Honoré de Balzac
KOMPLET Šprýmové povídky + Visionáři + Pro dobré jméno

1908 | Nakladatelství Nákl. F. Adámka

Šprýmovné povídky sebrané v opatství Tourainském a vydané na světlo boží pánem de Balzac k obveselení pantagruelistů a žádných jiných.
Sbírka humoristických povídek, které se odehrávají v různých prostředí, od šlechtických sídel až po klášterní cely.
Úvodním slovem opatřil Arthur Breiský.
Moderní bibliotéka ; …roč. VI., sv. 9-10. Šprýmovné povídky sebrané v opatství Tourainském a vydané na světlo boží pánem de Balzac k obveselení pantagruelistů a žádných jiných.
Sbírka humoristických povídek, které se odehrávají v různých p…rostředí, od šlechtických sídel až po klášterní cely.
Úvodním slovem opatřil Arthur Breiský.
Moderní bibliotéka ; roč. VI., sv. 9-10.

Obsažené svazky:

Pro dobré jméno, román 1910 (232 s.)
Visionáři 1906 (79 s.)
Šprýmové povídky, sebrané v opatství Tourainském a vyda... 1908 (140 s.)

Stav

Mírně opotřebená

razítka z knihovny, hřbet s polepkou, odřené desky, neautorský podpis, jinak v pořádku

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, razítka z knihovny, hřbet s polepkou, odřené desky, neautorský podpis, jinak v pořádku
Poznámka:	Svázáno v 1 svazku.
Vazba:	dobová převazba, polokožená
Počet stran:	232 + 79 + 140
Jazyk:	česky
Překladatel:	Artur Breiský, Jan Hraše
Edice:	6. svazek ed. 6. svazek ed. Moderní bibliotéka, Moderní bibliotéka. Ročník 4, Libuše, matice zábavy a vědění, Márinka Zemanova
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 9. 2026 13:41
Číslo položky:	1920849

O autorech

Honoré de Balzac

Honoré de Balzac , byl francouzský spisovatel, představitel realismu a romantismu. Bývá považován za zakladatele kriticko-realistického románu. Balzacovým magnum opus je cyklus devadesáti sedmi románů a povídek pod souborným názvem Lidská komedie. Napsal však i řadu románů s dobrodružnou či fantastickou tematikou, např. Šagrénová kůže, rovněž součást Lidské komedie – v cyklu Filosofických studií. Honoré de Balzac se narodil v měšťanské rodině ve městě Tours ve francouzském departementu Indre-et-Loire. Jeho rodiči byli Bernard-François Balssa , jenž zbohatl za francouzské revoluce jako vojenský zásobovatel, a Anne-Charlotte-Laure roz. Sallambier , tedy o 32 let mladší než otec. Někdy mezi lety 1771 a 1783 dostal otec úřední povolení ke změně rodinného jména na Balzac. Honoré měl dvě sestry, Laure provdanou de Surville a Laurence provdanou de Montzaigle . Z jeho rodokmenu také vyplývá, že do manželství jeho rodičů se narodil již roku 1798 jeden chlapec, Louis Daniel Balssa , který však po necelém měsíci života zemřel. Od 22. června 1807 až do roku 1813 pobýval Honoré v internátu klášterní školy ve Vendôme, kde byl vychováván mnichy řádu oratoriánů. Později vystudoval v Paříži práva. Krátce působil jako notář, ale pak se proti vůli rodiny stal spisovatelem. Nejprve psal tzv. černé dobrodružné romány, a to pod různými pseudonymy, nejčastěji jako Horace de Saint-Aubin, které později zavrhl. Balzac vyznával politický legitimismus, byl monarchistou s celoživotními snahami proniknout do vyšší společnosti. Hojně navštěvoval pařížské salóny, například Jamese von Rothschilda. V roce 1825 například započal poměr s ovdovělou vévodkyní d'Abrantès, která byla o 15 let starší než on. Z této snahy vyplývaly i jeho neustálé finanční potíže, které se snažil řešit svou hektickou literární tvorbou (psal i romány ...

Více od autora

Olga Fastrová

Olga Fastrová, rozená Cikhartová , byla první česká profesionální novinářka, dále učitelka, překladatelka, spisovatelka a v letech 1907–1936 stálá redaktorka listu Národní politika. Narodila se a vyrůstala s mladším bratrem Oskarem v Praze, v rodině poštovního oficiála Františka Cikharta a jeho manželky Marie, rozené Bártové. V letech 1886–1892 rodina bydlela v Táboře, kde Olga chodila do dívčí školy a do místního hudebního ústavu A. Čejky. Mimo to také navštěvovala rodinu dr. Karla Nedbala jako žačka jeho dcer Elišky a Luisy – učitelek hry na klavír; znala se také s o dva roky starším Oskarem Nedbalem. Zajímala se o divadlo a sport, zejména o plavání a bruslení. Letní prázdniny trávila u své pratety ve mlýně Veselých. Po otcově předčasné smrti a po dokončení měšťanské školy se Olga s matkou a bratrem Oskarem odstěhovali zpět do Prahy. Důvodem bylo Olžino plánované studium na učitelském ústavu, v té době jediné škole, kde mohly dívky získat úplné vzdělání zakončené maturitou . Pražský Státní ústav pro vzdělávání učitelek absolvovala v letech 1892–1896 a s maturitou získala vysvědčení způsobilosti k vyučování na obecných školách v jazyce českém. Ve školním roce 1896–1897 nastoupila jako literární učitelka na obecné škole v Rokycanech, po půl roce přestoupila jako prozatímní podučitelka do obecné školy v Modřanech u Prahy. Zde v létě 1898 ukončila školní rok a v říjnu 1898 se provdala za spisovatele a dramatika Ottu Fastera a učitelské místo musela podle tehdejších zákonů kvůli sňatku opustit, protože učitelky nesměly být vdané. V manželství se jí narodily tři dcery – v roce 1899 Jarmila, v roce 1901 Olga a roku 1903 Ludmila. Se znalostmi němčiny a francouzštiny a obdivem k francouzské beletrii začala již roku 1898 překládat knižně, ale pod mužskými pseudonymy. Francouzské romány pro ženy jí byly inspirací a formovaly její...

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…