Přejít na hlavní obsah Přejít na hlavní navigaci Přejít na vyhledávání

Doprava zdarma nad 699 Kč po Česku
0 položek – košík

    Top produkt

    Produkty

      • Název obrázku
      • Název obrázku
      • Název obrázku

      Edward Frederick Langley Russell Russell of Liverpool
      Rytíři Bušidó : stručné dějiny japonských válečných zločinů

      1961 | Nakladatelství Naše vojsko

      Stručné dějiny japonských válečných zločinů

      Jak uvádí ve své knize o japonských válečných zločinech "Rytíři bušidó" lord Russell ,zvěrstva japonských vojáků v čínském Nankingu poděsily dokonce i nacisty, kteří v příštích šesti letech o sobě měli prokázat, že jsou v hromadném vyhlazování lidí stejně obeznalí. Ve …zprávě německého velvyslance v Číně ministerstvu zahraničí v Berlíně o ukrutnostech v Nankingu byla japonská armáda dokonce charakterizovaná jako "bestiální mašinérie". Podle výroku Tokijského tribunálu nemůže být vraždění v Nankingu omlouváno jako jednání soldatesky, která se vymkla z ruky, když konečně dobyla jedno urputně hájené postavení, neboť znásilňování, pálení a vraždění pokračovalo ve stejném měřítku nejméně šest týdnů po dobytí města. Také počet obětí, přes 200 tisíc, už nebyl nikdy překonán.

      Na chování japonských vojáku měl významný vliv kodex "Bušidó", podle kterého se vzdát v boji považovalo za zneuctění rodinného jména a jediným dostatečně čestným jednáním byla smrt. Japonci, kteří si nevážili ani vlastních životů, nelidsky zacházeli nejen se zajatci, jimiž pohrdali, ale i s obyvateli obsazených území. Běžně mrzačili těla mrtvých i živých a kanibalismus se v japonské armádě vyskytoval v takovém rozsahu, že se stal předmětem armádních rozkazů. Požívání masa nepřátel se ovšem nepovažovalo za zločin a někdy se v důstojnických jídelnách stalo slavnostní příležitostí.

      Nejčastější formou obhajoby bylo to, že čin byl spáchaný na rozkaz nadřízeného a že přece jeden zákon nemůže vyžadovat potrestání osoby pro čin, který byla jiným zákonem donucena spáchat. Tedy ono klasické dilema vojáka: pro neuposlechnutí rozkazu bude za války zastřelen, pro uposlechnutí rozkazu bude po válce oběšen. Ale skutečnost, že se jak němečtí, tak i japonští vojáci během války vychloubali svými činy a posílali domů, nebo u sebe nosili fotografie, na kterých byly zvěčněny jejich zločiny, svědčí o opaku. To, že důstojníci dovolovali, aby se takové dopisy posílaly domů, ukazuje, že se takové praktiky nejen trpěly, ale i podporovaly.

      Krutost Japonců v zacházení se zajatci však nikdo nepřekonal. Nebylo neobvyklé vraždění zajatců, z nichž mnozí byli zmasakrováni hned po zajetí, další pod různými záminkami v zajateckých táborech. Když Japonci dobyli Singapur, vnikli jejich vojáci do Alexandřiny nemocnice a ubodali tam bodáky všechny, pacienty i zdravotnický personál. V operačním sále probodli pacienta i oba lékaře. Těmto jednotkám velel už zmíněný generál Jamašita, který navíc rozkázal svým vojákům soustředit a pobít všechny obyvatele čínského původu v Singapuru. Masakru, známému jako "vraždění Číňanů", padlo za oběť nejméně pět tisíc lidí. Pověstnými se staly dlouhé přesuny zajatců, známé pochody smrti, jako byl Bataanský pochod. Nelidské podmínky panovaly jak v zajateckých táborech, na "pekelných" lodích přepravujících zajaté vojáky, ale i při zacházení s civilním obyvatelstvem na obsazených územích.       Stručné dějiny japonských válečných zločinů

      Jak uvádí ve své knize o japonských válečných zločinech "Rytíři bušidó" lord Russell ,zvěrstva japonských vojáků v čínském Nankingu poděsily dokonce …i nacisty, kteří v příštích šesti letech o sobě měli prokázat, že jsou v hromadném vyhlazování lidí stejně obeznalí. Ve zprávě německého velvyslance v Číně ministerstvu zahraničí v Berlíně o ukrutnostech v Nankingu byla japonská armáda dokonce charakterizovaná jako "bestiální mašinérie". Podle výroku Tokijského tribunálu nemůže být vraždění v Nankingu omlouváno jako jednání soldatesky, která se vymkla z ruky, když konečně dobyla jedno urputně hájené postavení, neboť znásilňování, pálení a vraždění pokračovalo ve stejném měřítku nejméně šest týdnů po dobytí města. Také počet obětí, přes 200 tisíc, už nebyl nikdy překonán.

      Na chování japonských vojáku měl významný vliv kodex "Bušidó", podle kterého se vzdát v boji považovalo za zneuctění rodinného jména a jediným dostatečně čestným jednáním byla smrt. Japonci, kteří si nevážili ani vlastních životů, nelidsky zacházeli nejen se zajatci, jimiž pohrdali, ale i s obyvateli obsazených území. Běžně mrzačili těla mrtvých i živých a kanibalismus se v japonské armádě vyskytoval v takovém rozsahu, že se stal předmětem armádních rozkazů. Požívání masa nepřátel se ovšem nepovažovalo za zločin a někdy se v důstojnických jídelnách stalo slavnostní příležitostí.

      Nejčastější formou obhajoby bylo to, že čin byl spáchaný na rozkaz nadřízeného a že přece jeden zákon nemůže vyžadovat potrestání osoby pro čin, který byla jiným zákonem donucena spáchat. Tedy ono klasické dilema vojáka: pro neuposlechnutí rozkazu bude za války zastřelen, pro uposlechnutí rozkazu bude po válce oběšen. Ale skutečnost, že se jak němečtí, tak i japonští vojáci během války vychloubali svými činy a posílali domů, nebo u sebe nosili fotografie, na kterých byly zvěčněny jejich zločiny, svědčí o opaku. To, že důstojníci dovolovali, aby se takové dopisy posílaly domů, ukazuje, že se takové praktiky nejen trpěly, ale i podporovaly.

      Krutost Japonců v zacházení se zajatci však nikdo nepřekonal. Nebylo neobvyklé vraždění zajatců, z nichž mnozí byli zmasakrováni hned po zajetí, další pod různými záminkami v zajateckých táborech. Když Japonci dobyli Singapur, vnikli jejich vojáci do Alexandřiny nemocnice a ubodali tam bodáky všechny, pacienty i zdravotnický personál. V operačním sále probodli pacienta i oba lékaře. Těmto jednotkám velel už zmíněný generál Jamašita, který navíc rozkázal svým vojákům soustředit a pobít všechny obyvatele čínského původu v Singapuru. Masakru, známému jako "vraždění Číňanů", padlo za oběť nejméně pět tisíc lidí. Pověstnými se staly dlouhé přesuny zajatců, známé pochody smrti, jako byl Bataanský pochod. Nelidské podmínky panovaly jak v zajateckých táborech, na "pekelných" lodích přepravujících zajaté vojáky, ale i při zacházení s civilním obyvatelstvem na obsazených územích.

      Stav

      Dobrý více informací

      lehce zkosený hřbet, lehce opotřebená obálka

      Skladem pro e-shop

      99 Kč

      O knize

      Stav:
      Dobrý, lehce zkosený hřbet, lehce opotřebená obálka
      Vazba: pevná s obálkou
      Počet stran: 279 , 12 nečíslovaných fotografických příloh
      Jazyk:  česky
      Překladatel: Alois Humplík
      Edice: 90. svazek ed. 90. svazek ed. Dokumenty. Edice Svazu protifašistických bojovníků
      Vydání: I. vydání
      Vydáno v: Praha
      Vystaveno: 21. 6. 2025 10:31
      Číslo položky: 1274993

      O autorovi

      Edward Frederick Langley Russell Russell of Liverpool

      Edward Frederick Langley Russell Russell of Liverpool

      Britský voják, právník a spisovatel.

      Více od autora

      • Dopravu hradíme my

        Objednávkám nad 699 Kč

      • Tituly,  které jinde
        nenajdete

        Sběratelské kusy i knižní novinky

      • Balíme ekologicky

        A s radostí

      • Vykupujeme knihy

        Za hotovost a s vlastním odvozem

      Potřebujete místo
      v knihovně?

      Prodejte své knihy
      online!

      Zjistit cenu

      Další knihy v edici Dokumenty. Edice Svazu protifašistických bojovníků

      Zobrazit vše

      Přidáno do košíku!