Knihy
Beletrie
Česká literatura
Josef Hora
Socialistická naděje

Josef Hora
Socialistická naděje

1949 | Nakladatelství Pavel Prokop

"Pokus románovou formou ve zkratce vylíčit dobu po první světové válce, kdy oportunistická část českých sociálně demokratických vůdců, vynesených k moci masami pracujícího lidu, zrevolucionovanými válečným utrpením a vlivem ruské říjnové socialistické revoluce, zradila zájmy proletariátu a dala se plně do služeb buržoa…sie, maskujíc svou zradu frázemi o demokracii, službě republice a národu" . Román byl po prvé vydán 1922 "Pokus románovou formou ve zkratce vylíčit dobu po první světové válce, kdy oportunistická část českých sociálně demokratických vůdců, vynesených k moci masami pracujícího lidu, zrevolucionovanými vál…ečným utrpením a vlivem ruské říjnové socialistické revoluce, zradila zájmy proletariátu a dala se plně do služeb buržoasie, maskujíc svou zradu frázemi o demokracii, službě republice a národu" . Román byl po prvé vydán 1922

Stav

Dobrý

razítko původního majitele na titulní stránce

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	volná brož
Počet stran:	167
Jazyk:	česky
Edice:	68. svazek ed. 68. svazek ed. Lidová knihovna
Vydání:	Vydání třetí, v Lidové knihovně první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	10. 7. 2024 17:24
Číslo položky:	903663

O autorovi

Josef Hora

Josef Hora byl český básník, překladatel, novinář a literární kritik. In memoriam byl jako první jmenován národním umělcem. Narodil se v Dobříni u Roudnice nad Labem, ale v roce 1893 se rodina přestěhovala do Prahy. Po dalších třech letech se však rodiče rozešli a mladý Josef se společně s matkou odstěhoval k tetě do Roudnice, kde vystudoval gymnázium. Během tohoto období také v časopise Vesna poprvé publikoval své verše. Po maturitě odešel do Prahy na práva, kam však trvale přesídlil až v roce 1919. Vstoupil do redakce Práva lidu, v roce 1921 přešel k Rudému právu, kde vedl kulturní rubriku. Od roku 1926 byl zároveň jeho odpovědným redaktorem. Po rozchodu s komunistickou stranou přešel do kulturní rubriky Českého slova. Působil též v časopisech Moderní revue, Zvon a později vydával vlastní časopis Plán. Podílel se na Literárních novinách. Po rozchodu s komunisty postupně přešel od stranického novinaření k publicistice, založil sbírku drobnějších monografií Postavy a dílo, do které přispěl svazečkem o K. Tomanovi . Pro jeho dílo mělo velký význam cestování – navštívil Itálii, SSSR, Německo, Francii, Estonsko, Maďarsko a Jugoslávii. Válku prožil těžce nemocný. Zemřel krátce po osvobození, pohřben byl na vyšehradském Slavíně. Znaky jeho proletářské poezie jsou poměrně podobné Wolkerovým, ale Hora nepsal balady, nýbrž lyriku. Samozřejmě, že od Pracujícího dne se jeho proletářská poezie vyvíjela, ale ani ne tak svým smyslem, vývoj byl spíše literární. Souběžně s proletářskou poezií vyšly romány, které nedosahují úrovně autorových básní: V dalších sbírkách již Hora opouštěl proletářskou poezii. Hora byl vynikající překladatel z ruštiny, přeložil Puškinova Evžena Oněgina, dále překládal Lermontova, Jesenina a Pasternaka, pořídil také výbor ze slovinské poezie: Hvězdy nad Triglavem. Josef Hora byl 22. června 1945, den po své smrti, jmenován prvním národním umělcem. Je také nositel...

Více od autora