Jaroslav Seifert, Stanislav Kostka Neumann, Viktor Dyk, Vilém Závada, Karel Toman, Antonín Matěj Píša
Stopami poezie : studie a podobizny

1962 | Nakladatelství Československý spisovatel

Soubor statí, jež vznikly buď jako komentář ke knižnímu vydání díla jednotlivých básníků, nebo byly proneseny úvodem k večerům jejich poezie. Literární kritik, básník a čelný člen wolkrovské generace zachycuje v nich tvůrčí podobu a objasňuje charakter, význam a společenský i umělecký dosah díla J. Wolkra, S.K. Neumann…a, J. Hořejšího, A. Sovy, K. Tomana, J. Hory, J. Seiferta, F. Hrubína, F. Branislava, V. Závady, O. Fischera, V. Dyka, J. Čarka. Knihu uvádí studie o autorově kritickém typu a kritické metodě. Soubor statí, jež vznikly buď jako komentář ke knižnímu vydání díla jednotlivých básníků, nebo byly proneseny úvodem k večerům jejich poezie. Literární kritik, básník a čelný člen wolkrovské generace …zachycuje v nich tvůrčí podobu a objasňuje charakter, význam a společenský i umělecký dosah díla J. Wolkra, S.K. Neumanna, J. Hořejšího, A. Sovy, K. Tomana, J. Hory, J. Seiferta, F. Hrubína, F. Branislava, V. Závady, O. Fischera, V. Dyka, J. Čarka. Knihu uvádí studie o autorově kritickém typu a kritické metodě.

Stav

Dobrý

bez obálky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, bez obálky
Vazba:	pevná
Počet stran:	332
Jazyk:	česky
Vydání:	První vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 10. 2023 11:0
Číslo položky:	652769

O autorech

Jaroslav Seifert

Jaroslav Seifert byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Patřil mezi členy hnutí Devětsil, stál na počátku českého uměleckého směru poetismu. Je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu , kterou získal za „poezii, která svěží smyslovostí a mimořádnou vynalézavostí podává osvobozující obraz lidské nezdolnosti a mnohotvárnosti“. Navzdory komplikovaným vztahům s komunistickou mocí obdržel titul národního umělce. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Narodil se do chudých poměrů v dnešní Bořivojově ulici čp. 816/104 na Žižkově, dnes Praha 3, a byl pokřtěn 5. října jako Jaroslav Václav. Na rodném domě je umístěna pamětní deska. Jeho otec, původně úředník, pak nepříliš úspěšný obchodník s obrazy a rámy a později dělník, byl „uvědomělým socialistou“, zatímco matka byla zbožná katolička. Seifert se o tom později vyjádřil: „Tyto protiklady mi také trochu zůstaly – v životě i v poezii.“ Během jeho dětství se rodina několikrát stěhovala po různých, vesměs nuzných, podnájmech v rámci Žižkova. Svá středoškolská studia si Seifert odbýval nejprve na c. k. vyšším gymnáziu na Žižkově v Kubelíkově ulici . Přestože patřil k bystrým žákům, svá studia nedokončil pro mnoho neomluvených hodin, které trávil vesměs touláním se po Praze, účastí na dělnických demonstracích a horlivou četbou. Od roku 1919 mu začínaly vycházet první básně v různých časopisech a novinách, např. pod patronací Josefa Hory v Právu lidu. Jeho první básnická sbírka, Město v slzách, byla vydána v roce 1921. V témže roce dvacetiletý Seifert vstoupil do právě založené Komunistické strany Československa a stal se pravidelným přispěvatelem jejího nově založeného listu Rudé právo, jímž byl až do roku 19...

Více od autora

Viktor Dyk

Viktor Dyk byl český básník, prozaik, dramatik, publicista a nacionalistický politik, v mládí jeden z představitelů tzv. generace anarchistických buřičů, později nacionalisticky orientovaný autor. Za 1. světové války byl členem domácího odboje a byl také signatářem Manifestu českých spisovatelů. Mezi jeho nejznámější literární díla patří např. novela Krysař, drama Zmoudření Dona Quijota či básnická sbírka Devátá vlna. Narodil se v Pšovce u Mělníka. Byl druhorozeným synem Václava a Hedviky Dykových. Viktorův otec, Václav Dyk byl tehdy správcem, nakonec až centrálním ředitelem mělnického panství knížete Jiřího z Lobkowicz. Dykův otec byl velice vzdělaný člověk, což se odráželo také v jeho obsahově hodnotné knihovně, na kterou Viktor rád při studiu v Praze vzpomínal, protože mimo ročníků Lumíra, Světozoru a Zlaté Prahy obsahovala i svazky Kobrovy Národní bibliotéky či Palackého Dějin národa českého. S literaturou měl tedy kontakt již od raného dětství a stal se brzy vášnivým čtenářem. Velmi se zajímal o českou historii, a to umocňovalo i jeho nacionální smýšlení. Sám v dětství údajně sepsal několik her pro loutkové divadlo, které hrál svému staršímu bratru Ludvíkovi. V deseti letech se pokusil složit svou první báseň. V roce 1888 začal chodit na pražské gymnázium v Žitné ulici, kde ho mj. učil Alois Jirásek, kterým byl Viktor přímo uchvácen . I Jiráska mladý Viktor zaujal a až do smrti zůstávali přáteli. Spolu s bratrem Ludvíkem, rovněž studentem gymnázia v Žitné ulici, bydleli u své ovdovělé babičky z matčiny strany, Marie Patrovské, na Malé Straně. Bratr Ludvík, horlivý účastník pokrokářského hnutí , tehdy zapaloval svými politickými a čtenářskými zájmy i mladšího Viktora a později ho také uvedl do spolkového života. V září 1893 byl nad Prahou vyhlášen výjimečný stav a byli zatý...

Více od autora