Věra Linhartová
Prostor k rozlišení

1964 | Nakladatelství Mladá fronta

Náročné texty těžko zařaditelné se blíží jednak povídce, jednak filosofickému eseji. Autorka, nadaná darem výmluvnosti a nečekaného rozvíjení myšlenek, ohraničuje jejich námětovou oblast na jedné straně strohou realitou, na druhé až neskutečností. Náročné texty těžko zařaditelné se blíží jednak povídce, jednak filosofickému eseji. Autorka, nadaná darem výmluvnosti a nečekaného rozvíjení myšlenek, ohraničuje jejich námětovou oblast na jedné stra…ně strohou realitou, na druhé až neskutečností.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	192, [3]
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Jiří Rathouský
Edice:	10. svazek ed. 10. svazek ed. Mladé cesty. Prozaická řada
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 5. 2025 12:9
Číslo položky:	1236637

O autorovi

Věra Linhartová

Věra Linhartová je česká spisovatelka, zakladatelka české experimentální prózy, historička umění, básnířka, překladatelka, editorka a výtvarná teoretička žijící ve Francii. Věra Linhartová se narodila roku 1938 v Brně coby dcera právníka, referenta nemocenské pojišťovny. Matka byla v domácnosti, byla duševně nemocná a svůj život ukončila sebevraždou. Rodina bydlela v Botanické ulici. Po absolvování brněnské jedenáctileté střední školy nastoupila v roce 1955 na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kde vystudovala dějiny umění. Úspěšně absolvovala v roce 1960, jako téma diplomové práce si zvolila barokní architekturu na Moravě. Externě také vystudovala estetiku na FF UK. Roku 1957, kdy přechodně pracovala jako průvodkyně na hradě Bítov a začínala psát své první texty, se přidala k uskupení umělců, kteří si říkali „šestařicátníci“ . Členy této skupiny byli např. Jiří Paukert, Václav Havel, Josef Topol, Viola Fischerová, Pavel Švanda, Jan Zábrana, a další. V první polovině 60. let pracovala nejprve na Krajském středisku památkové péče v Brně a v Pardubicích , poté jako kurátorka v Alšově jihočeské galerii . Během jejího působení se z regionální galerie za pár let stala instituce, která kvalitou svých sbírek i výstavní politikou konkurovala galeriím v hlavním městě. Díky Věře Linhartové se galerijní fond rozšířil o české moderní umění. Jejím přičiněním se začala vystavovat díla do té doby tabuizovaná, jako abstraktní umění, imaginativní malba nebo nefigurativní tvorba. Za svého působení zde uspořádala např. výstavu Imaginativního malířství let 1930-1950, která vyvolala bouřlivé ohlasy, a to jak negativní, tak i pozitivní. Bohužel její snahy narazily na bariéru nepochopení u stranických orgánů KSČ. Byly označeny za „útok proti linii strany v ideologické a kulturní oblasti“. Tyto události její působení v Alšově jihočeské galerii ukončily. Posléze uspořádala v Brně a Pr...

Více od autora