Marie Formáčková, Zita Kabátová
Sto let a já

2012 | Nakladatelství Svoboda Servis

Blíží se sté narozeniny poslední žijící hvězdy prvorepublikového filmu paní Zity Kabátové a tak, jako tomu bylo v případě režiséra Otakara Vávry, i ona cítí povinnost rozloučit se se čtenáři knihou, která shrnuje její bohatý život a ve které prozradí i to, o čem dosud mlčela.

Její poslední kniha nese už ve svém …názvu základní poselství; kdo jiný by měl podat svědectví o událostech mnoha desetiletí, než právě Zita Kabátová? Sto let a já je unikátním ohlédnutím za životem ženy, která jako jedna z vyvolených psala historii československého filmu. Blíží se sté narozeniny poslední žijící hvězdy prvorepublikového filmu paní Zity Kabátové a tak, jako tomu bylo v případě režiséra Otakara Vávry, i ona cítí povinnost rozloučit se se čtenáři knihou, k…terá shrnuje její bohatý život a ve které prozradí i to, o čem dosud mlčela.

Její poslední kniha nese už ve svém názvu základní poselství; kdo jiný by měl podat svědectví o událostech mnoha desetiletí, než právě Zita Kabátová? Sto let a já je unikátním ohlédnutím za životem ženy, která jako jedna z vyvolených psala historii československého filmu.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	183 s., [40] s. obr. příl
Jazyk:	česky
ISBN10:	808632074X
ISBN:	9788086320748
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 8. 2024 14:5
Číslo položky:	960130

O autorech

Marie Formáčková

Marie Formáčková je novinářka na volné noze, publicistka, spisovatelka a středoškolská pedagožka. Působila i jako dramaturgyně a moderátorka v televizi. Je absolventkou Petrohradské a Karlovy univerzity, pracovala dvacet let v časopise Vlasta, kde byla od roku 1989 šéfredaktorkou. Později byla šéfredaktorkou časopisů Květy a TV Revue. Od roku 2000 se věnuje publicistice a psaní knih na volné noze. Působí také jako středoškolská učitelka a je držitelkou ocenění za pedagogickou činnost v rámci ankety Zlatý Ámos . Marie Formáčková je autorkou či spoluautorkou desítek knih, zejména životních příběhů mediálně známých osobností. K nejoblíbenějším patří knihy, které napsala spolu s Helenou Růžičkovou a se Zitou Kabátovou. Napsala také řadu kuchařek a knihy o zdravé životosprávě společně s Doc. MUDr. Leošem Středou nebo Vítkem Chaloupkou. Je autorkou série praktických učebnic pro postižené žáky .

Více od autora

Zita Kabátová

Zita Kabátová byla česká herečka, jedna z filmových hvězd přelomu 30. a 40. let 20. století. Otec Benno Kabát byl architekt a památkář, matka Anna Natalie, rozená Masopustová, byla dcera pražského obchodníka. Otec pracoval na opravách chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně a opravách dalších malostranských staveb. Hrál ochotnicky divadlo a psal divadelní hry pro loutkové divadlo. Matka hrála jako ochotnice v Malostranské besedě. Bratrancem matky byl Josef Šváb-Malostranský – pražský kabaretiér a první český filmový herec. Od dětství ochotnicky vystupovala v divadle, vedle toho vystudovala gymnázium. Od roku 1935 byla profesionální herečkou. K filmování se dostala brzy poté, když se zúčastnila konkurzu do filmu Sextánka, a místo toho dostala roli ve snímku Světlo jeho očí. Ve druhé půli 30. let a první půli 40. let pak ztvárnila desítky filmových rolí. Vrcholný výkon podala zejména ve filmu Muži nestárnou . Po roce 1945 jí přitížilo, že dva filmy natočila německy pod jménem Maria von Buchlow ; v říjnu 1945 byla Disciplinární radou filmových pracovníků spolu s dalšími vyloučena z filmové činnosti. Zákaz trval do 1. ledna 1946, kdy byla omilostněna. Roku 1946 se vdala za Jerryho Krále, ředitele firmy Zeiss Ikon v Bombaji. Nebylo jí však uděleno vízum a Jerry v roce 1948 zemřel. Aby se uživila po dobu hereckého zákazu, pracovala ve fotoateliéru jako koloratérka a retušérka. K herecké činnosti se dočasně vrátila v 50. letech pod jménem svého bývalého manžela, jako Zita Králová. Vystupovala ve Vesnickém divadle, v Pražské estrádě nebo v Alhambře. V roce 1956 se provdala za českého sportovce, veslaře–skifaře, československého reprezentanta a olympionika z Letních olympijských her v Berlíně roku 1936 Jiřího Zavřela. Byl redaktorem sportovního prvorepublikového časopisu Star a po okupaci spolupracovníkem Veřejné osvětové služby, vedoucí redaktor měsíčn...

Více od autora