Knihy
Beletrie
Česká literatura
Josef Škvorecký
Sedmiramenný svícen ; Legenda Emöke

Josef Škvorecký
Sedmiramenný svícen ; Legenda Emöke

2014 | Nakladatelství Leda

Sedmiramenný svícen: Na malém městečku K. žijí drobní lidé jako všude jinde. Nejsou ani zvlášť dobří, ani zvlášť špatní, jsou jenom různí - a pak je najednou patologická horečka dějin zažene pod společný jmenovatel, který je zároveň vizitkou násilné smrti: židé. Fašismus, ona nejhlubší „noc lidskosti", zalije v krvi pr…ostou poezii a drobná dramata obyčejných lidských životů ...

A právě o těchto obyčejných lidských životech, na které se zákeřně snáší stín fašismu, vypráví Škvorecký v „Sedmiramenném svícnu". Je to vzpomínková kniha, říká o ní autor. Napůl skutečnost, a napůl — snad sen, snad symbol. Proto také nejsou všechny příběhy knihy realistické. Ale, píše autor v jedné z povídek, v téhle historii nejde o realismus. Což není válka spíše fantasmagorie než skutečnost, a je-li to skutečnost, jsme my skutečně lidé?

Odpověď na tuto otázku ovšem v knize není. Tu vůbec nelze nalézt v knihách, ale jenom na dně vlastního svědomí každého z nás.
Legenda Emöke: Milostný příběh, ve kterém se vypráví, jak byla promarněna příležitost k veliké lásce, k opravdovému, čistému citu.

Pražský redaktor se na rekreaci seznámí s mladou Maďarkou Emöke z Košic, která prožila neradostný život s hrubým statkářem, kterého zastřelili při pokusu o překročení hranic. Emöke hledá útěchu u Boha, v náboženském fanatismu. Redaktor ji pozvolna přesvědčuje o smyslu života v reálném světě, rodí se mezi nimi vzájemný cit. Sedmiramenný svícen: Na malém městečku K. žijí drobní lidé jako všude jinde. Nejsou ani zvlášť dobří, ani zvlášť špatní, jsou jenom různí - a pak je najednou patologická horečka dějin zažene pod spole…čný jmenovatel, který je zároveň vizitkou násilné smrti: židé. Fašismus, ona nejhlubší „noc lidskosti", zalije v krvi prostou poezii a drobná dramata obyčejných lidských životů ...

A právě o těchto obyčejných lidských životech, na které se zákeřně snáší stín fašismu, vypráví Škvorecký v „Sedmiramenném svícnu". Je to vzpomínková kniha, říká o ní autor. Napůl skutečnost, a napůl — snad sen, snad symbol. Proto také nejsou všechny příběhy knihy realistické. Ale, píše autor v jedné z povídek, v téhle historii nejde o realismus. Což není válka spíše fantasmagorie než skutečnost, a je-li to skutečnost, jsme my skutečně lidé?

Odpověď na tuto otázku ovšem v knize není. Tu vůbec nelze nalézt v knihách, ale jenom na dně vlastního svědomí každého z nás.
Legenda Emöke: Milostný příběh, ve kterém se vypráví, jak byla promarněna příležitost k veliké lásce, k opravdovému, čistému citu.

Pražský redaktor se na rekreaci seznámí s mladou Maďarkou Emöke z Košic, která prožila neradostný život s hrubým statkářem, kterého zastřelili při pokusu o překročení hranic. Emöke hledá útěchu u Boha, v náboženském fanatismu. Redaktor ji pozvolna přesvědčuje o smyslu života v reálném světě, rodí se mezi nimi vzájemný cit.

Stav

Nová

nová

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 28. 7. 2025

O knize

Stav:	nová
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	213
Jazyk:	česky
ISBN10:	8073353776
ISBN:	9788073353773
Vydání:	V nakl. Leda vyd. 1.
Vydáno v:	Voznice
Vystaveno:	1. 10. 2024 11:28
Číslo položky:	989517

O autorovi

Josef Škvorecký

Josef Škvorecký byl česko-kanadský spisovatel-prozaik, esejista, překladatel a exilový nakladatel, spolu s manželkou Zdenou Salivarovou zakladatel exilového nakladatelství '68 Publishers v Torontu. Dětství prožil v Náchodě. Otec byl bankovní úředník, ale angažoval se i jako náčelník místní sokolské organizace a jako správce sokolského kina. Po maturitě na gymnáziu v Náchodě 1943 byl totálně nasazen jako pomocný dělník v náchodské továrně Metallbauwerke Zimmermann und Schling a později v Novém Městě nad Metují, koncem války pak ještě v přádelně firmy Bartoň v Náchodě. Na univerzitu mohl nastoupit až po skončení války, kdy byly vysoké školy zase otevřeny. Nejprve krátce studoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, pak 1946 přestoupil na filozofickou fakultu – obor angličtina a filosofie, absolvoval v roce 1949. Na umístěnku působil jako učitel na středních školách v Broumově a Polici nad Metují a Vyšší sociální škole v Hořicích v Podkrkonoší. Roku 1951 získal doktorát a nastoupil dvouletou vojenskou službu. Po návratu z ní roku 1953 nastoupil jako redaktor angloamerické redakce Státního nakladatelství krásné literatury a umění . V letech 1953–1960 bydlel v ulici Na Březince 1159/13 na pražském Smíchově. V roce 1956 nastoupil jako redaktor dvouměsíčníku Světová literatura, v letech 1957–1958 jako zástupce šéfredaktora. Po politickém skandálu následujícím vydání jeho prvního románu Zbabělci roku 1958 musel redakci opustit, ale mohl se vrátit do angloamerického oddělení SNKLU. Téhož roku se oženil se svou přítelkyní Zdenou Salivarovou. Spisovatelem ve svobodném povolání se stal roku 1963. Vedle jiných aktivit je spjat i se začátky cimrmanologie, v prvních seminářích je zmiňován jako „prezident Společnosti pro rehabilitaci osobnosti a díla českého myslitele Járy da Cimrmana“. V lednu 1969 se stal předsedou redakční rady měsíčníku Plamen. Je...

Více od autora