Knihy
Historie
Staré písemnictví
Emma Urbánková
Rukopisy a vzácné tisky pražské Universitní kni...

Emma Urbánková
Rukopisy a vzácné tisky pražské Universitní knihovny

1957 | Státní pedagogické nakladatelství

Po stručném nástinu dějiny Univerzitní knihovny v Praze se autorka věnuje sbírce českých iluminovaných rukopisů, souboru vzácných bohemik a některým dalším knihám zajímavým po vnější stránce - vazbou, autografem či jinou kuriozitou. Po stručném nástinu dějiny Univerzitní knihovny v Praze se autorka věnuje sbírce českých iluminovaných rukopisů, souboru vzácných bohemik a některým dalším knihám zajímavým po vnější stránce - vazbou…, autografem či jinou kuriozitou.

Stav

Dobrý

odřené hrany desek, bez obálky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, odřené hrany desek
Vazba:	pevná
Počet stran:	111 , 124 obrazových příloh
Jazyk:	česky
Edice:	Publikace vědecké literatury, Edice Universitní knihovny v Praze
Vydání:	Vydání 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 6. 2024 9:8
Číslo položky:	884255

O autorovi

Emma Urbánková

Emma Urbánková byla česká knihovnice a badatelka v oblasti prvotisků a starých tisků. Napsala řadu studií a doprovodných materiálů k výstavám, velký význam má její editorská činnost. Nejdůležitějším výsledkem její badatelské činnosti je posunutí datace Trojánské kroniky, která byla považována za nejstarší tištěnou knihu na českém území. Podle jejích zjištění jsou nejstarší Statuta Arnošta z Pardubic z roku 1476, ale zůstává to předmětem vědeckých sporů. Emma Urbánková se narodila v Lounech, ale nedlouho po jejím narození se rodina přestěhovala do Prahy. Byla dcerou historika a univerzitního profesora Rudolfa Urbánka. Po maturitě na dívčím reálném gymnáziu v Praze 1 studovala na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity české dějiny, pomocné vědy historické a srovnávací dějiny literatur. Během studií také absolvovala dvouletý Tobolkův knihovnický kurz. Univerzitní studia zakončila v roce 1933 doktorátem a téhož roku nastoupila do Veřejné a univerzitní knihovny. Knihovně, později přejmenované na Státní knihovnu a nejnověji na Národní knihovnu, zůstala věrná celý svůj život. Po roce přešla z oddělení cizojazyčné katalogizace do oddělení rukopisů a vzácných tisků, kde působila až do svého odchodu do důchodu v roce 1979, od roku 1945 již ve funkci vedoucí oddělení. Po odchodu do důchodu se věnovala badatelské a editorské činnosti. Do Klementina docházela až do posledních měsíců svého života. Byla členkou Československé knihovědné společnosti, Komise pro soupis rukopisů, Vědecké archivní rady a j. V průběhu okupace zastupovala dlouhodobě nemocnou vedoucí oddělení a mimo jiné zajišťovala evakuaci historických fondů na hrad Karlštejn a do Zlaté Koruny. Měla hlavní zásluhu i na záchraně cenných knih ze zabavených knihoven, ať již za okupace, nebo pak v 50. letech – do klementinských trezorů byly uloženy např. rukopisné fondy z tepelského a oseckého kláštera. Za léta jejího působení se fond rukopisů knihovny znač...

Více od autora