Anton Pavlovič Čechov
Strýček Váňa

2005 | Nakladatelství Artur

Anton Pavlovič Čechov, jeden z nejvýznamnějších světových povídkářů a dramatiků, napsal komedii Strýček Váňa v roce 1897. Strýček Váňa patří k vrcholům jeho tvorby, mezi čtyři z jeho mistrovských dramat. Odráží se v něm nejen přelom doby, čas konce jedné epochy, čas horečného hledání smyslu, ale také čas skepse a tuše…ní stínů a rozporů nadcházejícího dvacátého století. Zároveň je Strýček Váňa hrou, v níž se lámou žánry, je komedií se záblesky grotesky i poezie, ale také takřka absurdním existenciálním dramatem, plným situací tragických i neodolatelně komických. Anton Pavlovič Čechov, jeden z nejvýznamnějších světových povídkářů a dramatiků, napsal komedii Strýček Váňa v roce 1897. Strýček Váňa patří k vrcholům jeho tvorby, mezi čtyři z jeho mistrovských dra…mat. Odráží se v něm nejen přelom doby, čas konce jedné epochy, čas horečného hledání smyslu, ale také čas skepse a tušení stínů a rozporů nadcházejícího dvacátého století. Zároveň je Strýček Váňa hrou, v níž se lámou žánry, je komedií se záblesky grotesky i poezie, ale také takřka absurdním existenciálním dramatem, plným situací tragických i neodolatelně komických.

Stav

Dobrý

Skladem na prodejně

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	61
Jazyk:	česky
ISBN10:	8086216608
ISBN:	9788086216607
Překladatel:	Leoš Suchařípa
Edice:	3. svazek ed. 3. svazek ed. Edice D
Vydání:	Vyd. 2.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 5. 2025 11:39
Číslo položky:	1226548

O autorovi

Anton Pavlovič Čechov

Anton Pavlovič Čechov byl ruský dramatik a prozaik. Čechovův otec Pavel Jegorovič pocházel z Voroněžské gubernie. Do Taganrogu přišel v roce 1844 a zprvu pracoval jako kupecký příručí. Roku 1853 se oženil s Jevgenií Jakovlevnou Morozovovou ; o tři roky později se osamostatnil a otevřel si krám se smíšeným zbožím. Čechovovi měli sedm dětí, nejmladší dcera Anna zemřela ve věku dvou let. Všichni sourozenci nastoupili uměleckou, pedagogickou nebo právnickou kariéru. Anton Pavlovič byl v rodině třetí nejstarší. V letech 1868 až 1879 navštěvoval gymnázium v Taganrogu. Studium nebylo příliš úspěšné, Čechov během něj dvakrát propadl: ve 3. třídě z aritmetiky a zeměpisu, v 5. z řečtiny. Roku 1876 Čechovův otec zbankrotoval a uprchl do Moskvy, kam ho postupně následovala celá rodina až na Antona Pavloviče a jeho bratra Ivana, kteří vyjednávali s věřiteli a dokončovali taganrožské gymnázium. Po maturitě roku 1879 odjel Čechov za rodiči do Moskvy, kde na tamní univerzitě vystudoval medicínu. Už za studia se u něj projevily příznaky tuberkulózy. Pak pracoval jako lékař, ovšem od roku 1886 už jen příležitostně a takřka výhradně pro chudou klientelu. Aby si na studiích přivydělal, přispíval od roku 1879 do humoristických časopisů, nejčastěji pod pseudonymem Antoša Čechonte. Psal krátké humoristické povídky či žertovné miniatury, do roku 1886 jich vytvořil kolem šesti set. Od roku 1882 psal také pro petrohradské noviny. Zhruba v roce 1886 začíná nová etapa Čechovovy tvorby, kdy píše prózy s hlubším psychologickým dosahem a ne už výhradně satirické jako dosud. To nalezlo ohlas v udělení Puškinovy prémie Akademií věd roku 1888. Už nemocný v roce 1890 podnikl tříměsíční cestu na Sibiř, aby psal o nucených pracích na vězeňském ostrově Sachalin. Jeho zpráva z cesty popisuje otřesný život vyhnanců v carské říši. Rok nato navštívil Rakousk...

Více od autora