Ludmila Vachtová: Slovenská socha 1966 Liberec

Ludmila Vachtová, Karol Kahoun
Slovenská socha 1966 Liberec

1966 | Nakladatelství Vydavatel'stvo SFVU

Stav

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	sešit
Počet stran:	56 nečíslovaných
Jazyk:	slovensky
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	2. 8. 2026 8:37
Číslo položky:	1860582

O autorech

Ludmila Vachtová

Ludmila Vachtová byla česká historička a teoretička umění, výtvarná kritička, kurátorka výstav moderního a soudobého umění a překladatelka. V 60. letech 20. století působila jako kurátorka Galerie na Karlově náměstí a Galerie Platýz. Od roku 1972 žila ve Švýcarsku. Byla manželkou významného švýcarského sochaře a kreslíře Florina Granwehra . Po maturitě se roku 1951 neúspěšně pokusila o přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze a ještě v témže roce byla přijata na obor výtvarná výchova na Pedagogické fakultě UK. Jejími profesory byli Martin Salcman, Karel Lidický, V. Denkstein, M. Míčko, J. Uždil, jako asistenti na katedře působili Kamil Linhart a Zdeněk Sýkora. Linhart půjčoval studentům samizdatové texty o moderním výtvarném umění, které překládala jeho žena Věra Linhartová. Ludmila Vachtová ukončila studium v roce 1954 dvěma diplomovými pracemi: Alegorie a symbol v české barokní plastice, Renesanční plastika v Čechách. Od roku 1954 pracovala v časopisu Výtvarné umění, 1962–1965 v časopisu Knižní kultura, od roku 1969 v časopisu Umění a řemesla. V letech 1957–1963 externě studovala dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Studium ukončila diplomovou prací František Kupka , kterou roku 1968 obhájila jako doktorskou disertaci. Roku 1964 přednášela dějiny moderního umění na Katedře žurnalistiky FFUK. Od roku 1966 je členkou Mezinárodní asociace výtvarných kritiků AICA. Od roku 1955, kdy vyšel její první článek o Kupkovi, publikovala v časopisu Tvar články o moderním umění . Spřátelila se s Mikulášem Medkem, Janem Kotíkem, Anetou a Liborem Fárovými a Zdeňkem Sklenářem. Na popud italského literárního historika Giancarlo Vigorelliho, který vydával časopis L‘Europa litteraria, napsala článek o Medkovi, Istlerovi, Koblasovi, Kotíkovi a Sklenářovi, který vyšel roku 1960 pod názvem Cingue pittori cechoslovacchi v L...

Více od autora

Karol Kahoun

Slovenský historik umenia a pamiatkar. Po štúdiu dejín umenia a národopisu na Filozofickej fakulte UK v Bratislave pôsobil 1954 – 95 na UK v Bratislave a 1995 – 2010 na Trnavskej univerzite v Trnave, prednášal aj na Vysokej škole muzických umení v Bratislave. Venoval sa vedeckovýskumnej práci, ako aj galerijnej, muzeálnej, pamiatkarskej a publicistickej činnosti, pričom sa orientoval najmä na staršie dejiny slovenskej architektúry a slovenské sochárstvo 20. stor. Popredný odborník najmä v oblasti výskumu a interpretácie gotickej architektúry na Slovensku. Autor monografických a syntetických knižných publikácií o slovenskej gotike a slovenskom sochárstve, v ktorých venoval pozornosť najmä špecifikám slovenského umeleckohistorického a kultúrneho dedičstva, napr. Neskorogotická architektúra na Slovensku a stavitelia východného okruhu , Ladislav Snopek , Klára Patakiová , Bratislavská primátorská reťaz: dejiny a prítomnosť mesta , Vojtech Löffler , Tibor Bartfay a Gotická sakrálna architektúra Slovenska . R. 1995 – 2005 predseda Umeleckohistorickej spoločnosti Slovenska pri SAV. Od polovice 60. rokov 20. stor. člen a neskôr aj podpredseda Medzinárodnej organizácie výtvarných kritikov AICA pri UNESCO . Nositeľ viacerých významných ocenení, napr. Radu Ľ. Štúra II. triedy .

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…