Gaston Bachelard
Psychoanalýza ohně

2025 | Nakladatelství Malvern

V eseji autor domýšlí řadu podnětů ze své starší práce Formování vědeckého ducha a zároveň přechází z oblasti vědění k poezii. V osobitém psychoanalytickém výkladu snění u ohně dospívá k nástinu své filosofie básnického obrazu, kterou pak rozvíjí v knize Voda a sny. Jestliže Bachelardova Psychoanalýza ohně zůstává dodn…es strhující četbou, je tomu tak zejména proto, že do této nevelké knížky je vepsán i úžas, s nímž autor objevil svůj nový velký úkol. Tímto úkolem byl právě průzkum toho, co chtěl odhodit, toho, čemu Spinoza říkal "uspořádání naší představivosti". Bachelard náhle pochopil, že tvrdošíjný sklon myšlení k subjektivní deformaci skutečnosti říká možná o člověku více než těch několik objektivních pravd, které zůstaly ležet při cestě. To, před čím mělo být varováno, se obratem ruky stalo neobyčejně významným svědectvím o fungování lidského ducha.

"Spojíme-li oheň, jenž oživuje naše srdce, s ohněm, který oživuje svět," říká Bachelard na jednom místě své knihy, "zmocní se nás patrně tak silný a tak prvotní pocit sounáležitosti s věcmi, že se přesná kritika stane bezmocná." Bachelard si navíc nyní uvědomuje, že právě tyto opojné subjektivní valorizace hmotných fenoménů byly zřejmě tím prvotním impulsem, který otevřel cestu vědě, že člověka k vědě nepřivedla deshumanizující racionalita, ale jeho imaginativní schopnost: "Věda se utváří spíše na podkladě snění než na podkladě zkušenosti..." V eseji autor domýšlí řadu podnětů ze své starší práce Formování vědeckého ducha a zároveň přechází z oblasti vědění k poezii. V osobitém psychoanalytickém výkladu snění u ohně dospívá k nástinu své f…ilosofie básnického obrazu, kterou pak rozvíjí v knize Voda a sny. Jestliže Bachelardova Psychoanalýza ohně zůstává dodnes strhující četbou, je tomu tak zejména proto, že do této nevelké knížky je vepsán i úžas, s nímž autor objevil svůj nový velký úkol. Tímto úkolem byl právě průzkum toho, co chtěl odhodit, toho, čemu Spinoza říkal "uspořádání naší představivosti". Bachelard náhle pochopil, že tvrdošíjný sklon myšlení k subjektivní deformaci skutečnosti říká možná o člověku více než těch několik objektivních pravd, které zůstaly ležet při cestě. To, před čím mělo být varováno, se obratem ruky stalo neobyčejně významným svědectvím o fungování lidského ducha.

"Spojíme-li oheň, jenž oživuje naše srdce, s ohněm, který oživuje svět," říká Bachelard na jednom místě své knihy, "zmocní se nás patrně tak silný a tak prvotní pocit sounáležitosti s věcmi, že se přesná kritika stane bezmocná." Bachelard si navíc nyní uvědomuje, že právě tyto opojné subjektivní valorizace hmotných fenoménů byly zřejmě tím prvotním impulsem, který otevřel cestu vědě, že člověka k vědě nepřivedla deshumanizující racionalita, ale jeho imaginativní schopnost: "Věda se utváří spíše na podkladě snění než na podkladě zkušenosti..."

Stav

Nová

Skladem do týdne

O knize

Stav:	Nová
Vazba:	Brožovaná
Počet stran:	157
Jazyk:	česky
ISBN10:	8075305620
ISBN:	9788075305626
Překladatel:	Jitka Hamzová, Jiří Pelán
Vydání:	Vydání druhé, upravené
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 8. 2025 9:5
Číslo položky:	1326186

O autorovi

Gaston Bachelard

Gaston Bachelard byl francouzský filosof a spisovatel 20. století. Zabýval se hlavně filosofií vědy, epistemologií a poetikou, protože vědu a básnickou imaginaci pokládal za dvě rovnocenné cesty lidského růstu. Bachelard se narodil v chudé rodině, po maturitě a vojenské službě pracoval od roku 1907 v Paříži na poště a ve volném čase studoval matematiku, fyziku a chemii. Tři roky strávil na frontě a byl vyznamenán Válečným křížem za statečnost. Po válce dokončil studia a v letech 1919 až 1930 učil v Bar-sur-Aube fyziku a chemii. Zároveň studoval filosofii a promoval 1927 disertací O aproximativním poznání. Roku 1930 nastoupil na univerzitu v Dijonu a roku 1940 se stal profesorem dějin a filosofie vědy na pařížské Sorbonně. Roku 1951 byl vyznamenán Řádem čestné legie a 1955 byl zvolen členem Académie des sciences morales et politiques. Měl dceru Suzanne Bachelard . Spolu s ní je pochován na hřbitově v obci Bar-sur-Aube. Bachelard byl ve vědě i ve filosofii autodidakt a řada jeho knih má blízko k poezii. Jeho rané práce se týkají filosofie vědy: kolem roku 1900 došlo ve vědě k několika převratným proměnám pohledu na svět a Bachelard se tuto schopnost vidět nově snažil uplatnit i ve filosofii. Jak vědy musí i filosofie být tvořivou činností, musí být otevřená novým náhledům. Bachelard se hlásil k Descartovu racionalismu, ale jak empirismus tak racionalismus mohou postihnout jen jisté stránky skutečnosti. Filosofie potřebuje vědu a věda potřebuje filosofii, aby věděla, co dělá. Empirické a teoretické poznání se tedy doplňují a podmiňují a Bachelard hovoří o „surracionalismu“. Vědecké poznání se od běžného smyslového poznání ostře liší tím, že je založeno na hypotézách, že je kritické a nezaujaté. Není spojité, nýbrž podléhá „mutacím“, kdy se vědci musí zbavit „epistemologických bariér“ ; proto jsou dějiny vědy plné „epistemologických přeryvů“. Ani skutečnost a zej...

Více od autora

Komentáře ke knize