, že tělesné účinky v nižších nepocházejí nutně od vesmírných těles
87. O tom, že pohyby vesmírných těles nejsou příčinami našich rozhodnutí ze síly pohybující duše, jak někteří tvrdí
88. O tom, že stvořené oddělené podstaty nemohou být přímo příčinou našeho rozhodování a chtění
89. O tom, že hnutí vůle je zapříčiňováno od Boha, a nejen mohutností vůle
90. O tom, že lidské vůle podléhají Boží prozřetelnosti
91. O tom, jak se lidské věci převedou na vyšší příčiny
92. O tom, jak se o někom praví, že se mu poštěstilo, a jak je člověk podporován vyššími příčinami
93. O osudu, zda je a co je
94. O jistotě Boží prozřetelnosti
95. O tom, že nezměnitelnost Boží prozřetelnosti nevylučuje užitečnost modlitby
96. O tom, že Bůh nevyslyší všechny modlitby
97. O tom, jaký ráz má uzpůsobení prozřetelnosti
98. O tom, jak může Bůh konat mimo řád své prozřetelnosti, a jak nikoli
99. O tom, že Bůh může působit mimo řád daný věcem způsobováním účinku bez blízkých příčin
100. O tom, že to, co Bůh způsobuje mimo řád přírody, není proti přírodě
101. O zázracích
102. O tom, že Bůh sám způsobuje zázraky
103. O tom, jak duchové podstaty způsobují některé zázraky, jež však nejsou pravé zázraky
104. O tom, že díla čarodějů nejsou pouze ze vtištění vesmírných těles
105. Odkud mají činnosti čarodějů účinnost
106. O tom, že intelektuální podstata, jež poskytuje účinnost čarodějným dílům, není co do síly dobrá
107. O tom, že intelektuální podstata, jejíž pomoci užívají čarodějnická umění, není špatná dle své přirozenosti
108. Důvody, jimiž se zdá být prokázáno, že v démonech nemůže být hřích
109. O tom, že v démonech může být hřích, a jak
110. Řešení uvedených důvodů
111. O tom, že rozumní tvorové jsou podrobeni zvláštním rázem Boží prozřetelnosti
112. O tom, že rozumní tvorové jsou řízeni kvůli sobě samým, kdežto jiní v uspořádání k nim
113. O tom, že rozumný tvor je řízen od Boha ke svým úkonům nejen jako příslušník druhu, nýbrž i jako jedinec
114. O tom, že lidem jsou dávány božské zákony
115. O tom, že Boží zákon hlavně zařizuje člověka k Bohu
116. O tom, že cílem Božího zákona je láska k Bohu
117. O tom, že jsme Božím zákonem usměrňováni k milování bližního
118. O tom, že Boží zákon zavazuje ke správné víře
119. O tom, že některými smysly vnímatelnými je naše mysl vedena k Bohu
120. O tom, že se bohopocta má prokazovat jedině Bohu
121. O tom, že Boží zákon rozumně zařizuje člověka, pokud jde o tělesné a smysly vnímatelné
122. O tom, z jakého důvodu je jednoduché smilstvo hřích proti Božímu zákonu, a že manželství je přirozené
123. O důležitosti nerozlučitelnosti manželství
124. O tom, že manželství musí být jednoho s jednou
125. O tom, že se manželství nemá uzavírat mezi příbuznými
126. O tom, že každé tělesné spojení není hřích
127. O tom, že požívání žádného pokrmu samo o sobě není hřích
128. O tom, jak je člověk dle Božího zákona zařizován k bližnímu
129. O tom, že v lidských úkonech jsou některé správné dle přirozenosti a nejen jako ustanoveném zákonem
130. O radách, která se dávají v Božím zákoně
131. O bludu těch, kdo napadají dobrovolnou chudobu
132. O stylech života těch, kdo sledují dobrovolnou chudobu
133. O tom, jak je chudoba dobrá
134. Řešení výše uvedených důvodů proti chudobě
135. Řešení těchto námitek proti různým životním stylům těch, kdo na sebe dobrovolně berou chudobu
136. O bludu těch, kdo napadají trvalou zdrženlivost
137. Proti těm, kdo kladli manželství na roveň panenství
138. Proti těm, kdo napadají sliby
139. O tom, že ani zásluhy, ani hříchy nejsou stejné
140. O tom, že lidské úkony jsou Bohem trestány a odměňovány
141. O odlišnosti a řádu trestů
142. O tom, že všechny tresty a všechny odměny nejsou stejné
143. O trestu, jenž náleží za smrtelný a lehký hřích s ohledem na nejvyšší cíl
144. O tom, že smrtelným hříchem je někdo navěky zbaven posledního cíle
145. O tom, že hříchy jsou trestány také zakoušením něčeho škodlivého
146. O tom, že soudcům je dovoleno ukládat tresty
147. O tom, že člověk potřebuje k dosažení blaženosti Boží pomoc
148. O tom, že za pomoci Boží milosti není člověk nucen ke ctnosti
149. O tom, že si člověk nemůže zasloužit Boží pomoc
150. O tom, že uvedená pomoc je nazývána milostí, a co je milost, způsobující omilostnění
151. O tom, že milost činící někoho Bohu milým, zapříčiňuje v nás lásku k Bohu
152. O tom, že Boží milost v nás zapříčiňuje víru
153. O tom, že Boží milost v nás zapříčiňuje naději budoucí blaženosti
154. O darech milosti dané zdarma; o čarodějnictví démonů, a v čem tkví
155. O tom, že člověk potřebuje Boží pomoc k vytrvání v dobrém
156. O tom, že ten, jenž se uchýlí hříchem od milosti, může být znovu napraven milostí
157. O tom, že člověk nemůže být osvobozen od hříchu jinak, než milostí
158. O tom, jak je člověk osvobozován od hříchu
159. O tom, že se člověku rozumně přičítá , jestliže se neobrátí k Bohu, až bez milosti nelze
160. O tom, že člověk, existující ve hříchu, se nemůže bez milosti vyvarovat hříchu
161. O tom, že Bůh některé osvobodí od hříchu, kdežto jiné ponechává ve hříchu
162. O tom, že Bůh není nikomu příčinou hříchu
163. O Božím předurčení, zavržení a vyvolení Kniha třetí:
1. Úvod
2. O tom, že každý působící jedná pro cíl
3. O tom, že každý působící jedná pro dobro
4. O tom, že zlo je ve věcech mimo záměr
5. Důvody, které zdánlivě dokazují, ž…e zlo není mimo záměr
6. Řešení uvedených důvodů
7. O tom, že zlo není nějaká bytnost
8. Důvody, kterými se zdánlivě dokazuje, že zlo je přirozenost nebo nějaká věc
9. Odpověď k uvedeným námitkám
10. O tom, že dobro je příčinou zla
11. O tom, že zlo je založeno v dobru
12. O tom, že zlo zcela nestráví dobro
13. O tom, že zlo má nějakým způsobem svou příčinu
14. O tom, že zlo je případečná příčina
15. O tom, že není nejvyšší zlo
16. O tom, že cílem kterékoli věci je dobro
17. O tom, že vše je řízeno k jednomu cíli, jímž je Bůh
18. O tom, jakým způsobem je Bůh cílem všeho
19. O tom, že všechno směřuje k připodobnění se Bohu
20. O tom, jak věci napodobují Boží dobrotu
21. O tom, že věci sledují připodobnění se Bohu tím, co je příčinou
22. O tom, jak různě jsou věci zařizovány ke svým cílům
23. O tom, že se vesmír pohybuje z nějaké intelektuální podstaty
24. O tom, že si všechna jsoucna žádají dobro, jakož i ta, která nemají poznání
25. O tom, že cílem každé intelektuální podstaty je poznání Boha
26. O tom, zda blaženost spočívá v úkonu vůle
27. O tom, že blaženost nespočívá v tělesných potěšeních
28. O tom, že blaženost nespočívá v poctách
29. O tom, že blaženost nespočívá ve slávě
30. O tom, že blaženost člověka nespočívá v bohatství
31. O tom, že blaženost člověka nespočívá ve světské moci
32. O tom, že blaženost člověka nespočívá v tělesných dobrech
33. O tom,že blaženost člověka nespočívá ve smyslové části
34. O tom, že vrcholná blaženost člověka nespočívá v úkonech mravních ctností
35. O tom, že vrcholná blaženost člověka nespočívá v úkonu opatrnosti
36. O tom, že vrcholná blaženost člověka nespočívá v činnosti umění
37. O tom, že vrcholná blaženost člověka spočívá v rozjímání Boha
38. O tom, že lidská blaženost nespočívá v poznání Boha, jež obecně mají mnozí
39. O tom, lidská blaženost nespočívá v poznání Boha, které je dokázáno
40. O tom, že lidská blaženost nespočívá v poznání Boha, které je skrze víru
41. O tom, zda člověk může v tomto životě poznat oddělené podstaty studiem a poznáním bádavých věd
42. O tom, že v tomto životě nemůžeme oddělené podstaty, jak tvrdil Alexander
43. O tom, že v tomto životě nemůžeme poznat oddělené podstaty tak, jak tvrdil Averroes
44. O tom, že nejvyšší blaženost člověka nespočívá v poznání oddělených podstat, jaké předstírají uvedené domněnky
45. O tom, že v tomto životě nemůžeme poznat oddělené podstaty
46. O tom, že duše v tomto životě nepoznává sebe samu skrze sebe samu
47. O tom, že v tomto životě nemůžeme Boha vidět skrze jeho bytnost
48. O tom, že nejvyšší blaženost člověka není v tomto životě
49. O tom, že oddělené podstaty nevidí Boha skrze bytnost proto, že jej poznávají skrze svou bytnost
50. O tom, že v přirozeném poznání, jež mají oddělené podstaty o Bohu, se nenaplní jejich přirozená touha
51. O tom, jak je Bůh viděn skrze bytnost
52. O tom, že žádná stvořená podstata nemůže svou přirozenou silou dospět k tomu, aby viděla Boha skrze bytnost
53. O tom, že stvořený intelekt potřebuje nějaký vliv Božího světla k vidění Boha skrze bytnost
54. Důvody a jejich řešení
55. O tom, že stvořený intelekt neobsáhne Boží podstatu
56. O tom, že žádný stvořený intelekt nazíráním Boha nepoznává vše, co v něm může být poznáno
57. O tom, že každý intelekt jakéhokoli stupně se může podílet na nazírání Boha
58. O tom, že jeden může nazírat Boha dokonaleji, než druhý
59. O tom, jak ti, kdo nazírají Boží podstatu, poznávají vše
60. O tom, že nazírající Boha současně v něm poznává vše
61. O tom, že nazíráním Boha se někdo účastní na věčném životě
62. O tom, že ti, kdo nazírají Boha, budou nazírat na věky
63. O tom, jak se v oné blaženosti splní každá touha člověka
64. O tom, že Bůh řídí věci svou prozřetelností
65. O tom, že Bůh zachovává věci v bytí
66. O tom, že nic nedává bytí, ledaže působí Boží silou
67. O tom, že Bůh je příčinou konání všech konajících
68. O tom, že Bůh je všude
69. O domněnce těch, kteří upírají přírodním věcem vlastní zákony
70. O tom, jak tentýž účinek pochází od Boha i od přírodního působícího
71. O tom, že Boží prozřetelnost nevylučuje zcela zlo od věcí
72. O tom, že Boží prozřetelnost nevylučuje z věcí nahodilost
73. O tom, že Boží prozřetelnost nevylučuje svobodu vůle
74. O tom, že Boží prozřetelnost nevylučuje štěstí a náhodu
75. O tom, že Boží prozřetelnost se týká náhodných jednotlivin
76. O tom, že Boží prozřetelnost se bezprostředně týká všech jednotlivin
77. O tom, že vykonání Boží prozřetelnosti nastává prostřednictvím druhotných příčin
78. O tom, že Bůh řídí jiné tvory prostřednictvím intelektuálních tvorů
79. O tom, že nižší intelektuální podstaty jsou řízeny vyššími
80. O vzájemném uspořádání andělů
81. O uspořádání lidí navzájem a k jiným
82. O tom, že Bůh řídí nižší tělesa skrze vesmírná tělesa
83. Doslov uvedených
84. O tom, že se vesmírná tělesa nevtiskují do našich intelektů
85. O tom, že vesmírná tělesa nejsou příčinami našich vůlí a úkonů
86. O tom, že tělesné účinky v nižších nepocházejí nutně od vesmírných těles
87. O tom, že pohyby vesmírných těles nejsou příčinami našich rozhodnutí ze síly pohybující duše, jak někteří tvrdí
88. O tom, že stvořené oddělené podstaty nemohou být přímo příčinou našeho rozhodování a chtění
89. O tom, že hnutí vůle je zapříčiňováno od Boha, a nejen mohutností vůle
90. O tom, že lidské vůle podléhají Boží prozřetelnosti
91. O tom, jak se lidské věci převedou na vyšší příčiny
92. O tom, jak se o někom praví, že se mu poštěstilo, a jak je člověk podporován vyššími příčinami
93. O osudu, zda je a co je
94. O jistotě Boží prozřetelnosti
95. O tom, že nezměnitelnost Boží prozřetelnosti nevylučuje užitečnost modlitby
96. O tom, že Bůh nevyslyší všechny modlitby
97. O tom, jaký ráz má uzpůsobení prozřetelnosti
98. O tom, jak může Bůh konat mimo řád své prozřetelnosti, a jak nikoli
99. O tom, že Bůh může působit mimo řád daný věcem způsobováním účinku bez blízkých příčin
100. O tom, že to, co Bůh způsobuje mimo řád přírody, není proti přírodě
101. O zázracích
102. O tom, že Bůh sám způsobuje zázraky
103. O tom, jak duchové podstaty způsobují některé zázraky, jež však nejsou pravé zázraky
104. O tom, že díla čarodějů nejsou pouze ze vtištění vesmírných těles
105. Odkud mají činnosti čarodějů účinnost
106. O tom, že intelektuální podstata, jež poskytuje účinnost čarodějným dílům, není co do síly dobrá
107. O tom, že intelektuální podstata, jejíž pomoci užívají čarodějnická umění, není špatná dle své přirozenosti
108. Důvody, jimiž se zdá být prokázáno, že v démonech nemůže být hřích
109. O tom, že v démonech může být hřích, a jak
110. Řešení uvedených důvodů
111. O tom, že rozumní tvorové jsou podrobeni zvláštním rázem Boží prozřetelnosti
112. O tom, že rozumní tvorové jsou řízeni kvůli sobě samým, kdežto jiní v uspořádání k nim
113. O tom, že rozumný tvor je řízen od Boha ke svým úkonům nejen jako příslušník druhu, nýbrž i jako jedinec
114. O tom, že lidem jsou dávány božské zákony
115. O tom, že Boží zákon hlavně zařizuje člověka k Bohu
116. O tom, že cílem Božího zákona je láska k Bohu
117. O tom, že jsme Božím zákonem usměrňováni k milování bližního
118. O tom, že Boží zákon zavazuje ke správné víře
119. O tom, že některými smysly vnímatelnými je naše mysl vedena k Bohu
120. O tom, že se bohopocta má prokazovat jedině Bohu
121. O tom, že Boží zákon rozumně zařizuje člověka, pokud jde o tělesné a smysly vnímatelné
122. O tom, z jakého důvodu je jednoduché smilstvo hřích proti Božímu zákonu, a že manželství je přirozené
123. O důležitosti nerozlučitelnosti manželství
124. O tom, že manželství musí být jednoho s jednou
125. O tom, že se manželství nemá uzavírat mezi příbuznými
126. O tom, že každé tělesné spojení není hřích
127. O tom, že požívání žádného pokrmu samo o sobě není hřích
128. O tom, jak je člověk dle Božího zákona zařizován k bližnímu
129. O tom, že v lidských úkonech jsou některé správné dle přirozenosti a nejen jako ustanoveném zákonem
130. O radách, která se dávají v Božím zákoně
131. O bludu těch, kdo napadají dobrovolnou chudobu
132. O stylech života těch, kdo sledují dobrovolnou chudobu
133. O tom, jak je chudoba dobrá
134. Řešení výše uvedených důvodů proti chudobě
135. Řešení těchto námitek proti různým životním stylům těch, kdo na sebe dobrovolně berou chudobu
136. O bludu těch, kdo napadají trvalou zdrženlivost
137. Proti těm, kdo kladli manželství na roveň panenství
138. Proti těm, kdo napadají sliby
139. O tom, že ani zásluhy, ani hříchy nejsou stejné
140. O tom, že lidské úkony jsou Bohem trestány a odměňovány
141. O odlišnosti a řádu trestů
142. O tom, že všechny tresty a všechny odměny nejsou stejné
143. O trestu, jenž náleží za smrtelný a lehký hřích s ohledem na nejvyšší cíl
144. O tom, že smrtelným hříchem je někdo navěky zbaven posledního cíle
145. O tom, že hříchy jsou trestány také zakoušením něčeho škodlivého
146. O tom, že soudcům je dovoleno ukládat tresty
147. O tom, že člověk potřebuje k dosažení blaženosti Boží pomoc
148. O tom, že za pomoci Boží milosti není člověk nucen ke ctnosti
149. O tom, že si člověk nemůže zasloužit Boží pomoc
150. O tom, že uvedená pomoc je nazývána milostí, a co je milost, způsobující omilostnění
151. O tom, že milost činící někoho Bohu milým, zapříčiňuje v nás lásku k Bohu
152. O tom, že Boží milost v nás zapříčiňuje víru
153. O tom, že Boží milost v nás zapříčiňuje naději budoucí blaženosti
154. O darech milosti dané zdarma; o čarodějnictví démonů, a v čem tkví
155. O tom, že člověk potřebuje Boží pomoc k vytrvání v dobrém
156. O tom, že ten, jenž se uchýlí hříchem od milosti, může být znovu napraven milostí
157. O tom, že člověk nemůže být osvobozen od hříchu jinak, než milostí
158. O tom, jak je člověk osvobozován od hříchu
159. O tom, že se člověku rozumně přičítá , jestliže se neobrátí k Bohu, až bez milosti nelze
160. O tom, že člověk, existující ve hříchu, se nemůže bez milosti vyvarovat hříchu
161. O tom, že Bůh některé osvobodí od hříchu, kdežto jiné ponechává ve hříchu
162. O tom, že Bůh není nikomu příčinou hříchu
163. O Božím předurčení, zavržení a vyvolení
