Richard Marcinko: Profesionální válečník

Richard Marcinko, John Weisman
Profesionální válečník : Zelený team - 3

1998 | Nakladatelství Ivo Železný IŽ

Marcinko se nyní jako velitel protiteroristické skupiny ”Zelený team” , aby utvořil novou elitní jednotku) ocitá v Káhiře, aby zde zajal vůdce fundamentalistických teroristů Máhmúda Azíze abú Jasana, který podnikl řadu atentátů proti USA a o kterého má zájem FBI. Akce byla úspěšná a Zelený team Azíze zajal. Při cestě d…o Alexandrie, kde se měli nalodit na motorový člun, který je pak odveze na americký křižník, kde je vyzvedne vrtulník a dopraví je na letadlovou loď, která je zaveze do Los Angeles, kde Azíze předají FBI, se dostali do zácpy. Marcinkovi už dlouho pípal pager, protože mu stále volal Pinky. Když si odběhl zavolat, zjistil z televize, co mu Pinky chtěl. Zdejší televize vysílala záznam s CNN, kde bylo vidět britský válečný křižník určený k vyřazení v plamenech. Dále se z TV dozvěděl, že na lodi vybuchla bomba zrovna ve chvíli, kdy na ni vstupoval americký VNO a Vrchní velitel britského válečného loďstva. Oba dva a dalších 36 lidí bylo zabito a dalších 86 zraněno. Marcinko ani nezavolal Pinkymu, se vrátil do auta a sdělil mužům co se stalo. Dále rozhodl, že zelený team bude pokračovat v misi a on odletí do Londýna. Ostatní za ním přiletí později.
Po příletu do Londýna si ho na letišti vyzvedl korvetní kapitán Randy Rayman a zavezl ho do hotelu. Cestou mu vylíčil celou událost a také mu sdělil, že jsou Britové v koncích a neví co dělat dál. Z hotelu se Marcinko vydal na Vrchní velitelství námořních sil, kde pracoval jeho dávný přítel Hans Weber. Když se přivítali, požádal ho o výzbroj a potápěčské vybavení. Pak se vrátil do hotelu Mariotte, kde měl svůj pokoj, vzal si novou mariňáckou uniformu a vydal se na zdvořilostní návštěvu k admirálu Pinkymu Prescotovi III.
Druhý den si Marcinko zabalil potápěčskou výzbroj od Webera a vydal se k lodi, kde zahynul VNO. Přes plot se dostal na základnu, kde loď kotvila, v jednom skladu se převlékl a vydal se na průzkum dna. I když okolí lodi prohledali potápěči od SBS, přesto se mu podařilo najít ulomený stabilizátor od miniponorky. Stabilizátor pak odnesl Weberovi na analýzu. Když se vrátil do hotelu, našel vzkaz od lorda Davise, britského ministra obrany, že by se sním rád setkal v jednom klubu.
O hodinu později už seděli v klubu u večeře a lahve prvotřídního vína a probíraly vše možné. Když se rozcházeli, stanovili na druhý den poradu na ministerstvu.
Hned ráno zašel Marcinko za Weberem, a dozvěděl se, že ten stabilizátor je z miniponorce třídy FOCA, která patří Srbskému námořnictvu. Pak si sebral stabilizátor a vydal se sním na ministerstvo. Tam na něj čekal na něj už čekal sir Davis, velitel zvláštních jednotek major Geoffrey Lyondale, hrabě z Lehmontu a jistý sir Izmael Brookfield. Marcinko jim sdělil své poznatky a dozvěděl se od Lorda B, že ponorku ukradla ze Splitu teroristická organizace Synové Gornjiho Vakufa. Dále se dověděl, že jsou v Londýně v jednom skladišti. Hned se začala plánovat přepadová akce, ale Zelený team byl určen jen jako podpůrná jednotka. Celá akce však skončila tragicky. Zahynulo při ní 32 členů britské elitní jednotky SAS a teroristi uprchli. Po akci se Marcinko vrhl na Lyondala a zmlátil ho tak, že musel být převezen do nemocnice.
Ihned po tomto incidentu vydal Pinky na Marcinka zatykač. Marcinko se tak musel se svým teamem stáhnout a schovávat se. Mezitím však přišel Marcinko na spojení mezi lordem B a teroristy. A protože odjel lord B do Nice, zelený team se pustil za ním. Vzhledem k tomu, že neměli žádnou výzbroj, museli si nějakou obstarat. Tak se cestou zastavili na jedné americké základně v Evropě, kde potřebné věci ukradli.
Ve Francii začal Zelený team sledovat lorda B. Po nějaké době zpozorovaly lorda B s jistým inženýrem z místní jaderné elektrárny. Rozhodli se, jít se do ní podívat. Při podrobném průzkumu našli ve skladišti s vyhořelým jaderným palivem olověnou bednu. Když ji otevřeli, zjistily, že je v ní nebezpečný biologický plyn, ale pouze 6 ze 12 plechovek. Jednalo se o nesmírně nebezpečný plyn, který vyrobili Rusové pod názvem BA-PP3/I . Zelený team se pak vrátil do hotelu i s plechovkami.
Mezitím ale lord B odcestoval do Pákistánu i s plechovkami, takže se musel Zelený team vydat za ním. Cestou se zastavili v Itálii, kde se setkali s přítelem Mika Owena jistým italským plukovníkem Angelottim, kterému předali BA-PP3/I a vzali si od něj pytel s výbušninami a nějaké peníze. Když konečně dojeli do Pákistánu, kontaktoval Marcinko svého přítele Iqbala, řekl mu, proč je v Pákistánu, a pověřil ho sehnáním nějaké výzbroje. Potom zašel za bývalým americkým pilotem, který létal už ve Vietnamu a najal si ho i s letadlem.
Jednoho dne však Marcinko zjistil, že lord B odcestoval a nikdo nevěděl kam. Zavolal tedy Mikovi Owenovi, aby pomocí družice zjistil kde lord B je. Když mu Owen zavolal zpět, udal mu přesnou polohu, kde se lord B nachází. Marcinko naskládal svůj team i s výzbrojí do letadla a vydali se k cíli. Když byly asi tak 20 km od cíle, vyskočil Zelený team asi ve výšce 30 000 stop z letadla. Při seskoku se ale jednomu z nich neotevřel padák a zahynul. Byl to Howie Kahlua.
Akce v táboře dopadla výborně. Zabili spoustu teroristů z celého světa a získaly zpět BA-PP3/I. Ale jenom pět plechovek. Se šestou byl lord B na cestě do Londýna.
Po návratu do Londýna dostalo vše zcela jiný spád. Skupina teroristů obsadila Vrchní velitelství námořních sil USA v Londýně a Marcinko dostal celou akci na starost. Teroristy zneškodnily, budovu obsadily, ale BA-PP3/I nikde nenašly. Po chvíli se ale ozval lord B, že Marcinka a sira Davise čeká ve své vile. Když tam po půlhodině dorazily, viděli, že lord B má plyn připnuty na tělo spolu s trhavinou C-4. Marcinko ho ale zabil a získal plyn. Marcinko se nyní jako velitel protiteroristické skupiny ”Zelený team” , aby utvořil novou elitní jednotku) ocitá v Káhiře, aby zde zajal vůdce fundamentalistických teroristů Máhmúda Azíze abú Jasana, …který podnikl řadu atentátů proti USA a o kterého má zájem FBI. Akce byla úspěšná a Zelený team Azíze zajal. Při cestě do Alexandrie, kde se měli nalodit na motorový člun, který je pak odveze na americký křižník, kde je vyzvedne vrtulník a dopraví je na letadlovou loď, která je zaveze do Los Angeles, kde Azíze předají FBI, se dostali do zácpy. Marcinkovi už dlouho pípal pager, protože mu stále volal Pinky. Když si odběhl zavolat, zjistil z televize, co mu Pinky chtěl. Zdejší televize vysílala záznam s CNN, kde bylo vidět britský válečný křižník určený k vyřazení v plamenech. Dále se z TV dozvěděl, že na lodi vybuchla bomba zrovna ve chvíli, kdy na ni vstupoval americký VNO a Vrchní velitel britského válečného loďstva. Oba dva a dalších 36 lidí bylo zabito a dalších 86 zraněno. Marcinko ani nezavolal Pinkymu, se vrátil do auta a sdělil mužům co se stalo. Dále rozhodl, že zelený team bude pokračovat v misi a on odletí do Londýna. Ostatní za ním přiletí později.
Po příletu do Londýna si ho na letišti vyzvedl korvetní kapitán Randy Rayman a zavezl ho do hotelu. Cestou mu vylíčil celou událost a také mu sdělil, že jsou Britové v koncích a neví co dělat dál. Z hotelu se Marcinko vydal na Vrchní velitelství námořních sil, kde pracoval jeho dávný přítel Hans Weber. Když se přivítali, požádal ho o výzbroj a potápěčské vybavení. Pak se vrátil do hotelu Mariotte, kde měl svůj pokoj, vzal si novou mariňáckou uniformu a vydal se na zdvořilostní návštěvu k admirálu Pinkymu Prescotovi III.
Druhý den si Marcinko zabalil potápěčskou výzbroj od Webera a vydal se k lodi, kde zahynul VNO. Přes plot se dostal na základnu, kde loď kotvila, v jednom skladu se převlékl a vydal se na průzkum dna. I když okolí lodi prohledali potápěči od SBS, přesto se mu podařilo najít ulomený stabilizátor od miniponorky. Stabilizátor pak odnesl Weberovi na analýzu. Když se vrátil do hotelu, našel vzkaz od lorda Davise, britského ministra obrany, že by se sním rád setkal v jednom klubu.
O hodinu později už seděli v klubu u večeře a lahve prvotřídního vína a probíraly vše možné. Když se rozcházeli, stanovili na druhý den poradu na ministerstvu.
Hned ráno zašel Marcinko za Weberem, a dozvěděl se, že ten stabilizátor je z miniponorce třídy FOCA, která patří Srbskému námořnictvu. Pak si sebral stabilizátor a vydal se sním na ministerstvo. Tam na něj čekal na něj už čekal sir Davis, velitel zvláštních jednotek major Geoffrey Lyondale, hrabě z Lehmontu a jistý sir Izmael Brookfield. Marcinko jim sdělil své poznatky a dozvěděl se od Lorda B, že ponorku ukradla ze Splitu teroristická organizace Synové Gornjiho Vakufa. Dále se dověděl, že jsou v Londýně v jednom skladišti. Hned se začala plánovat přepadová akce, ale Zelený team byl určen jen jako podpůrná jednotka. Celá akce však skončila tragicky. Zahynulo při ní 32 členů britské elitní jednotky SAS a teroristi uprchli. Po akci se Marcinko vrhl na Lyondala a zmlátil ho tak, že musel být převezen do nemocnice.
Ihned po tomto incidentu vydal Pinky na Marcinka zatykač. Marcinko se tak musel se svým teamem stáhnout a schovávat se. Mezitím však přišel Marcinko na spojení mezi lordem B a teroristy. A protože odjel lord B do Nice, zelený team se pustil za ním. Vzhledem k tomu, že neměli žádnou výzbroj, museli si nějakou obstarat. Tak se cestou zastavili na jedné americké základně v Evropě, kde potřebné věci ukradli.
Ve Francii začal Zelený team sledovat lorda B. Po nějaké době zpozorovaly lorda B s jistým inženýrem z místní jaderné elektrárny. Rozhodli se, jít se do ní podívat. Při podrobném průzkumu našli ve skladišti s vyhořelým jaderným palivem olověnou bednu. Když ji otevřeli, zjistily, že je v ní nebezpečný biologický plyn, ale pouze 6 ze 12 plechovek. Jednalo se o nesmírně nebezpečný plyn, který vyrobili Rusové pod názvem BA-PP3/I . Zelený team se pak vrátil do hotelu i s plechovkami.
Mezitím ale lord B odcestoval do Pákistánu i s plechovkami, takže se musel Zelený team vydat za ním. Cestou se zastavili v Itálii, kde se setkali s přítelem Mika Owena jistým italským plukovníkem Angelottim, kterému předali BA-PP3/I a vzali si od něj pytel s výbušninami a nějaké peníze. Když konečně dojeli do Pákistánu, kontaktoval Marcinko svého přítele Iqbala, řekl mu, proč je v Pákistánu, a pověřil ho sehnáním nějaké výzbroje. Potom zašel za bývalým americkým pilotem, který létal už ve Vietnamu a najal si ho i s letadlem.
Jednoho dne však Marcinko zjistil, že lord B odcestoval a nikdo nevěděl kam. Zavolal tedy Mikovi Owenovi, aby pomocí družice zjistil kde lord B je. Když mu Owen zavolal zpět, udal mu přesnou polohu, kde se lord B nachází. Marcinko naskládal svůj team i s výzbrojí do letadla a vydali se k cíli. Když byly asi tak 20 km od cíle, vyskočil Zelený team asi ve výšce 30 000 stop z letadla. Při seskoku se ale jednomu z nich neotevřel padák a zahynul. Byl to Howie Kahlua.
Akce v táboře dopadla výborně. Zabili spoustu teroristů z celého světa a získaly zpět BA-PP3/I. Ale jenom pět plechovek. Se šestou byl lord B na cestě do Londýna.
Po návratu do Londýna dostalo vše zcela jiný spád. Skupina teroristů obsadila Vrchní velitelství námořních sil USA v Londýně a Marcinko dostal celou akci na starost. Teroristy zneškodnily, budovu obsadily, ale BA-PP3/I nikde nenašly. Po chvíli se ale ozval lord B, že Marcinka a sira Davise čeká ve své vile. Když tam po půlhodině dorazily, viděli, že lord B má plyn připnuty na tělo spolu s trhavinou C-4. Marcinko ho ale zabil a získal plyn.

Stav

Mírně opotřebená

zašlé desky, stránky lehce zvlněné, bez obálky

Skladem na prodejně

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, zašlé desky, stránky lehce zvlněné
Vazba:	pevná
Počet stran:	318
Jazyk:	česky
ISBN10:	8024002612
ISBN:	9788024002613
Překladatel:	Roman Marhold
Edice:	3. svazek ed. 3. svazek ed. Profesionální válečník
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 4. 2025 16:28
Číslo položky:	1219357

O autorech

Richard Marcinko

Richard Marcinko se narodil na Den díkůvzdání v roce 1940 v málem městečku v Pennsylvanii jménem Lansford, kde dle vlastního Marcinkova popisu nikdo jiný než Slováci a Češi nežili. V okolí se těžilo uhlí, i okres se jmenoval Carbon County a nejbližší větší město bylo Coaldale. Otec se jmenoval Juraj Marcinko a matka byla podle jména Češka - Emilie Teresa Pavlík Marcinko. Když bylo malému Richardovi 12 let, tak se přestěhovali do New Brunswick, New Jersey a kluk s překvapením zjistil , že mimo Slováků a Čechů existují i Poláci, Maďaří, Ircani, Židi, černoši a Hispanci. Původně Richard chtěl vstoupit k Marines, protože tehdy president Eisenhower posílal Marines do Libanonu, ale přišli mu na to, že je mu teprve sedmnáct a tudíž ho nevzali. Poučen a lépe připraven na lhaní, pak Richard prošel sítem u Navy - námořnictva a 15. října 1958 nastoupit do Navy boot campu in Great Lakes, Illinois - pořád mu ještě chybělo víc jak měsíc do osmnáctých narozenin - a začal tak vojenskou kariéru, která trvala třicet let, tři měsíce a sedmnáct dnů aktivní služby. Richard Marcinko odešel z US Navy 1. února 1989 v hodnosti kapitána. Co bylo mezitím, o tom jdou legendy, existují desítky stránek na Internetu, stačí do vyhledávačů na Internetu naklepat \"Marcinko\", jsou napsaný dvě knihy vzpomínek, tři učebnice a devět románů - tedy zatím. V historii amerického námořnictva má Richard Marcinko své důležité místo. Dickie začal - jako mnozí další - ve Vietnamu jako mladý důstojník jednotek SEALS. Zatímco ostatní vojáci budovali opevnění z pytlů s pískem ostnatého drátu, Marcinko a jeho četa operovali za nepřátelskými liniemi - za frontou. Oblečení v typických místních černých pyžamech, bosí, vyzbrojeni ukořistěnými sovětskými zbraněmi a munici Marcinkův tým \"lovil\" Vietcongy hluboko v jejich území. Během prvního šesti-měsíčního období...

Více od autora

John Weisman

John Weisman je velmi úspěšný autor a bývalý novinář. Narodil se v roce 1942 v New York City. Studoval na The Birch Wathen School a na Bard College. Jeho příběhy z prostředí CIA byly vybrány dvakrát jako Best American Mystery Stories. Žije s manželkou a jejich psy v Blue Ridge Mountains ve Virginii.

Více od autora