Ivan Sergejevič Turgenev
Rudin

1978 | Nakladatelství Mladá fronta

V titulní postavě svého prvního románu vykreslil autor na pozadí tíživé atmosféry poděkabristického Ruska inteligentního, vzdělaného a čestného muže, vědomého si všech nešvarů doby, a proto i propagátora revolučních myšlenek a kritika společnosti, toužícího po velkých obrodných činech, ale neschopného své plány realizo…vat.

Doslov a medailon o autorovi napsal Jiří Honzík. V titulní postavě svého prvního románu vykreslil autor na pozadí tíživé atmosféry poděkabristického Ruska inteligentního, vzdělaného a čestného muže, vědomého si všech nešvarů doby, a proto i propagát…ora revolučních myšlenek a kritika společnosti, toužícího po velkých obrodných činech, ale neschopného své plány realizovat.

Doslov a medailon o autorovi napsal Jiří Honzík.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	139
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Josef Hochman
Překladatel:	Tatjana Hašková
Edice:	300. svazek ed. 300. svazek ed. Máj
Vydání:	První vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 5. 2024 14:56
Číslo položky:	836145

O autorovi

Ivan Sergejevič Turgenev

Ivan Sergejevič Turgeněv byl ruský spisovatel, prozaik, básník a publicista. Ivan Sergejevič Turgeněv pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v Moskvě. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833–1834 v Moskvě, 1834–1837 v Petrohradě a v letech 1837–1841 v Berlíně, kde studoval i klasické jazyky a Hegelovu filosofii, a v Heidelbergu. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, tento obor byl však v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou francouzskou zpěvačkou Pauline Viardotovou, s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; slávu mu přinesla kniha povídek „Lovcovy zápisky“. V Moskvě se seznámil s významnými slavjanofily , ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní Evropě a později se nazýval západnický . Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o Gogolovi, Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara Alexandra II., zrušeno a Turgeněv odjel do Paříže. S výjimkou let 1863–1870, kdy byl s manžely Viardotovými v Baden-Badenu, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla. V letech 1874 a 1875 se léčil s bolestivými záchvaty dny v Karlových Varech. Zde o něj pečoval rakouský balneolog Josef Seegen. Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například Gustave Flaubert, Prosper Mérimée, Gustav Freytag a Theodor Storm. Turgeněv začínal jako jemný lyrický...

Více od autora