Ernest Hemingway
Smrt odpoledne

1982 | Nakladatelství Odeon

Smrt odpoledne zaujímá mezi všemi ostatními Hemingwayovými knihami významné a zcela ojedinělé místo. Narozdíl od ostatních autorových knih totiž není ani románem, ani sbírkou povídek, ale literaturou faktu. Hlavním a jediným námětem Smrti odpoledne jsou býčí zápasy a vše kolem nich. Hemingway vždy rád a často cestoval …a ve Španělsku strávil dlouhou dobu a rád se do něj často vracel. Našel zde mnoho přátel jak mezi spisovateli a umělci , tak i mezi nejlepšími toreadory a dalšími rodilými Španěly. Hemingway byl býčími zápasy, corridou, fascinován od první chvíle. Vnímal je jako velice dramatický rituál, jehož aktéři jsou každou chvíli vlastní vůle v nebezpečí smrti. Corrida jej svými riskantními okamžiky na hranici života a smrti inspirovala i k mnoha obecnějším úvahám o boji člověka s přírodou a formulování mnoha jeho životních kréd. Hemingway se v knize striktně drží faktického hodnocení a popisu teorie i praxe býčích zápasů. Používá a podrobně vysvětluje mnoho odborných termínů, přikládá i detailní nákresy a sérii fotografií. Kniha je rozdělena na dvě části. V první části se Hemingway zaměřuje především na býčí zápasy jako takové. Popisuje historii jejich vzniku, pravidla, způsob jejich pořádání a vše, co s býčími zápasy souvisí. Je zde také mnoho drobných historek a postřehů z jednotlivých býčích zápasů které zažil buď sám Hemingway, nebo které mu byly vyprávěny. Mimochodem, sám autor se zúčastnil více než 1 500 býčích zápasů. Vše v knize však směřuje především k tomu, aby čtenář byl přesvědčen o tom, že býčí zápasy nejsou jen bezduchým zabíjením a sadistickou hrou, při níž jde pouze o zabíjení zvířat. Snaží se corridu představit jako tradiční rituál, lidovou slavnost a velkolepou alegorii světa. Za tímto účelem je také připojena druhá část knihy. Ta začíná dlouhými, obsáhlými a detailními vysvětlivkami. Následuje pasáž nazvaná Reakce jednotlivců na regulérní býčí zápasy – pokus o polemiku s odpůrci corridy. Dále je v knize krátká kapitola, která se zabývá americkým matadorem Sidney Franklinem. Nakonec je přiložen také kompletní kalendář dat a míst, kde se konají býčí zápasy. Smrt odpoledne zaujímá mezi všemi ostatními Hemingwayovými knihami významné a zcela ojedinělé místo. Narozdíl od ostatních autorových knih totiž není ani románem, ani sbírkou povídek, ale literaturou …faktu. Hlavním a jediným námětem Smrti odpoledne jsou býčí zápasy a vše kolem nich. Hemingway vždy rád a často cestoval a ve Španělsku strávil dlouhou dobu a rád se do něj často vracel. Našel zde mnoho přátel jak mezi spisovateli a umělci , tak i mezi nejlepšími toreadory a dalšími rodilými Španěly. Hemingway byl býčími zápasy, corridou, fascinován od první chvíle. Vnímal je jako velice dramatický rituál, jehož aktéři jsou každou chvíli vlastní vůle v nebezpečí smrti. Corrida jej svými riskantními okamžiky na hranici života a smrti inspirovala i k mnoha obecnějším úvahám o boji člověka s přírodou a formulování mnoha jeho životních kréd. Hemingway se v knize striktně drží faktického hodnocení a popisu teorie i praxe býčích zápasů. Používá a podrobně vysvětluje mnoho odborných termínů, přikládá i detailní nákresy a sérii fotografií. Kniha je rozdělena na dvě části. V první části se Hemingway zaměřuje především na býčí zápasy jako takové. Popisuje historii jejich vzniku, pravidla, způsob jejich pořádání a vše, co s býčími zápasy souvisí. Je zde také mnoho drobných historek a postřehů z jednotlivých býčích zápasů které zažil buď sám Hemingway, nebo které mu byly vyprávěny. Mimochodem, sám autor se zúčastnil více než 1 500 býčích zápasů. Vše v knize však směřuje především k tomu, aby čtenář byl přesvědčen o tom, že býčí zápasy nejsou jen bezduchým zabíjením a sadistickou hrou, při níž jde pouze o zabíjení zvířat. Snaží se corridu představit jako tradiční rituál, lidovou slavnost a velkolepou alegorii světa. Za tímto účelem je také připojena druhá část knihy. Ta začíná dlouhými, obsáhlými a detailními vysvětlivkami. Následuje pasáž nazvaná Reakce jednotlivců na regulérní býčí zápasy – pokus o polemiku s odpůrci corridy. Dále je v knize krátká kapitola, která se zabývá americkým matadorem Sidney Franklinem. Nakonec je přiložen také kompletní kalendář dat a míst, kde se konají býčí zápasy.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	viaz.
Jazyk:	česky
Překladatel:	Rudolf Pellar, Luba Pellarová
Edice:	Spisy Ernesta Hemingwaye
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 11. 2023 11:53
Číslo položky:	678852

O autorovi

Ernest Hemingway

Ernest Miller Hemingway , anglicky: IPA byl americký spisovatel. Je považován za čelného představitele tzv. ztracené generace. V roce 1953 byl oceněn Pulitzerovou cenou, o rok později pak získal Nobelovu cenu za literaturu. Hemingway byl mistrem krátkých forem v próze a jeho úsporný styl se stal pojmem v moderní světové literatuře. Otec Clarens Ed Hemingway byl lékař, matka Grace se věnovala hudbě a byla velice zbožná. Bydleli v Oak Parku na předměstí Chicaga, chatu pojmenovanou Windermere měli u jezera Walloon na severu Michiganu. Na druhé straně jezera koupili později také usedlost nazvanou Longfieldská farma, kde rodina trávila letní měsíce. Ernest se narodil roku 1899 jako druhý ze šesti dětí – měl ještě čtyři sestry a nejmladšího bratra Leicestra. Matka z něj chtěla mít slušně vychované dítě, jejich vztah byl i v dospělosti komplikovaný. Otec v něm podporoval lásku k přírodě, chodili spolu na lov a rybařit, naučil se tábořit, pomáhal na farmě. Byl fyzicky vyspělý, rád plaval a se spolužáky podnikal pěší túry do okolí. Přestože špatně viděl na jedno oko, byl výborný střelec. Svou sílu předváděl v boxu a jízdách po řece na kánoi. Hrál na violoncello ve školním orchestru. Během studia na střední škole se pokoušel o verše, povídkové črty a sloupky do novin. Po maturitě odmítl jít na vysokou školu a v říjnu 1917 se stal reportérem kansaského listu Star. Byl pevně rozhodnut stát se spisovatelem. Rok na to odjel do Itálie na italskou frontu první světové války jako dobrovolník ambulantních sborů Červeného kříže. V červnu 1918 se dostal jako řidič sanitky do těžkých bojů u řeky Piavy. Zde byl těžce raněn střepinami z minometu. Přes svá mnohočetná zranění odnesl na zádech do bezpečí italského vojáka, který byl v bezvědomí. Byl prvním Američanem raněným v Itálii a za svůj statečný čin byl vyznamenán italskou stříbrnou medailí. Léčil se v nemocnici v Miláně, kde ...

Více od autora