Slávka Kopecká, Jiří Sovák
Sovák počtvrté : milosrdné a nemilosrdné historky, aneb, Bejvávalo

2001 | Nakladatelství HAK

Milosrdné a nemilosrdné historky Jiřího Sováka, jak je zaznamenala Slávka Kopecká. Ač počtvrté, poprvé chronologicky utříděné vzpomínky na dětství, mládí, život u divadla, mezi přáteli i bez přátel, prostě tak, jak osud dal. Ani tentokrát nejde o hereckou monografii , ale knížka má svůj pevný tvar a nabízí osobitý pohl…ed na minulost, kterou Jiří Sovák nazval Bejvávalo. VZ 20000921 OCH S4a1h PRAMÁTI Milosrdné a nemilosrdné historky Jiřího Sováka, jak je zaznamenala Slávka Kopecká. Ač počtvrté, poprvé chronologicky utříděné vzpomínky na dětství, mládí, život u divadla, mezi přáteli i bez přátel, p…rostě tak, jak osud dal. Ani tentokrát nejde o hereckou monografii , ale knížka má svůj pevný tvar a nabízí osobitý pohled na minulost, kterou Jiří Sovák nazval Bejvávalo. VZ 20000921 OCH S4a1h PRAMÁTI

Vytvořit poptávku

O knize

Počet stran:	201 s. : il
Jazyk:	česky
ISBN10:	8085910276
ISBN:	9788085910278
Ilustrátor:	Andrej Šťastný
Vydáno v:	Praha

O autorech

Slávka Kopecká

Původní profesí novinářka. Večerní Praha, Praha, Květy, Reflex. Spolupracovala s televizí , s rozhlasem , gramofonové desky a spolupracovala i na vydávání kuchařek. V současné době spisovatelka a nakladatelka.

Více od autora

Jiří Sovák

Jiří Sovák, vlastním jménem Jiří Schmitzer , byl český herec. Jeho syn Jiří Schmitzer je také hercem. Narodil se 27. prosince 1920 v ulici Na bojišti do pražské rodiny hostinského, matka byla v domácnosti a zároveň kuchařka v jejich restauraci. Jiří měl dva starší sourozence, sestru Zdenu a bratra Ladislava. Protože otec chtěl, aby se vyučil řádnému řemeslu, zvolil si po vzoru otce pohostinství – obor číšník. Na praxi sloužil v restauraci U Khůnů na Kladně a poté v hotelu Hubertus v Jílovišti. Poté se chvíli jako číšník živil. Přesto v 19 letech odešel proti vůli otce z domova, aby se mohl přidat k ochotnickému souboru na Mlynářce, pak k souboru Dé tvář a nakonec přešel k téměř profesionální scéně Divadla práce. Přitom pracoval v různých pomocných i dělnických profesích, např. v kamenolomu. Během okupace studoval herectví na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře , v té době byl rovněž totálně nasazený v Jinonické Waltrovce jako skladník ve skladu tyčového železa. Od roku 1941 účinkoval po večerech v pražském kabaretním divadle Živé jeviště, pozdější divadlo Rokoko. V roce 1943 působil v divadle v Třebíči a poté byl angažován do Horáckého divadla. Tam již mladý herec získal řadu zkušeností s pestrou paletou rolí klasického repertoáru. Během základní vojenské služby v letech 1946–1947 působil v Armádním uměleckém souboru , kde se setkal s Miroslavem Horníčkem. U armády se zdržel coby civilní zaměstnanec v Ústředním divadle československé armády. Tam si ho všiml režisér a divadelní autor E. F. Burian, který ho roku 1947 angažoval do svého divadla D 34. Sám Sovák o této spolupráci řekl: „Byl to on, kdo nejvíc poznamenal moje začátky. Při práci přesně odhadl, kdy je nejlepší mě nechat, ať se s rolí potrápím sám. Nenaléhal, nespěchal, nechal mě se stydět.“ Burianovo divadlo dávalo hercům možnost vytvořit mnoho klasických rolí světového repertoáru. Zde Sovák ztvárnil např. roli 70letého Go...

Více od autora