František Neuwirt
Stomatologie

František Neuwirt

František Neuwirth, nebo také Neuwirt byl český profesor stomatologie na Univerzitě Karlově. Od roku 1922 byl asistentem zubní kliniky a asistentem Státního ústavu pro zubní lékařství. Zde se roku 1925 stal i přednostou. Po smrti Jana Jesenského vedl Pražskou stomatologickou kliniku. Byl členem Československá akademie věd, lékařských společností a International Association for Dental Research , jejímž byl také čestným viceprezidentem a jejíž Pražskou sekci v roce 1932 spoluzaložil. V roce 1953 ji ale byl donucen zlikvidovat. Po válce byl jmenován řádným profesorem a převzal II. zubní kliniku, kterou vedl až do své smrti. Prokázal vysokou reparační schopnost zubní dřeně a reparaci povrchových defektů na zubech remineralizací ze slin. Publikoval např. histologické studie o sklovinné bláně a patohistologické o paradontu. Byl dlouholetým redaktorem časopisu Zubní lékařství a autorem téměř stovky prací uveřejněných v různých odborných časopisech, napsal čtyři učební texty a pět učebnic. František se narodil 26. srpna 1895 v rodině lesmistra Neuwirtha v Malenovicích na Zlínsku. Rozhodl se pro lékařské povolání, stejně jako jeho starší bratr Karel , který se stal urologem. Rodiče jim brzy zemřeli, ujal se jich strýc Liška, bratr jejich matky, mlynář a majitel pily v Dobřívě u Rokycan. Jejich o něco starší sestra Růžena trpěla tím, že se o bratry musela starat. František začal, jako Karel, studia medicíny ve Vídni a po šestém semestru pokračoval v Praze. Koncem války 1917–1918, kdy byl nedostatek chirurgů na příliv zraněných z c. k. bojišť, se angažoval jako sekundární lékař na chirurgickém oddělení nemocnice v Plzni. Po promoci 1918 na interní klinice profesora Maixnera a po čtrnáctiměsíční vojenské službě v armádě na Podkarpatské Rusi se rozhodl pro zubní lé...