Knihy
Poezie
Zahraniční poezie
Jean Cocteau
Sbohem, vy hříčky větrné

Jean Cocteau
Sbohem, vy hříčky větrné

2007 | Nakladatelství Vyšehrad

Antologie se soustředí především na Cocteauovu lyriku, která spočívá v jeho osobité intimní výpovědi. Cocteau psal své verše jazykem volným a vázaným a dokázal v nich využít pestrou řadu námětů, s nimiž se setkal během svého života. Charakteristickým rysem jeho poezie se stala za každé doby víra a naděje v dobrý konec,… i když tyto představy mnohdy vyjádřil v poněkud zastřenějších, až hořkých tónech. Autor rovněž kladl velký důraz na práci se slovem, která pro něho znamenala nejdůležitější prvek v jeho tvorbě. Tvrdil dokonce, že "mistrovské literární dílo je jen zpřeházený slovník" a tuto zdánlivě pošetilou proklamaci beze zbytku naplňoval, když se ve svých strofách pokoušel zpracovat rozhovory s lidmi, přírodou či předměty. Cocteau se také snažil odhalit obsah vnitřního světa člověka, vynášet na povrch záchvěvy jeho nitra a odkrývat tak zlomky projevů, sídlících v povědomí. Dokázal se inspirovat různými uměleckými proudy a směry, z nichž však nezadržitelně směřoval k vlastní, svébytné poetice, která si dodnes udržela svůj hravý a jakoby nerozvážný obsah. Antologie se soustředí především na Cocteauovu lyriku, která spočívá v jeho osobité intimní výpovědi. Cocteau psal své verše jazykem volným a vázaným a dokázal v nich využít pestrou řadu námětů, s nim…iž se setkal během svého života. Charakteristickým rysem jeho poezie se stala za každé doby víra a naděje v dobrý konec, i když tyto představy mnohdy vyjádřil v poněkud zastřenějších, až hořkých tónech. Autor rovněž kladl velký důraz na práci se slovem, která pro něho znamenala nejdůležitější prvek v jeho tvorbě. Tvrdil dokonce, že "mistrovské literární dílo je jen zpřeházený slovník" a tuto zdánlivě pošetilou proklamaci beze zbytku naplňoval, když se ve svých strofách pokoušel zpracovat rozhovory s lidmi, přírodou či předměty. Cocteau se také snažil odhalit obsah vnitřního světa člověka, vynášet na povrch záchvěvy jeho nitra a odkrývat tak zlomky projevů, sídlících v povědomí. Dokázal se inspirovat různými uměleckými proudy a směry, z nichž však nezadržitelně směřoval k vlastní, svébytné poetice, která si dodnes udržela svůj hravý a jakoby nerozvážný obsah.

Stav

Velmi dobrý

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 16. 10. 2025

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	Pevná
Počet stran:	92
Jazyk:	česky
ISBN10:	8070218673
ISBN:	9788070218679
Edice:	23. svazek ed. 23. svazek ed. Verše
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 10. 2025 6:57
Číslo položky:	1408305

O autorovi

Jean Cocteau

Jean Cocteau byl francouzský básník, grafik, divadelník a filmař, člen Francouzské akademie. Bývá řazen ke kubistické literatuře. Byl dlouholetým životním partnerem herce Jeana Maraise. Vyrostl v rodině advokáta, kde se ovšem velmi uctívalo umění. Jeho otec se roku 1898, když bylo Jeanovi devět let, zastřelil. Příčiny jsou dodnes nejasné. O tomto zážitku dokázal Cocteau promluvit prvně teprve až na sklonku života. Otcova smrt ho zasáhla a od té doby se projevoval jako problémové a neurotické dítě. Na střední škole se mu ani na několikátý pokus nepodařilo složit maturitní zkoušku. Odjel poté do Paříže s cílem věnovat se umění. Psal verše a v Paříži jim pomáhal recitací a uváděním jeho přítel, herec Edouard de Max. Před první světovou válkou se však Cocteau držel programově dál od avantgardy a patřil do okruhu konzervativních umělců kolem Catulle Mendèse a Maurice Rostanda. Fascinovala ho tehdy především poezie skupiny Plejáda ze 16. století. Roku 1908 publikoval i první básnickou sbírku ovlivněnou tímto archaickým stylem . Jeho cítění změnilo setkání s Ruským baletem Sergeje Ďagileva. Iniciační pro něj prý bylo pařížské představení Ptáka Ohniváka z roku 1910, k němuž hudbu napsal Igor Stravinskij. Dalším zlomovým bodem bylo setkání s Pablem Picassem a pak samozřejmě zážitek z první světové války, které se zúčastnil jako řidič sanitky. Brzy se sblížil s dalšími umělci z Montparnassu, jako byli Guillaume Apollinaire či Amedeo Modigliani. V roce 1917 Cocteau pro Ďagileva napsal první libreto - Paráda. Hudbu složil Erik Satie, choreografii vytvořil Léonide Massine, kostýmy navrhl Picasso. To bylo první jeho dílo z nové tvůrčí etapy, v níž se avantgardě přiblížil mnohem více, ačkoli jistý odstup si od kolektivních akcí avantgardistů vždy udržoval a byl považován za solitéra. Nejblíže měl ke skupině zvané Pařížská šestka, s níž se scházel v bar...

Více od autora