Michel Foucault
Slova a věci

2007 | Nakladatelství Computer Press

Prostřednictvím archeologie humanitních věd přibližuje, jak západní myšlení procházelo celou řadou různých "epistémé". Epistémé představuje celek vztahů, které v daném období sjednocují diskursivní praktiky. Foucault analyzuje jednotlivé periody. Ve středověku vědění spočívalo na vzájemné příbuznosti mezi znaky a věcmi…, a mezi věcmi a znaky, přičemž znaky a věci byly zároveň chápany jako znaky a věci jazyka Boha. Novověk však vztah redukuje na binární tím, že je uvolňuje ze souvislosti, která je jim nadřazena. Tato epistémé se pokouší pomocí principu identity a diference zobrazit skutečný řád světa přesně a úplně v nějakém znakovém systému. Společný diskurz zde představuje jazyk, avšak na konci 19.století přebírá jeho roli člověk, který se coby transcendentální subjekt stává podmínkou možnosti poznání, zaměřeného výhradně na ohraničený svět konečného, empirického člověka. Člověk se stává "empiricky-transcendentálním duplikátem", to jest bytostí, v níž se bere na vědomí to, co umožňuje každé poznání. Z tohoto hlediska dochází ke kritické analýze role empiricky-transcendentálního duplikátu v jednotlivých oborech humanitních věd 19. a 20.století. Prostřednictvím archeologie humanitních věd přibližuje, jak západní myšlení procházelo celou řadou různých "epistémé". Epistémé představuje celek vztahů, které v daném období sjednocují diskursivní pr…aktiky. Foucault analyzuje jednotlivé periody. Ve středověku vědění spočívalo na vzájemné příbuznosti mezi znaky a věcmi, a mezi věcmi a znaky, přičemž znaky a věci byly zároveň chápany jako znaky a věci jazyka Boha. Novověk však vztah redukuje na binární tím, že je uvolňuje ze souvislosti, která je jim nadřazena. Tato epistémé se pokouší pomocí principu identity a diference zobrazit skutečný řád světa přesně a úplně v nějakém znakovém systému. Společný diskurz zde představuje jazyk, avšak na konci 19.století přebírá jeho roli člověk, který se coby transcendentální subjekt stává podmínkou možnosti poznání, zaměřeného výhradně na ohraničený svět konečného, empirického člověka. Člověk se stává "empiricky-transcendentálním duplikátem", to jest bytostí, v níž se bere na vědomí to, co umožňuje každé poznání. Z tohoto hlediska dochází ke kritické analýze role empiricky-transcendentálního duplikátu v jednotlivých oborech humanitních věd 19. a 20.století.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 14. 7. 2026

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	v, 309
Jazyk:	česky
ISBN10:	8025117138
ISBN:	9788025117132
Edice:	Eseje/studie
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	27. 5. 2026 10:7
Číslo položky:	1765857

O autorovi

Michel Foucault

Michel Foucault byl reprezentant francouzské intelektuální avantgardy sedmdesátých let, profesor Collège de France, filozof, sociolog a psycholog. Byl také historik filozofie, představitel filozofického strukturalismu a postmoderní filozofie, historik a teoretik kultury. Jeho dílo lze rozčlenit do několika období, tradičně je přijímáno dělení na období „fenomenologické“, „archeologické“, „genealogické“ a „etické“. Narodil se roku 1926 ve městě Poitiers jako Paul-Michel Foucault v rodině chirurga. Po maturitě si jeho otec přál, aby se stal lékařem, ale Paula-Michela zajímal spíše dějepis a literatura. Již v době studia na jezuitské Collège Saint-Stanislas byl zvláštním žákem, ale jeho odlišnost se plně projevila až na pařížské École normale supérieure, kam byl přijat roku 1946 a kde navštěvoval školního psychologa. Několikrát se pokusil spáchat sebevraždu . Během studií byl politicky neorganizovaný, ale v letech 1950 až 1953 byl členem komunistické strany Francie, ke které ho přivedl jeho přítel Louis Althusser. Později se z něj však stal vášnivý antistalinista. Po dokončení studií vyučoval na univerzitě v Lille jako asistent psychologie. V r. 1955 opustil Francii a strávil část svého života v Uppsale, Varšavě a Hamburku. Do Francie se vrátil až v roce 1960 a dokončil doktorát. Vyučoval na univerzitě v Clermont-Ferrand a po celou dobu jeho působení na zdejší půdě byla jeho oficiálním oborem psychologie. Od poloviny 60. let se Foucault angažoval i politicky . Mezi místa jeho dalšího působení patří také Tunisko a později Centre universitaire expériemental ve Vincennes, kde se Foucault stal ředitelem. Jeho kariéra zde byla přerušena, když byl zvolen do Collège de France, kde v r. 1970 přednesl svou inaugura...

Více od autora