Jaroslav Pešina, Jiří Mašín
Sbírka starého umění : [katalog]

1949 | Nakladatelství Orbis

Úvod ředitele Nár. galerie poukazuje na význam zákona z 11.5.1949, jímž galerie v dnešní podobě teprve fakticky vytvořena, ačkoliv počátky sbírky starého umění sahají už do r. 1796 a vlast. kolekce nového umění -Moder.galerie-založena 1902. V duchu doby je dnes snahou postupné zlidovění sbírek. Tento katalog, zahrnujíc…í 587 uměl. děl do sklonku 18. stol., je seřazen abecedně podle autorů, u nichž se udává příslušnost k té které škole,osob.data,případnévlivy. Popisy obrazů a soch, materiál, způsob zpracování, rozměry. Reprodukce 72 vystavených děl. Úvod ředitele Nár. galerie poukazuje na význam zákona z 11.5.1949, jímž galerie v dnešní podobě teprve fakticky vytvořena, ačkoliv počátky sbírky starého umění sahají už do r. 1796 a vlast. kolekce no…vého umění -Moder.galerie-založena 1902. V duchu doby je dnes snahou postupné zlidovění sbírek. Tento katalog, zahrnující 587 uměl. děl do sklonku 18. stol., je seřazen abecedně podle autorů, u nichž se udává příslušnost k té které škole,osob.data,případnévlivy. Popisy obrazů a soch, materiál, způsob zpracování, rozměry. Reprodukce 72 vystavených děl.

Stav

Mírně opotřebená

obálka s oděrkami

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, obálka s oděrkami
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	88
Jazyk:	česky
Edice:	Národní galerie v Praze
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 1. 2026 15:14
Číslo položky:	1557904

O autorech

Jaroslav Pešina

Jaroslav Pešina byl český historik umění, profesor Univerzity Karlovy. Narodil se jako prostřední ze tří dětí v rodině velkoobchodníka s kávou a cukrem Jana Pešiny a jeho ženy Zdenky, rozené Meisnerové . Rodina pobývala střídavě v Praze a na venkovském sídle v Senohrabech. Po maturitě v Praze studoval v letech 1931–1936 dějiny umění na Filozofické fakultě UK u profesorů V. Birnbauma, J. Cibulky, J. Šusty a Antonína Matějčka, s jehož dcerou Alenou se roku 1941 oženil. Roku 1939 obdržel Římské stipendium v pobočce Českého historického ústavu v Římě. V letech 1939–1950 pracoval v Národní galerii v Praze, ve sbírce starého umění. Roku 1950 se habilitoval a roku 1954 byl jmenován profesorem na Filozofické fakultě UK, kde v letech 1963–1970 vedl katedru dějin umění, než byl jako bezpartijní funkce zbaven. Dále na téže katedře přednášel dějiny gotického malířství a vedl proseminář dějin umění až do roku 1980. Působil v Ústavu pro teorii a dějiny umění Československé akademie věd jako člen ústavní rady a vědecký redaktor, přispěl k rozvoji Národní galerie v Praze, v níž se stal předsedou nákupní komise pro staré umění i členem vědecké rady. Byl členem Mezinárodního komitétu dějin umění. Jako ocenění prestiže, kterou svým dílem vydobyl české medievalistice, mu byla roku 1972 udělena Herderova cena.. V letech 1953-1993 byl členem redakční rady, 1961-1970 šéfredaktor časopisu Umění. Věnoval se hlavně domácímu malířství pozdní gotiky a renesance, v období okupace také knižní vazbě a moderní české grafice, pod tlakem politické situace v první polovině 50. let rovněž dílu Mikoláše Alše. Jaroslav Pešina zásadním způsobem přispěl k poznání českého gotického malířství a jeho zařazení do evropského kontextu, uspořádal roztříštěný památkový fond a jeho chronologii, osvětlil otázky autorství děl. Mnoho jeho dílčích studií, které publikoval zejména v časopise Umění, vyústilo ve velké soubor...

Více od autora

Jiří Mašín

Jiří Mašín byl český historik románského umění a výtvarný teoretik soudobého umění, celoživotní pracovník Národní galerie v Praze a roku 1960 její dočasný ředitel, a externí pedagog AVU. Narodil se na Vysočině. V letech 1933–1942 absolvoval státní reformní reálné gymnázium v Jihlavě. V roce 1945 začal studovat dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě UK. Jeho učiteli byli Antonín Matějček, Josef Cibulka, Jaromír Pečírka a Jan Mukařovský. Roku 1949 obhájil rigorózní práci s titulem Románská nástěnná malba v Čechách a na Moravě, která později vyšla knižně a ve své době patřila k vysoce ceněným badatelským dílům. Po návratu ze základní vojenské služby roku 1952 nastoupil do Národní galerie v Praze, kde již v letech 1946-1950 pracoval jako volontér a kde jako jeden z mála pracovníků vydržel po celou svou kariéru až do roku 1983. Kromě toho v letech 1954-1955 vykonával práci tajemníka redakce časopisu Umění ČSAV. V roce 1957 byl jmenován zástupcem ředitele Národní galerie, po té vědeckým pracovníkem galerie. Roku 1959 nastoupil jako externí učitel na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se roku 1968 habilitoval a jako docent vyučoval do roku 1973. V roce 1960 byl zastupujícím ředitelem Národní galerie. Z původní specializace medievalisty se postupně přeorientoval především na teoretika moderny a současného umění, stěžejní prací je jeho monografie o Janu Štursovi. Věnoval se také teorii a metodice restaurování. Napsal texty do tří desítek katalogů výstav soudobého umění, jichž býval pořadatelem nejen v Národní galerii, ale i v regionech. Svými statěmi přispíval do mnoha časopisů, např. Tvorba, Umění a řemesla, Výtvarné umění nebo Umění. Celoživotní přátelství ho poutalo k fotografu Tiboru Hontymu, výtvarníkům Františku Ronovskému, Karlu Hladíkovi, k historikům umění Jaromíru Homolkovi, Haně Seifertové a dalším....

Více od autora