Ludvík Aškenazy, Ivan Vyskočil, Oldřich Daněk, Milan Uhde, Josef Topol, Antonín Přidal, Miloslav Stehlík, Jiří Vilímek
Rozhlasové hry

1969 | Nakladatelství Svoboda

Osm rozhlasových her českých autorů náleží mezi nejlepší umělecká díla tohoto druhu, odvysílaná během posledních dvou let. Jsou v nich zastoupeny rozdílné póly formálního ztvárnění, mají však společný smysl ve snaze odhalovat problémy našeho věku. Hry L. Aškenazyho, O. Daňka a M. Stehlíka se vyznačují realistickým raže…ním, Přidalovo a Topolovo citové drama určuje lyricko-poetické ladění, zatímco Uhdeho monolog výběrčího se zrušením časové a prostorové kontinuity je už na přechodu k typu hry Vilímkovy a Vyskočilovy, kde přes odlišnou poetiku je podobně odkrývána narušená a absurdní struktura našeho života. Osm rozhlasových her českých autorů náleží mezi nejlepší umělecká díla tohoto druhu, odvysílaná během posledních dvou let. Jsou v nich zastoupeny rozdílné póly formálního ztvárnění, mají však společný… smysl ve snaze odhalovat problémy našeho věku. Hry L. Aškenazyho, O. Daňka a M. Stehlíka se vyznačují realistickým ražením, Přidalovo a Topolovo citové drama určuje lyricko-poetické ladění, zatímco Uhdeho monolog výběrčího se zrušením časové a prostorové kontinuity je už na přechodu k typu hry Vilímkovy a Vyskočilovy, kde přes odlišnou poetiku je podobně odkrývána narušená a absurdní struktura našeho života.

Stav

Mírně opotřebená

desky s polepkou

Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, desky s polepkou
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	216
Jazyk:	česky
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 7. 2026 7:23
Číslo položky:	1837564

O autorech

Ludvík Aškenazy

Ludvík Aškenazy byl český spisovatel, reportér a rozhlasový pracovník, který polovinu svého života prožil v emigraci. Pocházel z česko-židovské rodiny v Českém Těšíně a jeho tvorbu to později významně ovlivnilo. Zaměstnání Ludvíkova otce celou rodinu přivedlo do Polska. Maturitu Ludvík složil roku 1939 v haličské Stanislavi , , tehdy právě zabrané SSSR. Pak studoval v polském Lvově slovanskou filologii. Počátkem druhé světové války byl Aškenázy evakuován do Kazachstánu, kde učil na střední škole dějepis do doby, než v Sovětském svazu v roce 1942 vstoupil do 1. československého armádního sboru v SSSR vedeném Ludvíkem Svobodou. Bojoval i u Sokolova. Za svoji statečnost v boji dostal po válce sovětské i československé vyznamenání. S československým vojskem se vrátil do vlasti a hned po návratu, v květnu 1945, se seznámil a poté oženil s Carlu Henriettou Mariou Leonií Mann, dcerou německého spisovatele Heinricha Manna. Carla Henrietta Maria Leonie Mann, manželka Ludvíka Aškenazyho, byla jediné dítě, které vzešlo z čtrnáctiletého manželství pražské herečky Marie Khan a Heinricha Manna. Heinrich Mann a Leonina matka "Mimi" se v roce 1928 rozvedli. Marie Khan s dcerou Leonií zůstaly v Praze, neboť nestačily utéct před nacisty, ale válku přežily. Matka Leonie Marie Khan však zemřela necelé dva roky po válce na následky pobytu v terezínském táboře, Ludvíkovi Aškenazymu a Leonii Mannové se narodili dva synové: ještě před svatbou Jindřich Mann ; po svatbě pak Ludwig Mann . Oba synové se v dospělosti stali režiséry. Po druhé světové válce, po roce 1945, Ludvík Aškenázy pracoval až do začátku 50. let v pražském rozhlase jako reportér a zahraničně polit...

Více od autora

Ivan Vyskočil

Ivan Vyskočil je český spisovatel, dramatik, herec, režisér a divadelní pedagog. Odmaturoval v roce 1948 na Akademickém gymnáziu v Praze, poté studoval režii a herectví na DAMU . Po ukončení tohoto studia se rozhodl pokračovat ve studiích na Univerzitě Karlově, kde vystudoval psychologii se specializací na mladistvé delikventy a kriminální prevenci a pedagogiku . Během studií působil v diagnostických ústavech pro mládež, ale došel přesvědčení, že stát nemá zájem mladým „vyvrhelům“ pomoci, ale spíš je udržovat jako odstrašující příklad vůči němuž se „my dobří“ můžeme pohodlně vymezovat. Kariéru psychologa opustil a věnoval se čistě divadlu a jeho experimentálnímu výzkumu. Patřil k iniciátorům tzv. malých scén či jinak řečeno divadel malých forem. Z hlediska světové divadelní historie je jeho působení nejvýraznějším českým podílem na tzv. druhé divadelní reformě. Je autorem prvních text-appealů , ty pak od roku 1957 uváděli v pražské Redutě. Byl inspirátorem a vzorem tvůrců obecně známějších jmen . Souběžně s těmito aktivitami byl v letech 1957–1959 učitelem psychologie a pedagogiky na AMU. Vyskočil spoluzakládal Divadlo Na zábradlí, v letech 1958–1962 zde působil jako režisér činohry, herec, autor a umělecký vedoucí. Poté založil, opět v Redutě, Nedivadlo. Pod touto značkou vystupoval několik desetiletí s různými partnery. Z nich nejvýznamnějším byl především z počátku herec a spisovatel Pavel Bošek a herec a překladatel Leoš Suchařípa; za normalizace mezi ně postupně patřili loutkoherečka Vlasta Špicnerová , vlastní odchovankyně z LŠU Barbora Hocková, v 80. letech dramaturg Otakar Roubínek. Průběh představení, texty a akce jednotlivých představení se záměrně průběžně vyvíjely na základě reakcí publika. Po roce 1970 se podílel na recitálech zpěvačky Evy Olmerové. Učil herectví a autors...

Více od autora