Petr Bezruč, Bohdan Lacina
Slezské písně

1954 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

K 150. výročí narození básníka Petra Bezruče jsme připravili nové vydání Slezských písní. Jedná se o zcela výjimečné vydání, v němž jsme k narozeninám básníka chtěli dopřát výtvarný doprovod všem básním Slezských písní. Každá báseň sbírky je ilustrována jiným výtvarníkem. V jedné knize básní se tak Bezručovy verše sno…ubí s tvorbou 81 současných výtvarných umělců. Některé z básní se tak vůbec poprvé za celou dobu své existence dočkaly výtvarného ztvárnění. Zároveň se sbírka stala přehlídkou současného výtvarného umění. Pro spolupráci byli osloveni převážně umělci, kteří se primárně nezaměřují na tvorbu ilustrací. Všechny ilustrace vznikly jako nová originální výtvarná zpracování jednotlivých básní a v každé z nich se odráží ojedinělý výtvarný přístup daného umělce. Věříme, že kniha pomůže otevřít Bezručovu poezii milovníkům výtvarného umění a naopak, že literátům a čtenářům představí hlavní tváře současného výtvarného dění. Ilustrovali: David Adamec, Tomáš Alfery, Daniel Balabán, Karel Balcar, Benda, Josef Bolf, David Böhm, Veronika Bromová, Milan Cais, Tomáš Císařovský, Jonáš Czesaný, Jiří Černický, Dalibor David, Jiří David, Stanislav Diviš, Ei, Jiří Franta, Irena Friessová Staneva, Martin Froulík, Jan Gemrot, Eduard Halberštát, Veronika Holcová, Jakub Hošek, Anežka Hošková, Vladimír Houdek, Aleš Hudeček, Miroslav Huptych, Martina Chloupa, Mario Chromý, Boris Jirků, Alžběta Josefy, Radka Josková Jedličková, David Kalika , Jan Karpíšek, Lenka Klodová, Vladimír Kokolia, Igor Korpaczewski, Veronika Landa, Zbyněk Linhart, Martin Mainer, Jiří Matějů, Marek Meduna, Stefan Milkov, Iva Mrázková, Michal Nesázal, Petr Nikl, Bronislava Orlická, Ivan Ouhel, Eduard Ovčáček, Michal Pěchouček, Jiří Petrbok, Iveta Pilařová, Otto Placht, Hana Puchová, Luděk Rathouský, Petr Romanov, Jolana Ruchařová Kahounová, Tereza Říčanová, Zbyněk Sedlecký, František Skála, Vladimír Skrepl, Ludmila Smejkalová, Tomáš Smetana, Václav Sokol, Jiří Sopko, Václav Stratil, Antonín Střížek, Jiří Surůvka, Katarína Szanyi, Jana Šárová, Jan Šerých, Pavel Šmíd, Helena Šmídová, Jakub Špaňhel, Adam Štech, Jakub Tomáš, Zdeněk Trs, Filip Turek, Tomáš Vaněk, Markéta Vaňková, Jan Vičar. - anotace Slezského zemského muzea. K 150. výročí narození básníka Petra Bezruče jsme připravili nové vydání Slezských písní. Jedná se o zcela výjimečné vydání, v němž jsme k narozeninám básníka chtěli dopřát výtvarný doprovod všem bás…ním Slezských písní. Každá báseň sbírky je ilustrována jiným výtvarníkem. V jedné knize básní se tak Bezručovy verše snoubí s tvorbou 81 současných výtvarných umělců. Některé z básní se tak vůbec poprvé za celou dobu své existence dočkaly výtvarného ztvárnění. Zároveň se sbírka stala přehlídkou současného výtvarného umění. Pro spolupráci byli osloveni převážně umělci, kteří se primárně nezaměřují na tvorbu ilustrací. Všechny ilustrace vznikly jako nová originální výtvarná zpracování jednotlivých básní a v každé z nich se odráží ojedinělý výtvarný přístup daného umělce. Věříme, že kniha pomůže otevřít Bezručovu poezii milovníkům výtvarného umění a naopak, že literátům a čtenářům představí hlavní tváře současného výtvarného dění. Ilustrovali: David Adamec, Tomáš Alfery, Daniel Balabán, Karel Balcar, Benda, Josef Bolf, David Böhm, Veronika Bromová, Milan Cais, Tomáš Císařovský, Jonáš Czesaný, Jiří Černický, Dalibor David, Jiří David, Stanislav Diviš, Ei, Jiří Franta, Irena Friessová Staneva, Martin Froulík, Jan Gemrot, Eduard Halberštát, Veronika Holcová, Jakub Hošek, Anežka Hošková, Vladimír Houdek, Aleš Hudeček, Miroslav Huptych, Martina Chloupa, Mario Chromý, Boris Jirků, Alžběta Josefy, Radka Josková Jedličková, David Kalika , Jan Karpíšek, Lenka Klodová, Vladimír Kokolia, Igor Korpaczewski, Veronika Landa, Zbyněk Linhart, Martin Mainer, Jiří Matějů, Marek Meduna, Stefan Milkov, Iva Mrázková, Michal Nesázal, Petr Nikl, Bronislava Orlická, Ivan Ouhel, Eduard Ovčáček, Michal Pěchouček, Jiří Petrbok, Iveta Pilařová, Otto Placht, Hana Puchová, Luděk Rathouský, Petr Romanov, Jolana Ruchařová Kahounová, Tereza Říčanová, Zbyněk Sedlecký, František Skála, Vladimír Skrepl, Ludmila Smejkalová, Tomáš Smetana, Václav Sokol, Jiří Sopko, Václav Stratil, Antonín Střížek, Jiří Surůvka, Katarína Szanyi, Jana Šárová, Jan Šerých, Pavel Šmíd, Helena Šmídová, Jakub Špaňhel, Adam Štech, Jakub Tomáš, Zdeněk Trs, Filip Turek, Tomáš Vaněk, Markéta Vaňková, Jan Vičar. - anotace Slezského zemského muzea.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (29. 5. 2026)

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (29. 5. 2026)	~~89 Kč~~ 59 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (29. 5. 2026)	~~89 Kč~~ 59 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	194
Jazyk:	česky
Edice:	4. svazek ed. 4. svazek ed. Skvosty
Vydání:	Vydání 16., ve Skvostech I.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 8. 2025 10:17
Číslo položky:	1366731

O autorech

Petr Bezruč

Petr Bezruč je literární pseudonym, pod kterým vystupoval slezský básník Vladimír Vašek . Je považován za autora jediné básnické sbírky původně nazvané Slezské číslo, později známé jako Slezské písně, vydané na počátku 20. století. Naprosto ojedinělé verše útočně promlouvající za sociální a národní zájmy českých obyvatel Slezska nemají svou genezí, stylem ani dalším osudem v české literatuře obdobu. Literární historici řadí Bezruče do generace tzv. anarchistických buřičů, byť je to sporné . Jeho dílo je ovlivněno symbolismem a Českou modernou. Narodil se v roce 1867 v Opavě do rodiny Antonína Vaška a jeho ženy Marie Vaškové . Jeho otec Antonín Vašek byl učitel, filolog a slezský buditel. Vydával od roku 1860 první český list ve Slezsku, Opavský besedník. Jako jeden z prvních odmítl uznat pravost Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Na základě filologického rozboru dokázal, že autorem jejich textu je Václav Hanka a obvinil ho z jejich padělání. Vaškova matka Marie pocházela ze zámožné rodiny v Týnci nad Labem. V roce 1873 byl Antonín Vašek za své pročeské aktivity nucen i s rodinou přestěhovat se do Brna. Každé léto však malý Vladimír Vašek trávil v Háji u Opavy, kam se jeho otec vracel za svou zálibou – lovem. Dětství Vladimíra Vaška zůstalo ovšem poznamenáno neshodami mezi rodiči a nevybíravými útoky proti otci za jeho filologickou práci o Rukopisech. Otec Antonín Vašek zemřel na tuberkulózu v roce 1880. Jeho vdova Marie Vašková zůstala se šesti dětmi sama v nelehké finanční situaci. V roce 1881 začal Vladimír Vašek navštěvovat tehdejší Slovanské gymnázium v Brně . Nejhorší prospěch měl z němčiny, matematiky a zpěvu. Sám později přiznal, že hudbě nikdy nerozuměl. Učitel zpěvu ještě na měšťance Vaškovi posměšně přezdíval Anton (z německého ein Ton = „jeden ...

Více od autora

Bohdan Lacina

Bohdan Lacina byl český malíř, grafik, ilustrátor, a profesor dějin umění a výtvarné výchovy. Bohdan Lacina se narodil ve vesnici Německé u Jimramova, která se dnes jmenuje Sněžné, ještě před první světovou válkou 15. února 1912. Svou cestu za uměním zahájil na přímluvy svého staršího bratra na novoměstské reálce, odkud přešel na brněnskou techniku a pak na učitelský směr pražské Vysoké školy architektury. Jeho pedagogy na tehdy prestižní výtvarné škole byli mimo jiné krajan Oldřich Blažíček a Cyril Bouda. Do umění vstoupil jako člen Levé fronty a vyrovnával se s vlivy svých vzorů jako Josefa Šímy, Salvátora Dalího a dalších surrealistů. Zásadní význam pro jeho rozvoj a další tvorbu mělo i seznámení se s Karlem Teigem a styk s uměleckou avantgardou. Ve 30. letech patřil do surrealistické Skupiny Ra. Poprvé vystavoval v D 37 a hned po skončení války v roce 1945 se zúčastnil v Praze výstavy Československá avantgarda. Prezentoval se i v zahraničí jako účastník expedice Art tchécoslovaque 1938-1946 v Paříži a v Bruselu. V roce 1941 se Lacina seznámil s Františkem Halasem a s Oldřichem Menhartem, typografem nazývaným „kníže české knižní kultury“, což odráží jeho trvalý vztah ke knižní grafice. Celkem ilustroval více než 60 knižních titulů. Od roku 1946 až do 1958 působil ve Výzkumném ústavu pedagogickém a na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně. V roce 1959 se stal vedoucím Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UJEP. V roce 1962 přešel na Filozofickou fakultu univerzity v Brně, kde byl v roce 1967 jmenován profesorem. Předtím učil v Jevíčku a v Boskovicích. Jako vysokoškolský pedagog se razantně stavěl proti požadavkům normalizátorů a zastával se studentů.

Více od autora