Rudo Moric
Srneček Parůžek

1969 | Nakladatelství Albatros

Vyprávění o srnečkovi, který si chce hrát, hledá druha a objevuje ho teprve, když se skloní nad studánkou. Vybízí ho tedy, aby vyšel ze studánky, ale ten ve studánce na něj dělá stejné posuňky, ale nevybíhá. Pak mu hru zkazí žába, která skočila do studánky a zkalila vodu. Když svůj příběh vypráví mamince, ta se mu směj…e. Hrál si s vlastním obrazem. Vyprávění o srnečkovi, který si chce hrát, hledá druha a objevuje ho teprve, když se skloní nad studánkou. Vybízí ho tedy, aby vyšel ze studánky, ale ten ve studánce na něj dělá stejné posuňky, ale ne…vybíhá. Pak mu hru zkazí žába, která skočila do studánky a zkalila vodu. Když svůj příběh vypráví mamince, ta se mu směje. Hrál si s vlastním obrazem.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	[14]
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Jozef Baláž
Překladatel:	Jindřich Hilčr
Edice:	Mezinárodní edice knížek pro nejmenší
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	21. 2. 2024 16:47
Číslo položky:	764694

O autorovi

Rudo Moric

Rudo Moric, byl slovenský prozaik a publicista. Narodil se v rodině železničáře a vzdělání získával v Sučanech, Martině a v učitelském ústavu v Bánovcích nad Bebravou. Později pokračoval ve vzdělávání při zaměstnání na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Trnavě, kde získal doktorát z filozofie. Po ukončení studia působil v letech 1941-43 jako učitel v Belé. Jako příslušník 1. čs. armády na Slovensku se aktivně zúčastnil SNP, po jeho potlačení byl internován v zajateckých táborech v Rakousku. V letech 1946-48 pokračoval v učitelské dráze ve Stupavě, kde také vydával dětský časopis Okienko Záhoria, byl dramaturgem školy filmu, později pracovníkem Výzkumného ústavu pedagogického a tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů. V roce 1959 se stal ředitelem vydavatelství Mladé letá a od roku 1964 byl předsedou výboru Slovenského literárního fondu, jehož úkolem bylo podporovat tvůrčí činnost v oblasti původní umělecké a vědecké literatury. Jako jeho ředitel dbal na vyváženou ediční politiku, přičemž po celou dobu svého působení ve vydavatelství vytvářel publikační prostor pro mladou generaci. Jeho přičiněním došlo roku 1968 i k obnovenému vydávání Sluníčka, nejznámějšího meziválečného časopisu pro děti. Jeho knihy měly velký ohlas doma i v zahraničí. Hojně byly překládány do srbochorvatštiny, bulharštiny, polštiny, ruštiny, maďarštiny a němčiny. Publikovat začal v 40. letech 20. století v časopisech pro děti Přítel dítek a Sluníčko. Později přispíval do Okénka Záhoří, které sám redigoval. Knižně debutoval roku 1947 prózou Lyžař Martin. V ní i následujících prózách Žofka a Družina z Dlouhé ulice navázal na meziválečný model triviální společenské prózy, který přehlížel dobovou sociální realitu a svět dětí stylizoval výhradně ze zábavně-výchovné pozice. V knižní povídce Miško hrdina tematizoval již společenskou realitu, protifašistický motiv v...

Více od autora