Knihy
Historie
Staré písemnictví
Jan Kořínek
Rukopis Královédvorský

Jan Kořínek, Josef Scheiwl
Rukopis Královédvorský : nejprvnější ilustrované vydání

1873 | Nakladatelství I.L. Kober

První ilustrované vydání, kreslil Josef Scheiwl, text upravil a úvody opatřil J. Kořínek, obsahuje i Rukopis Zelenohorský - Sněm a Libušin soud. Součástí knihy jsou také Básně v prose - I.S. Turgeněva První ilustrované vydání, kreslil Josef Scheiwl, text upravil a úvody opatřil J. Kořínek, obsahuje i Rukopis Zelenohorský - Sněm a Libušin soud. Součástí knihy jsou také Básně v prose - I.S. Turgeněva

Stav

Dobrý

odřený hřbet

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, odřený hřbet
Vazba:	pevná, převazba, polokožená
Počet stran:	75
Jazyk:	česky
Editor:	Josef Kořínek
Vydání:	Nejprvnější ilustrované vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 4. 2026 12:11
Číslo položky:	1688660

O autorech

Jan Kořínek

Jan Kořínek byl jezuitský kněz, filozof a spisovatel. Již v šestnácti vstoupil do jezuitského řádu, kde nejprve přednášel filozofii, v roce 1666 se stal rektorem na jezuitské koleji v Litoměřicích a poté působil na více místech, především na koleji v Kutné Hoře. Za svého života se seznámil s Bohuslavem Balbínem a stal se jedním z jeho nejodvážnějších zastánců a je autor Balbínova přízviska „český Livius“. Kořínek se stal známý především díky své historické práci věnované městu Kutná Hora nazvanému Staré paměti kutnohorské. Toto dílo spadá do kategorie vlasteneckých historických děl hojně vznikajících pod vlivem Balbína, ale Kořínkova historie se oproti ostatním dílům vymyká především jazykem, který je notně ovlivněn havířskou mluvou. Jedním takovým slovem je handštán, které Kořínek používá k dělení díla a v hornické mluvě označuje rudný kámen. Text Kořínek doplňoval krátkými veršováními.

Více od autora

Josef Scheiwl

Josef Scheiwl byl český malíř a ilustrátor. Zaměřil se především na církevní obrazy, ilustrace k českým literárním dílům a v časopisech . Roku 1857 nakreslil české korunovační klenoty. Byl synem královéhradeckého měšťana - obuvníka a pozdějšího kostelníka v chrámu Panny Marie. Navštěvoval německou školu a zpíval na kruchtě katedrály sv. Ducha. Jeho pěvecký talent ho předurčoval ke studiu konzervatoře, v čemž ho podporovali i rodiče a přátelé. Mladý Scheiwl se ale nadchl pro malířství. Ve volném čase se pokoušel napodobovat kostelní obrazy a naslouchal vyprávění o slavných umělcích. Rodina z jeho zájmů ale velkou radost neměla, protože výtvarníkům v té době často hrozila bída. Později vstoupil na podreálku ve Dvoře Králové. Když se tam dověděl, že jako historický malíř bude potřebovat gymnaziální vzdělání, vrátil se roku 1849 do rodného města, kde absolvoval tři ročníky. V roce 1852 odjel bez prostředků na pražskou malířskou akademii. Musel zápasit s hmotným nedostatkem, na živobytí si přivydělával doučováním dětí. Ve třetím ročníku se jeho učitelem stal Eduard von Engerth, pozdější ředitel vídeňské galerie v Belvederu. V roce 1857 byl vybrán, aby pro publikaci c. k. ústřední komise pro zachování památek umění stavitelského v Rakousku nakreslil české korunovační klenoty. Byla to mimořádná zakázka — klenoty byly v té době veřejnosti nepřístupné a příležitost uvidět je mělo jen několik málo lidí. Scheiwl si musel nechat ušít černé slavnostní šaty a navléci rukavičky, aby se královských památek nedotkl holou rukou. Když v doprovodu profesora Engertha přijel na Pražský hrad, přinesl kardinál Schwarzenberg královskou svatováclavskou korunu na červeném aksamitovém polštáři za vyzvánění zvonů ze Svatovítského chrámu přes Vladislavský sál do staré sněmovní síně. Tam se dojatý Scheiwl dal do práce. K...

Více od autora