Jakub Arbes
Proti srsti

1955 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Touto knihou se Arbes nejen titulem, ale především obsahem, zaměřením, společenskou útočností svých satir manifestačně přihlásil k J. Nerudovi. A že se u velkého básníka, novináře a bojovníka neučil nadarmo, to ukazuje všech 16 dílek tohoto svazku: žerty hravé, usměvavé - a pojednou zas dravé, útočné, které ani po 77 l…etech neztrácejí nic ze své bystrosti, břitkosti a platnosti. Taková je Studie o bleše, parodie malicherných zájmů buržoasní vědy, nevinně žertovná bludná pouť opilého profesora matematiky, drobné črty, sentence a aforismy "Pêle mêle", jindy zas parodie soudobých spisovatelů, Jakuba Arbesa nevyjímaje, výsměch sentimentalitě i skrytá obrana milovaného Nerudy v deníkových zápiscích "Královny plesu", nekompromisní boj za Havlíčka proti reakčnímu J. Malému, posměšná meditace nad rakouským volebním právem, porážka církevní hiearchie a klerikalismu jejich vlastními zbraněmi atd. atd. Celý soubor je obrazem satirika nesmlouvavého, nebojácného, nešetřícího ani jiných, ani sebe, když jde o uskutečnění velkých myšlenek, které mění společnost a člověka k lepšímu. Touto knihou se Arbes nejen titulem, ale především obsahem, zaměřením, společenskou útočností svých satir manifestačně přihlásil k J. Nerudovi. A že se u velkého básníka, novináře a bojovníka neučil n…adarmo, to ukazuje všech 16 dílek tohoto svazku: žerty hravé, usměvavé - a pojednou zas dravé, útočné, které ani po 77 letech neztrácejí nic ze své bystrosti, břitkosti a platnosti. Taková je Studie o bleše, parodie malicherných zájmů buržoasní vědy, nevinně žertovná bludná pouť opilého profesora matematiky, drobné črty, sentence a aforismy "Pêle mêle", jindy zas parodie soudobých spisovatelů, Jakuba Arbesa nevyjímaje, výsměch sentimentalitě i skrytá obrana milovaného Nerudy v deníkových zápiscích "Královny plesu", nekompromisní boj za Havlíčka proti reakčnímu J. Malému, posměšná meditace nad rakouským volebním právem, porážka církevní hiearchie a klerikalismu jejich vlastními zbraněmi atd. atd. Celý soubor je obrazem satirika nesmlouvavého, nebojácného, nešetřícího ani jiných, ani sebe, když jde o uskutečnění velkých myšlenek, které mění společnost a člověka k lepšímu.

Stav

Dobrý

natrhnutá obálka, lehce opotřebená obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, natrhnutá obálka, lehce opotřebená obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	216
Jazyk:	česky
Edice:	21. svazek ed. 21. svazek ed. Dílo Jakuba Arbesa
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 10. 2024 12:58
Číslo položky:	1026415

O autorovi

Jakub Arbes

Jakub Arbes byl český spisovatel a novinář. Sympatizoval s májovci, avšak neřadil se mezi ně, neboť tvořil za jiných okolností než oni. Narodil se v nezámožné rodině ševcovského mistra Jana Arbese a manželky Anny, rozené Winklerové , jako třetí ze čtyř dětí. V rodném Smíchově, který tehdy ještě nebyl součástí Prahy, strávil celé mládí. Chodil v letech 1851 až 1854 do farní maltézské školy u Panny Marie Vítězné na Malé Straně a poté měl jít do učení v oboru obuvnictví jako otec. Měl však velmi dobré výsledky ve škole, a proto jej rodiče poslali na studie. Začínal na nižší reálce u sv. Jakuba, kde se seznámil s Juliem Zeyerem. Pak pokračoval na novoměstské vyšší německé reálce v Mikulandské ulici, kde poznal Jana Nerudu jako učitele češtiny. Na škole zůstal do roku 1859. Poté sice od roku 1859 studoval v Praze polytechniku , ale více se věnoval jiným oborům a stal se žurnalistou a spisovatelem. 24. června 1867 se v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně oženil s Josefinou Rabochovou , dcerou soustružníka Jana Rabocha, S Josefinou měl již před svatbou dceru ; tato dcera však brzy zemřela. Dcera Olga o Jakuba Arbese pečovala do smrti a starala se i o jeho literární pozůstalost. Když Arbes ztratil zrak, diktoval dceři Olze své texty. Další dcera Polyxena žila po sňatku v Berlíně, syn Edgar zemřel jedenáctiletý. Začínal roku 1867 v redakci časopisu Hlas, krátce poté odešel do Kutné Hory do redakce jiného časopisu Vesna kutnohorská. V polovině roku 1868 se vrátil do Prahy, kde se stal odpovědným redaktorem Národních listů. Zde působil jako redaktor do roku 1877, tedy i v období od 1. listopadu 1868 do 1. května 1869, kdy titul musel být přejmenován na Naše listy. Zároveň psal do řady jiných listů na venkově. Za své články a vedení Národních listů byl německou porotou od...

Více od autora